Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Rakousko a Berchtesgaden

Rakousko a Berchtesgaden


Akce roku 2013, Pozvánka, Fotky

1. – 4. 8. 2013

Hned, jak jsem se dozvěděl o tomto zájezdu, neváhám ani minutu a ihned se hlásím, společně se svou manželkou. Také jsem mezi prvními, kteří zaplatili. Lákalo mě navštívit Orlí hnízdo, kde svého času pobýval Hitler a nacističtí vůdci Německa, ale i ostatní program vypadal velmi dobře.

Je tady čtvrtek 1. 8. a první den zájezdu. Nastupuji společně s dalšími účastníky u benzínové pumpy v Kopřivnici a přesně podle plánu odjíždíme v 5:10 hodin autodopravou Pavel ze Ženklavy. Přibereme ještě další zájemce z Příbora, Nového Jičína, a už se jede. Přivítá nás vedoucí zájezdu Šárka Benišová, představí nám řidiče p. Járu Pavla a Jiřího Pišteckého. Nastupují sestřičky zdravotní služby – vedoucí zájezdu Šárka a její dcery. Každý účastník zájezdu si může vybrat buď injekční stříkačkou dávku alkoholu, nebo bonbón. Každý podle chuti a nálady. Já jsem si vybral dávku injekční stříkačkou. Sestřička Anička mi ji stříkla rovnou do krku. Málem mě to porazilo, ještě, že jsem seděl. Ostatním už se to dalo do štamprle.

Krátká zastávka za Znojmem a v 8:45 překračujeme naše hranice a přes Rakousko míříme do německého Berchtesgadenu na Hitlerovo Orlí hnízdo. Po cestě jsme přibrali ještě našeho průvodce Ondru Kavku, je zároveň i kuchařem a ubytovatelem. Přijíždíme na parkoviště a přestupujeme do německých autobusů s německými řidiči. Cesta jim trvala od 13:55 do 14:10. Přijíždíme před 124 m dlouhý tunel, kterým se prochází k výtahu pro 15 osob, který vás doveze za 41 sekund na vrchol hory Kehlstein na Orlí hnízdo. Se mnou jelo ve výtahu 36 lidí – namačkaní na sebe jako sardinky. Orlí hnízdo bylo postaveno společně s příjezdovou silnicí v letech 1937 – 1938 za 13 měsíců, jako čajovna pro Hitlera k jeho 50. narozeninám. Nachází se ve výšce 1834 m n. m. Dnes je zde restaurace, vidíme památný krb, fotografie německých prominentů v čele s Hitlerem. Hitler tady moc často nepobýval – bál se prý výšek, jak jsme se dozvěděli od průvodce. Zato jeho milenka Eva Braunová si Orlí hnízdo oblíbila a využila každou možnost zde pobývat. Dostanete se zde po silnici, jež má až 26 % stoupání. Již při 12 % je to velmi nebezpečné, a snad i to Hitlera odradilo.

Pořádně si prohlédneme vše, fotíme – jsou nádherné rozhledy. Teplota 30°C, no nemá to chybu. V 16:00 – 16:10 sjíždíme opět s německými řidiči dolů. A jedeme k německému jezeru Königsee. Je to údajně nejčistší a nejhlubší německé jezero s hloubkou 180 metrů, pod horou Watzmann – 2713 m n. m. Procházíme se po okolí od 16:50 do 18:15, někteří z účastníků si i zaplavali. V 18:15 odjíždíme na ubytování do rakouského Stuhlenfeldenu, kam přijíždíme ve 20 hodin. Jsme ubytováni vedle kostela a hřbitova. Ubytujeme se a ve 21 hodin jdeme na večeři. Na večeři byla zeleninová polévka, špagety s masem, sýrem a ostatními ingrediencemi. V nadměrném množství. Po večeři si dáváme nezbytné pivo (dovezli jsme si svoje bečky) a sedíme a bavíme se až do 23:40. Pak se umýt, osprchovat, a jít spát.

 

Všechny fotky ve fotogalerii zde

Pátek 2. 8. 2013

Po snídani formou švédských stolů odjíždíme v 8:20 s průvodcem Ondřejem Kavkou do sedla hory Edelweisspitze, 2571 m n. m. Když stoupáme naším autobusem do prudkých srázů, předjíždíme i množství cyklistů. Při předjetí jednoho z nich řidič Jiří Pištecký prohlásil „ono ho to brzy přejde!“. V jednom ze sedel uděláme společnou fotku s vlajkou KČT Kopřivnice. V 9:50 zastavíme a v 10:30 už jsme na vrcholu. Zde se občerstvíme a pokocháme se krásnými rozhledy. Ve 12:05 už odjíždíme autobusem zas o kus dál. Po 5 minutách jízdy uvidíme v jednom sedle sníh, a jak tam lidé sjíždějí po igelitových pytlích. Zastavujeme a taky si to vyzkoušíme. První jede odvážná Eva Lysáčková, ale nenecháme se zahanbit, a tak nás jede na igelitových taškách povícero. Nezbytné fotky, smích, vřískot, bavíme se jako malé děti. Odjíždíme až ve 12:35 na výšinu Franze Josefa. Zde si fotíme sviště, restauraci i vyhlídkové místo, kam až císař František Josef I. dorazil. Někteří z nás došli až k ledovci.

