Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Poslední puchýř 2012 – Plzeň

Poslední puchýř 2012 – Plzeň


Akce roku 2012, Pozvánka, Fotky

očima účastníka z KČT Kopřivnice, a nejen jeho

15. – 18. 11. 2012

Po ukončení 40. ročníku Posledního puchýře u nás v Kopřivnici jsme se domluvili, že bychom mohli navštívit 41. ročník v Plzni. Při předávání všech insignií a koruny bylo řečeno z úst zástupců KČT, že Plzeň to umí a že se máme na co těšit, že už to budou organizovat po několikáté. Tak jsem byl zvědavý, jak to bude vypadat, i když jsem několik Puchýřů absolvoval. Skupinově se nás přihlásilo 8, zaplatili jsme všechny poplatky za služby, co jsme si objednali, a ve čtvrtek 14. listopadu vyrážíme. Čtyři z nás jeli autem, my čtyři jsme se rozhodli pro cestu vlakem, bez stresu, bez honění, navíc chceme držet při sobě. Já předtím jsem měl pár nočních směn za sebou, tak proč se nervovat. Vyjíždíme v 5:22 z Kopřivnice, v Plzni jsme v 11:50 a ubíráme se k místu, kde má být prezentace. Zastavíme se ještě v Mexické restauraci, a po občerstvení odcházíme k místu prezentace, kam přicházíme ve 14:30 hodin.

Jaké je naše překvapení, když v místě prezentace ještě není nic připraveno a nachystáno, navíc jsme upozorněni, že přihlásit se můžeme až v 17 hodin, jak to bylo prezentováno jak na webu plzeňských turistů, tak v některých periodikách. Jsem překvapen tím, že pořadatelé nebyli připraveni ani na úschovu zavazadel. Nakonec po domluvě s turisty z Plzně nám umožnili zanechat svá zavazadla a bágly v místě prezentace, ale pak již vyvěsili cedulku, že batohy do úschovy neberou. U nás v Kopřivnici jsme měli prezentaci již od 15 hodin, a zavazadla jsme brali do úschovy již od ranních hodin, jak turisté přijížděli, a samotnou prezentaci jsme také uspíšili již od 14 hodin.

Ještě za světla jdeme hledat místo našeho ubytování, které jsme podle plánku a doptání našli. Pak se vracíme k místu prezentace. Manželce není dobře, a tak zůstává na místě, já si zajdu s kamarádem Jirkou na pivo, a v 17 hodin jsme již zpátky na prezentaci. Před námi pořádná fronta, nikoho nepouštějí dříve. Setkáváme se s druhou částí naší výpravy, která přijela autem až přímo na prezentaci. Zaevidujeme se, a jdeme do místa našeho ubytování. Po ubytování jdeme hned na večeři. Podává se kuřecí řízek s bramborem, s úsměvem od obsluhujícího personálu, který byl ochotný po celé tři dny. Tím byl program pro některé z nás vyčerpán.

V pátek 16. 11. v 7:30 odjíždíme s J. Sýkorou, vedoucím zájezdu autobusu č. 1, na Chodsko. Trasa a zastavení: Výhledy, Trhanov, Hrádek, Domažlice, Kdyně, Rýzmberk. Zájezd byl pěkný, a až na mlhu a nevlídné počasí se všem účastníkům líbil. Zde bych poděkoval J. Sýkorovi za vedení tohoto zájezdu. Jen jedna věc mně (a nejen mně) vadila, že bylo málo času na prohlídku Domažlic (a to jsme si ještě hromadně vydobyli půlhodinku navíc), i když mnozí z účastníků jsme stihli prohlídku hradu i poobědvat, ale za cenu velkého fofru. Ale co mě dorazilo, když čtyři účastnice tohoto zájezdu přišly o pár minut později a vedoucí zájezdu jim chtěl odjet, a ať se dopraví do Plzně na vlastní náklady a jak chtějí. Ozvala se má manželka a mnozí jiní, to že bychom my v Kopřivnici nikdy neudělali, abychom někomu z účastníků zájezdu ujeli. Zato volný čas v Kdyni byl zbytečně dlouhý.Na Rýzmberku přišel o patnáct minut později vedoucí zájezdu a jako by se nic nestalo, i když ostatní jsme již seděli v autobuse. Nakonec vše dobře dopadá a až na počasí se vracíme plni dojmů na ubytování a večeři. Je svíčková s houskovým knedlíkem, na kterém si kromě pár výjimek většina z nás pochutnala. Při večeři se setkáváme s dalšími dvěma členy našeho klubu, kteří dorazili na akci vlakem až dnes.

 

Všechny fotky ve fotogalerii zde

A je tady sobota 17. 11. Každý má možnost vybrat si z několika druhů tras. Tři z nás z Kopřivnice si vybírají trasu 22 km, ostatní 16 km. Až na to počasí to šlo. Opět mlha, nic moc, ale na túru dobré. Navštívíme Starý Plzenec a v něm rotundu sv. Petra a Pavla, hrad v Radyni. Do cíle přicházíme v 15 hodin. Dostáváme pamětní list, ale musíme spěchat, teda my tři z Kopřivnice, kteří jsme šli 22 km trasu, protože na 16. hodinu máme objednánu exkurzi v pivovaru Prazdroj Plzeň, kterou zajistila kamarádka Radka, a sraz máme v 15:30 hod. na nádvoří pivovaru. My tři přicházíme v 15:28 ve velkém fofru na nádvoří, ale po Radce a dalších našich kamarádech z klubu ani vidu ani slechu. Vysmátí přicházejí až v 15:52 hodin. Exkurzi zvládneme za hodinu a padesát minut s průvodkyní Danou, s ochutnávkou piva. Jen ten počet účastníků mne zarazil, na exkurzi nás bylo přes 60, mezi nimi i rusky mluvící příslušníci.

