Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Krušné hory – západ a Karlovarsko

Krušné hory – západ a Karlovarsko


Akce roku 2013, Pozvánka, Fotky

10. – 17. 8. 2013

Je sobota 10. 8. 2013, když ve 4:30 vyjíždíme od benzínové pumpy v Kopřivnici. Přivítám se s řidičem Lubou Bílkem a jedeme do Štramberka, Kopřivnice, Příbora a Nového Jičína, kde přibíráme všechny účastníky tohoto zájezdu. Přivítám všechny. Krátké zastavení v Prostějově, pak u motorestu Naháč. Seznámím všechny s programem na dnešní den, a to je návštěva Nejdku a okolí. Rozdám jim mapy a seznámím s trasami. Také jsou všem rozdány oplatky kávěnky – dělám to tak vždy při dlouhodobých zájezdech, a naleju do kalíšků.

V 12:55 přijíždíme do Nejdku. Je krásné počasí – dá se chodit jen v tričku. Někteří vyrazí na trasu. Navštěvuji v muzeu výstavu loutek – stála za to. Pak si prohlížíme město a jdeme na rozhlednu Tisovský vrch. Po cestě mnozí ještě navštívili Křížovou cestu – zabloudili, a na rozhlednu vůbec nedošli. Zastavujeme se ještě na Krásné vyhlídce – restaurace s obsluhou, a pak jdeme na Tisovský vrch, Je tady volně přístupná rozhledna, vysoká 24 m. Vyhlídková galerie je ve výši 18 m. Z ochozu je daleký výhled na krušnohorské dominanty, Doupovské hory a Slavkovský les.

V 18 hodin odjíždíme do Březové u Karlových Varů na „Starý mlýn“, kam přijíždíme v 18:30. Dostáváme klíče od pokojů a společně s manželkou rozdělujeme lidi na pokoje podle toho, kdo s kým chtěl být ubytovaný, a podle počtu pokojů. Pak nás přivítá majitel, pan Pažďora. V 19:20 řekne svoje návrhy ohledně ubytování a polopenze a jde se na večeři. Je 19:30, až do 20:50 večeříme. Pak se domlouváme na zítřejší den na snídani. Ta může být nejdříve v 7:30 hodin. Trošku jsem zaskočený, protože mám připravené delší trasy. Dnes byla nejdelší 12 km, ale každý si mohl vybrat podle své chuti a nálady (buď kratší 9,2 km, nebo 7,4 km, nebo návštěvu města). Usínáme různě – já v 22:15 hod., když předtím ještě jako vedoucí zájezdu řeším nějaké úkoly.

 

Všechny fotky ve fotogalerii zde

Neděle 11. 8. 2013

Po snídani v 7:30 odjíždíme v 8:15 z Březové do Kraslic. Tam přijíždíme v 9:15. Na programu je dnes společná vycházka 13,5 km, z Kraslic po červené do Bublavy. Zde stojí za povšimnutí památník, kde byli zavražděni čeští četníci při fašistickém puči 13. 9. 1938. Zastavíme se v hospodě Švejk. Jen jedno nepochopím – co měl společného Švejk s Bublavou. Vždyť každý, kdo četl knihu od Haška, ví, že působil v jižních Čechách. Tak snad jen na přilákání turistů. Jinak hospoda to byla pěkná a tomu odpovídali i zahraniční turisté a ceny.

Pak jdeme po modré na Olověný vrch – rozhlednu, který se původně jmenoval Bleiberg. Turistická chata s rozhlednou byla postavena v roce 1933. Je vysoká 16 metrů. Jsou zde výhledy i na německý Klingenthal, ten jsme také navštívili (byl to výlet, aby se lidé podívali, jak se žije na druhé straně našich hranic).

V 17:40 odjíždíme z hraničního přechodu do Březové, kam přijíždíme v 18:25 – pak osprchovat a připravit se na večeři. Ta je v 19:30. Po večeři řešíme placení za objednané služby. Až po několika dnech dojdeme ke společnému závěru, a dostáváme vyúčtování předem dohodnutých podmínek. Ten den ale řešíme tento problém s manželkou až do 22:30 hodin.

