Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Šternberk – Těšíkov – zhodnocení

Šternberk – Těšíkov – zhodnocení


Akce roku 2014, Pozvánka, Fotky

Sobota v červencovém slunci je jako stvořená na nenáročný prázdninový výlet. A proto náš oddíl vyrazil do okolí Olomouce na toulky obchodopustou a hospodopustou krajinou na pomezí vojenského újezdu Libavá. Nezbytnou součástí byla zastávka v oblíbené pekárně na olomouckém nádraží s kafíčkem a zákuskem.

Poslední vlak nás dále vezl jedním z nejpěknějších údolí široko daleko, údolím Bystřice. Celá souprava se tady šine mezi místy strmými svahy, projíždí několika tunely a zastavuje na nádražích, kde se zastavil čas. Pro nás poslední zastavení bylo v Domašově nad Bystřicí, odkud už jsme museli vyrazit po svých. Svatá Anna, chladná z rána, pravil kalendář. A protože v našem kruhu jedna nositelka toho jména byla, vyjela hned za nádražím přací linka, která ji zahrnula gratulacemi a několika exempláři do domácího herbáře.

Neušli jsme ještě ani kilometr a už jsme se ztratili. Odbočka za kostelem v Domašově nepatří k nejlépe značeným. A tak jsme alespoň lépe poznali místní zákoutí. Po nenáročném stoupání už jsme šli cestou lesem a mezi poli s výhledem na vrtule větrných elektráren. Na severovýchodě byly domy Moravského Berouna a pozadí Velký Roudný. Kdo chtěl zahlédnout hlavní hřeben Hrubého Jeseníku, byť v oparu, musel svůj zrak směrovat k severu. Již z dáli byla vidět věž kostela v Hraničných Petrovicích. Protože některým vyhládlo, tak přišel čas na obědosvačinu.

 

Všechny fotky ve fotogalerii zde

Prvním větším cílem byl železitý pramen Těšíkovské kyselky. Ti, co už stačili dopít své zásoby, tak doplnili minerálku, asi aby jim cesta ubíhala rychleji. Na chvilku přišlo zase stoupání a překvapily nás dokonce dvě sedmnáctivteřinové přeháňky. Prošli jsme se i po zatáčkách závodů do vrchu Ecce Homo a našim přístavištěm se stalo bistro v Lipině. Sortiment sice nebyl na deset stran jídelního lístku, nicméně na své si přišli všichni. Někteří vyzkoušeli místní klobásy, vyrobené kupodivu z masa. Mě a několik dalších zase oslovily domácí Langoše. A na to všechno přišla i dvě malá piva a samozřejmě i několik velkých.

Šternberk byl už za humny. Z altánku se město ukázalo jako na talíři. Míjeli jsme hrad a kostel s Mariánským sloupem a zakotvili v místní cukrárně. Menším dobrodružstvím byla ještě cesta na vlak, protože nádraží nebylo v bezprostředním dosahu naší cukrárny a čas se neodvratně krátil. Závěrem chci poděkovat všem účastníkům, kteří přišli a můžu jen přislíbit, že v tomto kraji určitě nejsme naposledy.

Ondřej Burel

Tisk Tisk