Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Zhodnocení přednášky o První republice

Zhodnocení přednášky o První republice


Akce roku 2012, Pozvánka

Posluchači si mohli oživit školní vědomosti týkající se vzniku první světové války, ale hlavně jejich následků – jak pro naše národy, tak pro Evropu. A mohli srovnávat tehdejší dobu s dneškem.

„…Čechové žili v sevření poloabsolutistického mocnářství nejkatoličtějších Veličenstev – Habsburků, za mřížemi proslulého žaláře národů. Dokázali ho však za strádání obětíplným bojem proti dynastii a prohnilé monarchii, vedeni vznešeným úsilím o pokrok, demokracii a dobytí národní svobody a státní samostatnosti, rozbít…“

V různých obměnách máme cosi podobného hluboko zakódováno v našem historickém povědomí. Ale bylo tomu opravdu tak? Evropa (ale i Amerika) prožívala od 60. let 19. století prudký civilizační rozmach, jaký předtím lidstvo nezažilo. Česká národní společnost držela s tímto dravým rozvojem krok a česká společnost se zařadila mezi vyspělejší země. Češi se už před válkou stali moderním národem, schopným stavět se na roveň ostatním v Evropě. A to v hospodářství, technice, kultuře i politické zralosti. Kdyby bylo Rakousko (Předlitavsko) opravdu žalářem národů, pak by něco takového asi nebylo možné. Čechům však chyběl především podíl na moci ve státě, který by odpovídal jejich vyspělosti. První světová válka je dnes poněkud zanedbávána a je téměř neznámá. To je ale z historického hlediska velká chyba, protože rozhodla o vývoji na celý zbytek století – o nástupu bolševiků v Rusku, vzniku Německa, vzniku samostatných států na troskách Rakouska-Uherska, o posílení nacionalismu, a tak se její výsledek stal důvodem pro druhou světovou válku.

Po 28. říjnu 1918 už naši předkové žili v samostatné Československé republice. Jejím nejvýznamnějším tvůrcem byl T. G. Masaryk, byl i její nejsilnější politickou osobností. Proto také o období první republiky mluvíme jako o Masarykové republice. Ale i jiné významné osobnosti – Beneš, Hodža, Švehla, Kramář, Šrobár a mnozí další významně poznamenali politiku svobodného státu ať už svým jednáním, či svými rozdílnými povahami. A jestliže tito Masarykovi pomocníci i protivníci měli své slabosti, měl je pochopitelně i Masaryk, jehož zcela lidské vlastnosti nelze opomenout ani dnes. Dnes už se zapomíná na to, že uvnitř republiku oslabovaly nemalé menšinové problémy, především nesplněná přání a nesplnitelné ambice Němců a současně nedořešené institucionální postavení slovenského národa. I situace na Těšínsku, či nároky Maďarů na Slovensko.

Musíme si uvědomit, že republiku od počátku jejího vzniku obklopoval nebezpečný svět., okolo se hroutily vratce zakotvené parlamentní režimy. Na konci Masarykovy éry byl československý stát jedinou fungující demokracií ve střední Evropě.Demokracie sama však nebyla zárukou klidu a stability. Je skutečností, že po celou dobu trvání první republiky se v politice vyskytovaly prohry, krize, skandály i aféry.

A je nezpochybnitelné, že i starostové v našem nejbližším okolí se opravdu starali a že jejich obce doznaly v několika letech značného pokroku. Uvědomíme – li si, že v obcích nebyl vodovod, kanalizace, ba ani elektrický proud. Sociální i kulturní oblast života též potřebovaly oživit. Stopy války byly hodně patrné… Myslím, že kopřivničtí občané měli šťastnou ruku, když do čela obce zvolili tenkrát 38 letého sociálního demokrata, lakýrníka kopřivnické vozovky, Josefa Sochu, který však už měl zkušenosti z více než patnáctileté odborové činnosti. Činnost svoji, jako starosty (1919 – 1938), činnost rady i zastupitelstva měl dobře promyšlenou. Jeho strategii potvrzují i jeho slova: „…Nedá se všechno najednou provésti, není třeba překotně a ukvapeně podnikati a reorganizovati poměry nynější. Obecní rada ustanovila si program hospodářský, kulturní a sociální…. Je nepopíratelnou skutečností, že Kopřivnice pod vedením starosty Josefy Sochy vzkvétala a dařilo se plnit všechny úkoly, které si naplánovali hned po válce. V zápise první schůze zastupitelstva doslova stojí: „ V ohledu hospodářském bude se obecní rada starati o řádné udržování obecních budov, obecního majetku vůbec, o dobré hospodaření s obecními penězi…bude pečovati o nové zdroje příjmů obecních…“

I v sousedním Štramberku můžeme vzpomenout občany, kteří se obětavě a nezištně zasloužili o postupné zkvalitňování života svých spoluobčanů a o rozvoj svého města. Vždyť to, co tu dnes máme, je především jejich zásluhou, dnešní generace navazují na jejich dílo, jejich činy a zkušenosti.