A tak skončila neděle. Opět se dalo chodit jen v triku. Zmíním se o jedné věci. Ve zprávách o počasí hlásili na území Karlovarska a okolí na pondělí krásné slunečné počasí, později v ostatní dny mělo dojít ke zhoršení počasí, i dešti. Podle původního plánu jsme měli v pondělí dělat vřesoviště v Přebuzi, ale v neděli večer po večeři upozorňuji účastníky tohoto zájezdu, že když má být v pondělí tak hezky, uděláme program následující: navštívení zříceniny hradu Andělská hora, Lázní Kyselka a města Ostrov.

Pondělí 12. 8. 2013

Po snídani odjíždíme v 8:20 z Březové na Andělskou horu, kam přijíždíme v 8:50. Ještě v autobuse se ptám každého účastníka, jakou trasu půjde, pověřuji některé lidi vedením těchto slupin, protože sám jsem se rozhodl pro trasu 23 km spolu s ještě některými dalšími.

Skoro celou hodinu se zdržím na hradě, ale i ostatní účastníci pilně tak jako já fotí, prohlížejí zbytky hradu, založeného koncem 14. století pány z Oseka. Vypálen Švédy roku 1635. Znovu obnoven, vyhořel v roce 1718, a od té doby nebyl již obýván. Pak jdu kus cesty sám, kolem vojenského prostoru až k Šemnické skále, odkud byl krásný výhled do údolí Ohře a na Doupovské hory. Zde se setkávám s dalšími čtyřmi turisty, kteří také chtějí jít 23 km trasu, a společně vyrážíme. Zde jsme se zdrželi od 10:40 do 10:55. Po cestě uvidíme jabloň se zralými jablky, s pomocí kamaráda Ferka na ni vylezu a zatřepu, a máme ovoce na cestu.

Přicházíme do Dubiny, restaurace „U Dvořáků“. Je 12:10. Posedíme na terase do 12:45. Je blízko Ohře, a tak se zde zastavují i vodáci. Stará chalupa, ale příjemné občerstvení, a hlavně, co nás všechny příjemně překvapilo – krásné záchody, takové nebývají ani v některých hotelích, a to už je co říct.

Pak jdeme svižným tempem na rozhlednu Bučina. Je to volně přístupná rozhledna s výškou stavby 11 m. Byla postavena Jindřichem Mattonim kolem roku 1880. Počet schodů 62. Namáhavý výstup, 1,4 km po červené značce, odradil mnoho našich turistů, a tak z celého zájezdu se na rozhlednu podívalo jen 10 lidí. Ostatní to vzdali. Je 13:55. Jsme tady nás pět, co jsme šlapali spolu. Zdržíme se do 14:10. Fotíme, rozhlížíme se po okolí. Protože, jak se zpívá v písničce o rozhlednách – „rozhlídni se člověče, než ti život uteče…“ – a tak dál.

Sestupujeme do Lázní Kyselka z druhé strany, než jsme přišli. Lázně Kyselka patřily kdysi k nejkrásnějším v Evropě. První písemná zmínka o obci je z roku 1897. V obci je hlavní stáčírna minerální vody Mattoni. Ale samotné lázně jsou zničeny a v katastrofálním stavu. Tolik propadlých stropů, zničených budov, zmar, devastace, neuvidíte široko daleko. Kdysi zde byla i ozdravovna pro mladé. Já sám jsem zde byl poprvé v 16 letech za bývalého režimu, pak v roce 1996, ale tohle mi vyrazilo dech. Na internetu člověk občas našel záběry a povídání, jak jsou lázně zničené, ale jak píši, skutečnost předčila moje očekávání, ale nejen moje, všichni, co lázně znali, jsou devastací ohromeni. Za to, kdo tuto situaci zavinil, by měli dotyčného zavřít do vězení, až by zčernal. Nic jiného by si dotyčný nezasloužil. Ale chvátáme dál. Uvidíme jen jednu brigádnici, co upravuje okolí, a pár dělníků na stavbě jednoho objektu, ale to je aspoň půl hodiny po dvanácté, jak se říká. Doufám, že se jednou budu moci podívat do krásných, opravených těchto lázní. Tak poslední pohled a šlapeme dál.

Přicházíme k dřevěnému mostu v Radošově. Je to replika původního mostu, který v roce 1995 vyhořel. Je opravdu pěkný. A to už se přibližujeme k zřícenině loveckého zámečku u Ostrova poblíž vsi Mořičov, který byl postaven kolem roku 1730 markrabaty z Baden-Badenu. Dnes tu jsou jen zbytky zdí. Po cestě u lesních pěšin jsme zahlédli za Radošovem dvě smetiště. Nepochopím, proč lidé jedou takový kus do lesa, aby se zbavili svého odpadu, když by bylo jednodušší to nechat u popelnic.