V 16:30 odjíždíme na ubytování. V 18:15 jsme na místě, rychle se osprchovat a zušlechtit, a pak na večeři v 19 hodin. Na večeři byla polévka s játrovými knedlíčky, uzené, knedlíky a zelí, a opět nezbytné pivo. Pak jdou někteří spát, někteří se jdou bavit.

Sobota 3. 8. 2013

Po snídani v 8:20 odjíždíme ke Krimmelským vodopádům. Teplota už teď je 19°C. Krimmelské vodopády jsou největší v Rakousku a páté nejvyšší na světě s výškou 400 metrů. Jsou rozděleny do tří částí s množstvím vyhlídek až do výšky 1400 m n. m. Přijíždíme zde v 9 hodin a jdeme se kochat. Pak jdeme malebným údolím Krimmerachentalu, pohodlnou cestou podél potoka. Nevýhodou bylo, že pralo slunce jak sedlák cepem. Každý došel podle svých sil a možností co nejdál mohl. Někteří z účastníků zájezdu si lehli i do tůněk, které snad měly jen asi 5°C, jiní sešli pod vodopády a kochali se opětovně nádherou – užívali si krásného dne.

Odjíždíme v 16:40 hodin za doplněním zásob, nakoupení čokolád do obchodního domu Hofer v našem městečku. V 17:45 přijíždíme na ubytování – nezbytná hygiena, a v 18 hodin se jde na večeři. Zde je připraveno na grilu maso – krkovička a kuřecí, a tak si dáváme do nosu. K tomu nezbytná zelenina, prostě to nemělo chybu. Po večeři si ještě sjedeme někteří z nás na laně. Jdeme se ještě projít po městečku, někteří z našich turistů šli i na místní zábavu. Ve 23:10 přichází silná bouřka, kdy se po cestě valí spousta vody, jako kdyby to byl malý potok. Teplota v ten den na slunci byla až 38°C.

 

Všechny fotky ve fotogalerii zde

Neděle 4. 8. 2013

V 8:45 po předání ubytování a sbalení odjíždíme k Lichtenštejnským soutěskám. Dostáváme se tak asi kilometr od nich, když místní rolník vysvětlí Járovi Pavlovi, že tudy neprojedeme, silnice je uzavřena – asi se něco stalo (snad po bouřce), a tak druhý pan řidič Jiří Pištecký couvá od 9:40 do 9:50. Nakonec se dostáváme k soutěskám druhou cestou. Je 10:10 hodin. Jdeme jen kilometr, ale stojí to za to. Nádhera, paráda, kouzlo přírody tady konalo divy. Ve 12 hodin odjíždíme k jezeru Gosausee. Zdržíme se zde od 13:20 do 15 hodin. Většina z nás si ho obejde – je to jen 6 km. Někteří jeli lanovkou. Vypíná se nad ním Dachstein – 2995 m n. m. Potkáváme i české horolezce, vidíme i pomníčky na ně. Pak jedeme do Hallstattu, je to městečko, kde žije asi 920 obyvatel ve výšce 500 m., ležící u Hallstattského jezera. Ještě na konci 19. století se zde nedalo jinak dostat, než úzkou cestičkou nad střechami domů (vrchní cestou), nebo po člunech. Teprve v roce 1890 zde byla postavena silnice. U Farního kostela se nachází hřbitov a v něm kostnice, která se datuje do 16. století. Je zde uloženo několik set lebek zesnulých. Asi po 20 až 30letech dochází k exhumaci kostí, jejich nabílení a vyzdobení. Na čele je společně s datem narození a úmrtí většinou napsáno jméno člověka doplněné věncem z dubového listí, břečťanem nebo květinou. V kostnici jsem nebyl, v kostele ano. Na hřbitově jsem viděl množství malých hrobů. Jak jsem se dozvěděl již první den – obyvatelé Rakouska pohřbívají své mrtvé ve stoje (z důvodu nedostatku místa), anebo jako u nás žehem.

V 16:52 – 17:04 malá zastávka, řidiči něco opravovali. V 17:45 začalo pršet, někdy lít, a tak to trvalo až k hranicím. Poslední zastávka před Znojmem, a ve 2 hodiny v noci jsme doma.

Pár slov na závěr. Když se s námi Šárka loučila, sdělila nám, že v roce 2015 by se mohl uskutečnit zájezd do Švýcarska s cestovní kanceláří Pavel. Už teď se budu těšit. Za sebe i ostatní jsem poděkoval oběma řidičům za bezpečnou jízdu, a Šárce za krásný zájezd, kterého jsem se mohl zúčastnit.

Zapsal účastník zájezdu J. Poruba

Tisk Tisk