Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Na kole na Ondřejník – zhodnocení

Na kole na Ondřejník – zhodnocení


Akce roku 2013, Pozvánka, Fotky

Když jsem předcházejícího dne, tedy v sobotu večer, zaléhal do pelechu, za okny pršelo a já byl přesvědčen, že se letošní druhá cykloakce neuskuteční. Jaké bylo překvapení, když ráno ozařovalo Slunce suché chodníky a hnalo rtuť teploměru kamsi do nepředstavitelných výšin. Nepropadl jsem pesimismu a vyrazil k fontáně, kam za chvíli přijelo ještě několik odvážlivců.

Někteří mi hlásili, že při sledování ranních webkamer zaregistrovali, že na Klínovci sněží. Ještě, že dnes nejedeme na Klínovec, ale na Ondřejník. Vyrazili jsme v pěti přes Vlčovice až na Konec Tiché. Za posledními staveními je u kapličky nenápadná odbočka přes zdejší louky vedoucí kolem několika samot. Cestou uprostřed lánů odkvétajících pampelišek se rozprostřel kruhový výhled, který na jižní straně lemoval hlavní beskydský hřeben s Radhoštěm a Javorníkem. Nejdramatičtější úsek byl od Magdaleny. U studánky s kapličkou začíná příkřejší stoupání po louce a po nějaké době se luční cesta mění v lesní. Zásluhou předchozích dešťů jsme na několika úsecích byli nuceni tlačit kolo i z kopce. Nedalo se jinak. Ale nejnáročnější terén skončil u hájenky v Kozlovicích, kde opět začal zpevněný povrch.

 

Všechny fotky ve fotogalerii zde

Cestu do ondřejnického sedla znám spíše z pěších vycházek. Teprve na kole si člověk uvědomí, jaké je tady stoupání. Pěšky to jednomu ani nepřijde. Dle svých možností jsme postupně dorazili až na nejvyšší bod dnešního výletu. Sjezd k chatě už byl vyloženě brnkačka, tedy pokud měl člověk v pořádku brzdy. Po nějakém lehčím obědě a doplnění životně důležitých tekutin (např. pivo) byl čas na zpáteční cestu. Zvolili jsme traverzovku obcházející celou Skalku. Odměnou nám byly výhledy na horské velikány Beskyd v průsecích – od Prašivé přes Lysou, Smrk až po Javorník. Z druhé strany jsme se napojili na cestu nad hájovnou v Kozlovicích. Ale tím cesta nekončila, sjezd pokračoval až do Sklenova.

A jak jsme byli rozjetí, tak jsme zahnuli na Fojtovy vrchy a k větřkovskému kostelu. Masív Ondřejníku s dominujícím sedlem jsme nechali někde daleko za sebou. Až se nechtělo věřit, že ještě před několika okamžiky naše skupinka brázdila jeho lesy. Závěrem bych chtěl poděkovat všem pěti účastníkům, kteří nepodlehli zastrašování meteorologů, nebyli líní a vyrazili za krásami Beskyd. Ujeli jsme slušných 50 km.

Ondřej Burel

Tisk Tisk