V 17:05 přicházíme do Ostrova. Je to druhé největší město na Karlovarsku. Dějiny sahají na začátek 13. století. Město proslavila těžba uranu a výroba trolejbusů. Je zde plno památek. Románský hřbitovní kostel sv. Jakuba Většího z roku 1226, kašna, zámek ze 17. století, zámecký park. Ti, co nešli tak dlouhou trasu, si město i zámek mohli v klidu prohlédnout.

 

Všechny fotky ve fotogalerii zde

V 18 hodin odjíždíme na večeři na 19 hodin. Po večeři oznamuji, že bude seznamovací večírek, a tak po 20. hodině přišla asi polovina účastníků zájezdu do salonku. Podle abecedy a jak přicházeli, se každý představil. Řekl něco o sobě, nějakou básničku, vtip, prostě jsme se nasmáli a bavili se. Po hodině se rozcházíme a jdeme na své pokoje. Já s manželkou dořešit některé administrativní věci, zítra nás totiž čeká zájezd na hrad Loket a Svatošské skály. Jedeme podle programu, dnes bylo opět nádherně, místy až 25 – 28°C. Žádné zhoršení počasí se nekoná, a tak se většina lidí na zítřek těší.

Úterý 13. 8. 2013

Po snídani v 8:20 odjíždíme, když jsem předtím rozdal mapy a program na tento den, a to je návštěva hradu Loket a Svatošských skal. V 8:40 přijíždíme k benzínce v Lokti, zaparkujeme autobus a ubíráme se směrem k hradu. Přicházíme k hradu, je 8:50. Zakupujeme vstupenky, každý samostatně, žádné slevy neexistují. Dospělí mají vstupné za 110 Kč. V roce 1996, kdy jsem tady byl naposledy, bylo vstupné 20 Kč. Jak ty ceny rychle letí vzhůru.

V 9:15máme pro naši skupinu objednanou prohlídku. Kromě pár jedinců jdou na prohlídku všichni. Mladá průvodkyně Jana se nám věnuje po celých 55 minut. Tak něco o hradu Loket. Hrad byl založen v první polovině 13. století a byl oporou králi Václavu I. v boji proti jeho synu Přemyslu Otakarovi II. Pak zde v zastoupení králů vládli purkrabí. V letech 1421, 1427 a 1429 se hrad pokoušeli dobýt husité, ale bez úspěchu. V roce 1648 dobyli hrad Loket i město Švédové, a vyplenili ho. Od roku 1792 do roku 1948 byla část hradu přeměněna na státní vězení. Nyní je hrad v majetku města. Zajímavost: na Lokti je vystaven meteorit, který dopadl někdy kolem roku 1400 a má jméno Purkrabí, a od své původní podoby se již značně zmenšil. Průvodkyně Jana nám řekla i pověst, také nám ukázala kostru ženy, která ležela na boku oproti běžnému pohřbívání. Buď prý byla pohřbena v rakvi zaživa a chtěla se dostat ven, anebo pohřbení na boku mělo jiný důvod, který dnes už nezjistíme.

Jsme provedeni místnostmi se zbraněmi. Sami si můžeme prohlédnout porcelán – jedná se o krásné kousky. Můžeme samostatně navštívit sklepní prostory s útrpným právem. Figuríny natahované na žebříku, zavřené v kládě, pohřbené zaživa – bylo to děsuplné a mnozí z nás se divili matce, která tam nutila jít své malé dítě, které usedavě plakalo a nechtělo jít na prohlídku.

V 11:20 po prohlídce hradu jdu k autobusu, zjistit, kolik účastníků zájezdu nejde na Svatošské skály. Odjíždějí směr Doubí a k sv. Linhartovi, kde na nás počkají, až dorazíme z naplánovaných tras. Konečně jsem si mohl hrad pořádně prohlédnout. Teď jdeme do místního pivovaru – restaurace, kde si dávám pivo za 50 Kč. Posedíme od 11:40 do 11:55. Pak ještě navštívíme infocentrum a procházíme se městem – jeho prohlídku si necháme na jindy. Dnes je nádherně, sluníčko krásně hřeje, opět se dá jít jen v triku, a tak kolem řeky Ohře se ubíráme krásnou krajinou ke Svatošským skalám. Zde přicházíme v 14:00 a zdržíme se do 14:55, někteří ještě déle. Pak odcházíme, když jsme se dosti pokochali okolím. Svatošské skály – chráněný přírodní útvar v Karlovarském masívu. Svými tvary připomínají svatební průvod, i podle pověsti se o tom vypráví. Skály jsou tak i pojmenovány – Ženich, Nevěsta, Muzikanti, Svědci. Mnozí z nás viděli ve skále i Tchyni. Procházíme přírodou, kocháme se, jdeme do Doubí a k zřícenině kostela sv. Linharta, kde už nás čeká autobus.

