Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Polabí II 5. – 8. 5. 2017 – zhodnocení

Polabí II 5. – 8. 5. 2017 – zhodnocení


Akce roku 2017, Pozvánka, Fotky

Kraj kolem řeky Labe přitahoval lidi odpradávna. Prošli tudy obchodníci, poutníci a druhý prodloužený květnový víkend se do tohoto zástupu přidali také naši turisté. Po třech letech jsme se do Polabí vrátili.

Byl před námi smělý plán projet podél Labe od Brandýsa n. L. až po Ústí nad Labem a podél Ohře z Libochovic až do Terezína, za nímž se vody obou řek spojí. Vše bylo rozděleno do několika etap, které bylo možno operativně zkracovat a prodlužovat podle zájmů jednotlivých účastníků. Na trase si každý přišel na své.

Míjeli jsme řadu poutních míst, obyčejných vesniček i měst. Co jsme však minout nemohli, byl patrně největší soutok řek na našem území. Do Mělníka přitékají dvě řeky. První nese pozdravy z Krkonoš a tvoří osu celého rovinatého území. Tu druhou zrodily šumavské hvozdy a blata a již mnohokrát o sobě dala vědět během povodní. Odvodňuje velkou část Čech, zrcadlí se v ní spoustu hradů a zámků a Labi je bohatou nevěstou. Samotný Mělník potom působí velice pěkným, čistým a upraveným dojmem.

I v rovinatém Polabí lze najít kopec. Hned z rána druhého dne jsme vystoupili na Hazmburk, jehož z dáli viditelnou dominantu tvoří Bílá a Černá věž stejnojmenného hradu. Sjeli jsme do Libochovic, rodiště J. E. Purkyně a podél Ohře pokračovali kolem vodního hradu v Budyni, klášteru v Doksanech až na Terezín. Město s pohnutou historií jistě zaslouží více času na prohlídku a každý si mohl najít své – podzemí, návštěvu pevnosti, či některého muzea. Ale asi nejvýznamnějším místem je zdejší Národní hřbitov.

 

Za jeden ze zlatých hřebů můžeme považovat jízdu přes kaňon Labe přes České středohoří z Ústí až k Velkým Žernosekům. I samotné krajské město nás překvapilo, protože je zasazeno do krásného prostředí. Pěkné výhledy se otevírají od výletní restaurace Větruše. Krátkou zastávku jsme věnovali také poslednímu vodnímu dílu na Labi na našem území – jezu Střekov a Masarykovu zdymadlu. Na oběd jsme se krátce zastavili v Litoměřicích a potom už cesta svištěla k Roudnici, Račickému kanálu domů.

Poslední den jsme šli ve stopách Praotce Čecha a vystoupali až památnou horu Říp. Na jejím vrcholu stojí rotunda sv. Jiří, který jako patron držel ochrannou ruku nad zdejší úrodnou zemí. A na tu zemi je pěkný pohled z několika vyhlídek. Upoutá nás Bezděz, Milešovka, Lovoš, komíny papíren ve Štětí i Roudnice nad Labem, která byla naším posledním cílem. Lobkowiczký zámek v Roudnici je jedním z největších v Čechách.

Po dobu celého zájezdu byl naším polabským domovem sportovní areál v Horních Počaplech, jen na dohled od komínů uhelné elektrárny Mělník. V poměrně nové ubytovně jsme složili své hlavy a polopenze byla v restauraci U Kuřátka.

Co říci závěrem? Kolem Labe se dobře jezdilo, terén je pro kola jako dělaný, najeli jsme necelých čtyři a půl tisíce kilometrů. I pro pěšáky se zde otevírá spoustu atraktivních možností. Proto není vyloučeno, že se sem po několika letech opět vrátíme. To už ale své trasy protáhneme i do Německa směrem na Drážďany a Míšeň.

Ondřej Burel

Tisk Tisk