První poválečný starosta Emil Seltenreich vymohl obci zlepšení přirážkové daně zdejších průmyslových podniků, za jeho úřadování bylo založeno místní stavební družstvo, jehož činností byla vystavěna nová část města na dříve zalesněném návrší ´Kozině´. V roce 1921 došlo k elektrifikaci města … Značného nákladu vyžadovala i kanalizace a úprava ulic, jakož i opěrné zdi na příkrých svazích u cest. ..bylo by toho víc.

O druhém starostovi, Aloisi Petrášovi, členu lidové strany (1927 1935), kronikář zapsal: „…I jiní měli zásluhy veliké o dobrou správu našeho krásného a půvabuplného města, ale ze všech bývalých starostů náleží tomuto – jenž za nejtěžších poměrů hospodářské a finanční tísně stál v čele obce a svůj majetek, zdraví i život obětoval pro její dobro – primát. Jistě Štramberští zachovají mu milou, vděčnou a nehynoucí paměť!“

Třetí a poslední prvorepublikový starosta Vojtěch Michálek byl volen za stranu sociálně – demokratickou. „…Za jeho úřadu zlepšuje se pozvolna hospodářství obce“, dočteme se v kronice, „takže bude možno lépe rozděliti vodovodní síť, rozšířiti silnici okresní městem vedoucí a také jiné ulice rozšiřovati a dlážditi. Za něho bylo vybudováno ´Jubilejní koupaliště´, prázdná místa osazována stromy, úseky mnohých cest zlepšeny a o rozkvět města všestranněji dbáno…“ Bohužel, v krátké době bylo toto úsilí násilně přerušeno německou okupací a starosta Michálek musel správu města předat německému „bürgermeistrovi“ Palatzkemu.

Budování a výstavba Kopřivnice *** Budování a výstavba Kopřivnice *** Výstavba ve Štramberku – Závišická ulice *** Výstavba ve Štramberku – Kozina

Přednáška dospěla do doby, kdy první republika „byla odejita“. Násilnou okupací hitlerovským Německem přestala existovat. …Města a obce, které připadly do záboru, byly obsazeny německými vojenskými jednotkami 10. října 1938. Posluchači obdivovali statečnost starostů a jejich pomocníků ve snaze o uchování české tváře svých ryze českých měst. Mnozí zanechali své vzpomínky, např. štramberský Vojtěch Michálek: „…Nadešel den, kdy měl býti Štramberk okupován. Několik příslušníků ze smíšeného manželství a Němci bydlící v našem městečku, činili přípravy, aby nacistické vojsko přivítali. Byl jsem vyzván jedním Němcem od NSDAP, Twarczykem, který pro radost nad okupací brzy zemřel, abych přivítal důstojníka, který okupanty vedl. V zástupu stálo několik Němců a jejich děti s fangličkami, na nich hákový kříž, několik zvědavých Čechů, takže z celkového počtu asi 3 600 obyvatel přibližně 50 osob se zúčastnilo, ostatní plakali v koutku v domácnosti.

Předstoupím před důstojníka a říkám po česku: ´Pane, zde jste přišli do ryze českého kraje, kde lid vašemu jazyku nerozumí, lid je dobrý a doufám, že bude s ním zacházeno jako rovný s rovným´. Twarczyk přeložil toto do němčiny, hudba, která jela s nimi, zahrála několik německých pochodů, z města přejel Hofek s krávou a okupace byla zahájena. Brzy nato obyvatelstvo ucítilo ´dobrotu´ nacismu…“…

Podobná slova pronesli i jeho kolegové v okolí. A to nemluvím o vystavování falešných domovských listů a jiných dokladů potřebných pro optování.

S odstupem času je možno konstatovat, že nový stát prožíval úspěchy i prohry. Československo vzniklo v době ne příliš výhodné, přesto se hospodářství vyvíjelo pozitivně. ČSR stále náležela ke skupině 15, 20 vyspělých států – a to nebylo málo. Zahraniční situace ve třicátých letech však měla rozhodující vliv i na události v ČSR. Je skutečností, že demokratismus První republiky uvolnil k velkému rozmachu duševní síly českého i slovenského národa ve všech oblastech života společnosti – hospodářské, politické, sociální i kulturní.

A význam První republiky v evropských dějinách? Evropa zaznamenala její „zlatá“ 20. léta i činnost její zahraniční politiky, autoritu státníků, především TGM. Jenom nadutost by mohla vést k myšlence, že to bylo málo. Šlo přece o stát, který se zrodil teprve nedávno. Záleží na nás, zda pochopíme, co to znamenalo. Že republika byla zaregistrována jako realita a s převládajícím znaménkem plus, bylo velkým úspěchem.

Ti, kteří na přednášku přišli, tvrdili, že byli spokojeni. Především proto, že slyšeli mnoho dosud neznámých věcí a událostí a to hlavně z našeho regionu. Slyšeli o lidech, jejichž potomci chodí mezi námi, o předcích, kterým jsme mnoho dlužni. A jim jsme věnovali alespoň tyto vzpomínky. Snad proto byli posluchači tolik pozorní.

A já jim za to děkuji.

Josef Adamec

Tisk Tisk