Je 16:50, než přijdou ostatní účastníci, ještě si zaběhnu k Doubské hoře (Aberg). Jedná se o kamennou rozhlednu, postavenou v roce 1905, s výškou 22 m. Prodána v roce 1995 soukromému majiteli ruského původu, nyní přeměněna na čtyřhvězdičkový hotel. Jaká nezodpovědnost od dotyčných osob nebo úředníků. Takové by měli za to zavřít do vězení. O jaké věci a hodnoty jsme přišli díky těmto lidem. Tak aspoň fotka na památku.

V 17:40 odjíždíme do Březové, v 18:00 jsme na místě ubytování, a jde se po osprchování a hygieně v 19:00 hodin na večeři. Zde se zmíním o jedné věci. Na večeři měla být zelná polévka, vepřové maso s kapustou a zelím, zákusek. Den předtím po bouřlivé diskusi a po hlasování jdu za majitelem a prosím o změnu polévky. Takže dostáváme rajskou polévku místo zelné. Někteří jsou nešťastní, jako pan Vašut, který říká, že má zelnou polévku rád. Jiní prý rajskou nejedí, ale cpou se. Po večeři sedneme s majitelem a dořešíme placení ubytování a polopenze. Tentokrát k naší spokojenosti, jen musíme počkat na vytištění faktury na doplatek. Předtím jsme poslali na účet 156 000 Kč, no konečně se aspoň něco děje. Již předtím jsem dal majiteli v hotovosti 40 000 Kč, a nyní zbývá uhradit fakturou jen nepatrná odpovídající částka. Tak je vše domluveno a s klidným pocitem mohu usnout.

Středa 14. 8. 2013

Nic neměním. Po snídani podle programu odjíždíme s místním průvodcem Klausem Ivanem do Karlových Varů. Je 8:30, v 8:40 jsme již ve Varech před hotelem Pupp. Dnes si každý dělá sám co chce, podle svých zájmů. Jen dostává zajímavosti, co všechno se dá ve Varech vidět. Já s manželkou procházíme Vary. Rád bych navštívil Muzeum Becherovky. Vždy, když narazím na nějakého občana a snažím se zeptat, jak tam co nejdříve dojít, dozvídám se buď rusky, nebo s českým dialektem, že to neznají. Až narazím na člověka v montérkách a říkám si „to by snad mohl být Čech“. A taky byl, po mém dotazu se dozvídám, kde muzeum najdu, a taky informaci, že ve Varech žije na 3 000 Rusů, mají zde své kostely, školu, nakoupeno plno domů, vlastní i rozhlednu, jak jsem již psal. Je to prý už druhá garnitura Rusů. Ta první zakoupila lukrativní majetky, a pokud nezůstala, šla se svými majetky a penězi na západ. Při procházce nám vyhládlo, dáme si něco k snědku a u Vřídla se dozvídáme od českých spoluobčanů, že se tady potulují Romové ve skupině, a ať si dáváme pozor na své věci.

Přicházíme k muzeu Jana Bechera. Vstupné je 120 Kč na dospělého. Je to sice hodně, ale klidně bych šel, jenže se dozvídám, že výklad je česko – maďarský a film v maďarštině (tak kvůli muzeu se maďarsky učit nebudu, když jsme v Čechách). Jdeme radši pěšky na rozhlednu Diana. Je vysoká 40 metrů, ochoz je ve výšce 35 metrů, a je možnost vystoupit po 150 schodech nebo jet výtahem. Využili jsme druhou možnost a až zpátky jsme sešli po schodech. Navštívíme ještě vyhlídku Karla IV. Je to pseudogotická zděná věž se dvěma vyhlídkovými ochozy. Pochází z roku 1877 a na ochoz vede 79 schodů. Je volně přístupná.