Pak po exkurzi rychle na ubytovnu, na večeři vepřové, bramborové knedlíky a zelí. Trochu se po pochodu zušlechtit a připravit se na slavnostní večer v hotelu Alfa. Různá vystoupení, tanec, zábava. Bavíme se a tančíme. Postupně se účastníci rozcházejí, jdeme s manželkou a kamarádem Vláďou až 10 minut po půlnoci, když mu chceme ještě ukázat noční historické centrum Plzně. Naši dva kamarádi Radka a Ferko odcházejí jako poslední až v 1 hodinu. My na ubytování přicházíme až v 1:35 hodin. Ještě se osprchovat a jít zalehnout.

Co k večeru dodat? Snad jen to, že sál byl stejně velký jako u nás v Kopřivnici, losy stály 10 Kč, u nás vloni 5 Kč. Měli jsme nejenom více cen různé pestrosti, zde hlavně převládaly ceny od sponzorů Bohemia sekt, kalendáře, salámy. U nás vloni jsme utratili za ceny spoustu peněz. Vždyť sehnat na malém městě sponzory dá pořádnou fušku, a tak abychom si neudělali ostudu, platíme hotově, aby, jak jsem podotkl, byla pestrá nabídka, Večer máme za námi a už zbývá jen neděle 18. 11. Tak zde se musím na chvíli zastavit. Již při prezentaci jsme obdrželi mapku na tento den s trasami 11 a 14 km. Ovšem bez popisu turistických zajímavostí a historických památek. Když jsem se v sobotu při pochodu setkal se známými účastníky, kteří byli u nás na pochodu na 40. ročníku, tak mi říkali, „pane Porubo, jsme rádi, že Vás vidíme, jedeme v neděli domů, nejdeme na trasy, protože jsme si mysleli, že to bude jak u vás, že to bude s průvodcem, který nás někde provede, něco nám ukáže, něco zajímavého poví, nějakou legendu, příběh“. Tak to jsem si bohužel myslel i já. I vloni u nás v Kopřivnici jsem vedl víc jak 117 účastníků této turistické vycházky, kdy jsem všechny přítomné seznámil s historií, legendami i některými pověstmi – navíc, kdokoli mě požádal, tak jsem mu vyhověl a několikrát denně od čtvrtku do neděle jsem účastníkům ukázal rodný dům E. Zátopka. Druhou vycházku po Štramberku absolvovalo 52 účastníků. Tuto skupinu vedl Josef Adamec. Tady jsem tedy byl zklamaný z nedělní organizace akce, a tak si v neděli děláme svůj program a navštívíme alespoň některé kostely a Mikulášský hřbitov, kde je pohřben zakladatel Škodovky Emil Škoda, a po zeptání místního občana jsme navštívili i hrob dramatika J. K. Tyla, tvůrce naší hymny. Tak ještě pár pomníků a po 11. hodině jedeme domů, do Kopřivnice, kam přijíždíme v 17:40 hodin.

 

Všechny fotky ve fotogalerii zde

Tak na závěr. Potkal jsem plno známých a kamarádů nejen z jiných ročníků Puchýře, ale i jiných akcí. A tak za všechny kamarády z KČT Kopřivnice a dalších známých se tímto loučím s 41. ročníkem Posledního puchýře, který se uskutečnil v Plzni.

Zapsal J. Poruba předseda KČT Kopřivnice a účastník 41. ročníku Posledního puchýře v Plzni


Já bych doplnil Pepíkovo povídání o pár postřehů, které v jeho článku nejsou. Při tom velkém množství sponzorů, které plzeňští organizátoři na rozdíl od nás měli, jsem byl docela zklamán programem slavnostního večera – kromě dvou dětských tanečků vystoupila už jen tanečnice Salome. Celý zbytek večera vyplnila kapela, která hrála k tanci a k poslechu. Žádný hlavní program, kde by vystoupil nějaký umělec. Navíc na tak slavnou scénu (vždyť v ní mimo jiné začínal zpěvák Václav Neckář) měl sál velice špatnou akustiku, mluvenému slovu nebylo téměř rozumět, hudba svým duněním trápila uši.

Naopak bych vyzvedl jedno podstatné vylepšení oproti našemu večeru na Posledním puchýři. Každý účastník už u prezentace měl na vstupence uvedeno číslo stolu, u kterého bude mít místo. Měl tak zajištěno své místo u stolu. Odpadlo tak nedůstojné tlačení se u vchodu, a boj o místa u stolů, kde každý měl, co si urval. To byl asi největší nedostatek slavnostního večera u nás. Také se mi moc líbily vstupenky na zájezdy a na slavnostní večer, které měly vysokou profesionální úroveň, ale to bohužel souvisí s tím množstvím sponzorů, které zdejší organizátoři měli. Ale to už není tak podstatné.

Velkým nedostatkem byly také velké vzdálenosti mezi jednotlivými místy akce. Ale tady nevím, jaké měli organizátoři jiné možnosti, proto to jen takto zmiňuji.

Ing. Vladislav Kadlec účastník akce

Tisk Tisk