Ve 14:20 odcházíme z vyhlídky a pohledy se rozloučíme s Karlovými Vary. Přicházíme do Březové. Prohlédneme si zrušenou továrnu na porcelán – „Pirkenhammer“, která byla založena roku 1803 a asi před šesti lety zavřena a zrušena. Zajdeme k vodní nádrži Březová s betonovou hrází vysokou 21,5 m, vybudovanou v letech 1931 – 1936 na říčce Teplé – pro ochranu Karlových Var proti povodním.

Po večeři od 20:00 do 21:05 jednám s majitelem ohledně faktury a ceny za ubytování a polopenzi. Konečně dořešeno. Jen dostat fakturu. V 21:40 usínám. A to ještě při večeři řekla paní Linartová – „tak jsem se těšila na Klínovec, měl jste ho vyfocený na svém programu“. Vysvětluji jí a mnoha dalším, že já své slovo držím a slíbený Boží Dar a Klínovec, i když to nebylo v programu, který každý dostal a mohl si přečíst, uděláme, ale autobusem. Také všem přítomným oznámím, že zítra se dělá program Horní Blatná, Abertamy, Plešivec – kdy teplota má být až 25°C ve stínu, a to jsem ještě netušil, co nás čeká.

 

Všechny fotky ve fotogalerii zde

Čtvrtek 15. 8. 2013

Odjíždíme v 8:30 do Horní Blatné, kam přijíždíme v 9 hodin. Nebe jako vymetené, bez mráčku, již teď začíná být horko. Horní Blatná je jedno z nejpozoruhodnějších našich měst v této oblasti. Vzniklo roku 1532 při bohatých nalezištích cínu na Blatenském vrchu – kam kráčíme i my po žluté značce pohodlnou cestičkou. Jdeme kolem Blatenského příkopu – technická památka, na Blatenský vrch, kde je rozhledna 21 m vysoká, částečně dřevěná, postavená v roce 1913. Občerstvíme se a po 15 minutách odcházíme kolem Vlčí jámy zpět do Horní Blatné. Vlčí jáma je propadlina dlouhá asi 120 m, široká místy až 14 m, a hluboká až 25 m. Těžil se zde cín a horníci podstupovali zvýšenou námahu. Pomocí železných kladiv, dlátek, želízek, sochorů a ohně zde ulamovali skály. Tomu se říkalo krušení. Odtud vznikl název Krušné hory, ne jak se někdo domnívá z krkolomných výstupů. Většina přichází do Horní Blatné, v prodejně zakupují ještě formičky na cukroví, pánvičky a podobné věci do domácnosti.

Ve 12 hodin přejíždíme autobusem do Abertam, kam přijíždíme ve 12:30. Abertamy – malé městečko, založili je horníci ze Saska v letech 1525 – 1529 při stříbrných a cínových dolech. Po vyčerpání dolů v 19. století těžba kobaltu, později uranu. Vyhledávané místo rekreace. Odtud vyrážíme po zelené značce na Plešivec. Jsou to jen tři kilometry, ale jde se po asfaltu, cestička a značky zrušeny – mohutně se zde staví, jezdí kolem nás nákladní vozy plně naloženy, mezi nimi i tatrovky. Staví se zde tři nové vleky, které povedou na Plešivec. Na Plešivec dorážíme v 13:45. Je to čedičový vrch s restaurací a rozhlednou vysokou 16 m, postavenou 4. srpna 1895. Dáme si zde s chutí pivo, 0,4 litru Karel IV. Někteří si dávají i nějaké jídlo.

V 15:35 odcházíme. Já s mojí ženou navštívíme ještě od 15:35 do 16:35 stezku Krušnohorských pověstí, kde jsou dřevěné sochy loupežníků, skřítků, divých žen, čerta – pohádkových bytostí, které obývají Krušné hory. V 17:05 dorážíme do Abertam, v 17:50 odtud po dojití posledních účastníků odjíždíme do Březové. V 18:45 jsme zde, v 19:00 večeře, a pal odpočinek a spánek po 21:30 hodině.

Pátek 16. 8. 2013

Po snídani a společném vyfocení před Starým mlýnem v 8:30 odjíždíme směrem na Přebuz, kam dorážíme v 9:15. Vyrážíme na trasu směr vřesoviště – jedná se o unikát, který je vidět i ze silnice. Jedná se o přírodní památku, jakou v takové míře nikde jinde nezaznamenáte. Přicházíme k bývalé osadě Rolava a památníku obětem fašismu. Co mne ale zaráží, je, že většina cestiček a cest je buď kamenných – vysypaných štěrkem, anebo dokonce asfaltových, pro pěší turisty málo vhodných. Pro cykloturisty naopak vřele doporučuji. Jen ta krásná příroda stojí za to. Teplota 32°C, ve stínu 25°C. Někteří z nás byli na vřesovištích, jiní se dostali i ke Špičáku.

Přicházíme do Přebuze a v 15:10 odjíždíme směrem na Boží Dar. Projíždíme úzkými uličkami a v jednom místě je most, kde je uvedeno, že zde mohou pod ním projet vozidla nižší než 3,5 m. Zastavujeme před ním u cesty a jdu se zeptat do rodinných domků, zda projedeme, když máme výšku autobusu 3,7 m. Nikdo mi však neotvírá, a tak zastavuji projíždějící auto a ptám se řidiče osobního vozu, zda se dá s autobusem pod tímto mostem projet. Řidič mi řekl, že ano, že projedeme, že tam jezdí i s mercedesem, který má výšku 3,8 m. Poděkuji a jdu to oznámit Lubovi Bílkovi, našemu řidiči. A tak to zkusíme. Vystupuji z autobusu a dívám se, zda je pod mostem dost místa pro náš autobus, který pomalu popojíždí. Místa bylo dost, projíždíme, a jedeme na Boží Dar. Je 16:05, když zde zastavujeme. Dám rozchod do 17:00, kdy si mohou účastníci zájezdu zajít na Ježíškovskou poštu, trochu se porozhlédnout, a pak jedeme autobusem až na Klínovec, kam po rozestavěných silnicích přijíždíme v 17:15. Dám rozchod do 17:45. Po společném focení s vlajkou vyfotíme starou rozhlednu, kterou chtěli někteří odstranit, jiní ponechat, a která se opravuje. Je dobře, že zůstane zachována i pro budoucí generace. Svůj slib jsem splnil. Všichni účastníci zájezdu shlédli jak Boží Dar, tak i Klínovec, i když to nebylo v programu.

V 17:45 odjíždíme z Klínovce do Březové, kam přijíždíme v 18:20. Jdu se zušlechtit na večeři, která je v 19 hodin. Přicházím trochu později a vidím nějaké muže s kamerami a foťáky, jak filmují a točí naše turisty při večeři, a vzmáhající se křik od našich účastníků zájezdu, kdo jim to dovolil, jak to, že si to dovolují, a další vzrušenou debatu, a zda o tom vím. Muži přerušují svou činnost a odcházejí. Některé naše turistky tvrdí, že je to ostuda, že se tito účastníci zájezdu ozvali proti filmování a focení. Majitel s těmito muži odchází mimo místnost, kde se večeřelo. Požádám o klid a před širokou veřejností i před obsluhujícím personálem prohlašuji, že jsem o tom vůbec nevěděl, ani jsem nebyl dopředu na něco takového upozorněn a ani bych s tím nikdy nesouhlasil, protože se jedná o ochranu osobnosti, a pokud majitel chtěl něco takového udělat, měl se zeptat lidí, kteří by byli ochotni se nechat filmovat a fotografovat a domluvit se s nimi, a ne proběhnout věci tak, jak se staly.

Na večeři byl řízek, nebo grilované maso, obojí s bramborem, vše podle toho, co si lidé již ráno při snídani objednali. Po večeři v 19:40, když ještě panovala bouřlivá diskuse o tom, co se stalo, se jdu zeptat majitele, pan Pažďory, o vystavení faktury a dořešení dalších věcí k tomuto zájezdu. Stojí u grilu v zahradě. Přijdu za ním a ptám se – „Prosím Vás, mohu s Vámi mluvit?“ Jeho odpověď zněla „Teď na Vás nemám čas, jedině kdyby šlo o život“. Jsem zaskočený, ale říkám si – má jiné starosti. Nakonec se jedná o jeho peníze – jen jsem chtěl vše uvést na pravou míru. Vracím se zpátky a oznamuji přítomným turistům, že poslední den, to je v sobotu, budeme na návrh řidiče L. Bílka dělat místo Březové Lány, kde je pohřben náš první prezident T. G. Masaryk i s rodinou. Všichni to uvítají. Ještě všem vysvětlím, že Březovou a okolí jsme si již prošli, některé stezky jsou v hrozném stavu a je zbytečné, abychom se tady dál zdržovali. Pak po 21:35 usínám s dobrým pocitem.

Sobota 17. 8. 2013

Po snídani se rozloučím s majitelem panem Pažďorou, slíbil, že mi přepošle fakturu za doplatek za zdejší pobyt. A v 8:30 po předání klíčů a rozloučení ještě s naším průvodcem a místním znalcem Klausem Ivanem odjíždíme směr Lány, kam přijíždíme v 10:15. První naše návštěva většiny účastníků zájezdu vede k hrobu našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka a jeho rodiny, kteří jsou pohřbeni na místním hřbitově. Paní Vlasta Linartová zapálí za nás všechny přítomné svíčky u tohoto hrobu. Pak se vydáváme různými směry – někteří na jídlo, jiní do muzea, většina do parku, kde po zakoupení vstupenky za 10 Kč se můžeme kochat jak parkem s krásnými stromy i jezírkem, tak pohledem na zámek. Byl to takový bonbónek, který neměl chybu.

Ve 12:45 odjíždíme z Lán do Prahy. Pro některé to bylo málo času, pro jiné zase hodně. Projíždíme Prahou, kde po upozornění řidiče vždy oznamuji do mikrofonu buď nějaké zajímavosti, nebo kde jsou historické objekty apod., které je možno vidět přímo z oken autobusu. Náhle rána, chytíme defekt. Zastavujeme na Letné, je 13:15 hod. Po domluvě s řidičem dáváme lidem volno hodinu a půl. S pomocí Jirky Chalupy řidič vymění kolo během tři čtvrtě hodiny. Opláchnou se a čekáme my tři na návrat ostatních účastníků zájezdu, až dorazí k autobusu.

Ve 14:50 odjíždíme domů, ještě od 17:45 do 18:30 zastávka na Rohlence na odpočinek pro řidiče a večeři, a pak již valíme domů. Ještě rozvézt lidi. V autobusu poděkuji před cílem všem, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli a pomohli při organizování tohoto zájezdu. Ještě poděkování řidiči Lubovi Bílkovi za bezpečnou jízdu a všem účastníkům zájezdu za dochvilnost po celou dobu zájezdu, že se tohoto zájezdu zúčastnili. V 21:00 hodin po rozvezení posledních účastníků jsme konečně doma.

Pár slov na závěr. Myslím si za svou osobu, že se zájezd do Krušných hor a na Karlovarsko povedl, i přes určité problémy, které se vyskytly. Navštívili jsme několik rozhleden, zříceninu jednoho hradu a zámku a krásný hrad Loket. Plno přírodních zajímavostí i technické památky, zámek v Lánech. Podle slov místních lidí jsme chytili tak nádherné a stabilní počasí, jaké místní nepamatují několik let, někteří dokonce říkali, že 10 let. Nebe bylo bez mráčků, ani jednou nám nezapršelo, sluníčko krásně hřálo, teploty od 22 do 25°C, jen místy i vyšší jak 32°C. Prostě na turistiku počasí jako stvořené. Když jsem připravoval tento zájezd, snažil jsem se získávat informace jak z internetu, tak z různých publikací, novin. Ne vždy se člověk všechno dozví, ani na internetu není všechno. Ubytování a jídlo bylo pro většinu účastníků na patřičné úrovni. Vždyť na snídani byl jak dostatek kávy, čaje, džusu, tak i na túry pro zájemce se dostával čaj. Po večeři vždy následoval zákusek. Byli prý takoví, kterým nechutnalo, ale když si dá někdo tři talíře polévky a přidá si ještě i hlavní jídlo a řekne, že mu nechutná, tak nevím, co si o tom mám myslet. V každém případě všechno, co jsem slíbil ohledně zájezdu, ať návštěvu míst mimo program, program zájezdu se podařilo splnit. I problémy, které se vyskytly, jsem se snažil vždy vyřešit ke spokojenosti účastníků zájezdu – mnohdy i na úkor svého zdraví. Neodpustím si poslední poznámku. Litovat mohou ti, kteří měli možnost a byli zdrávi, a neměli zájem, protože opravdu bylo co vidět a každý si vybral program podle svých sil, chuti a zájmu. Všem účastníkům patří ode mne poděkování za dochvilnost a pohodu.

Zapsal vedoucí zájezdu J. Poruba

Tisk Tisk