Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Hrad Malenovice

Hrad Malenovice


Akce roku 2011, Pozvánka, Fotky

Neděle 29. 5. 2011

Další ze zájezdů „za krásami našich hradů a zámků“. Je neděle 7:30 hod. a my – KČT Kopřivnice a další zájemci vyjíždíme od benzínové pumpy v Kopřivnici. Na dalších zastávkách doplníme stav na plný počet 54 lidí a už se jede.

Do Malenovic před hrad přijíždíme v 9:30 hodin. Už nás tady čeká 55. účastník – Pavel Kadlec, který na naši akci přijel z Kunovic. Zajdu k pokladně, která se právě otvírá a domlouvám s paní Martinou Bubeníkovou otevření a další podrobnosti k návštěvě tohoto hradu. Většina z účastníků zájezdu se vypraví na prohlídku po zaplacení vstupného s průvodkyní paní Bubeníkovou. Paní průvodkyně má o čem vyprávět. Seznamuje nás s historií hradu, jejími majiteli, ukazuje nám některé zařízené pokoje, ale i část zbraní a zbroje.

Je možno srovnávat. Byl jsem tady naposledy v roce 2002, a je zde vidět pokrok, co všechno se změnilo a upravilo. K historii hradu jen ve zkratce. Malenovice se poprvé připomínají roku 1321. V roce 1470 zde leželo vojsko krále Jiříka z Poděbrad. V roce 1621 se zde střetlo císařské vojsko s valašskými povstalci. V roce 1942 hrad zabrán nacisty, jeho poslední majitel pan Šternberk zemřel v roce 1943. Po roce 1946 zestátněn – nyní muzeální expozice. Já jenom dodám na okraj, že hrad v Malenovicích je velmi dobře zachován a upravován. Z celého našeho zájezdu jsem ho jen já již navštívil, mnozí ani nevěděli, že vůbec existuje, a byli příjemně překvapeni jak jeho zachovalostí, tak rozlohou a některými interiéry. Proto jsem byl velice rád, že se jim prohlídka hradu i povídání paní průvodkyně líbilo. Také jsme viděli kamerou na obrazovce, jak staré poštolky krmí své mladé v hnízdě. Ten pohled stojí za to. Vždyť v podkroví hradu žije na 63 párů poštolek a kavek. A všichni se velmi dobře snášejí. Od paní průvodkyně se dozvídáme různé zajímavosti. Například, že hradní studna měří 33 m, že z bývalého prevétu si poslední panstvo nechalo udělat kapličku, a další zajímavé věci.

A kde nás najdete? Hrad Malenovice leží kousek od Zlína, a mimo něj můžete navštívit i hájenku u hradu (pokud by vás samostatná prohlídka nezajímala), kde se dozvíte, jak se vyráběly kdysi běžné věci domácí spotřeby (pudla, truhly, koše, necky, i nářadí k tomu sloužící), jak jsme se dozvěděli my od průvodkyně PhDr. Aleny Prudké. Prohlídka hradu skončila v 11:05 hodin a hned jsme šli na tuto zajímavou výstavu.

 

Všechny fotky ve fotogalerii zde

V 11:50 hodin odcházím jako poslední s chlapy Košinskými k autobusu, abych zjistil, kdo pojede do Zlína na Lesní hřbitov, a kdo půjde na některou z tras – buď 6 km, nebo 11 km. A taky abych zjistil, jak je naší člence Zdeňce, které se udělalo nevolno, a nebyla ani na prohlídce hradu (nakonec ji pan řidič Bílek odvezl do nemocnice). Po nastoupení 5 účastníků zájezdu, kteří se rozhodli, že navštíví Zlín a Lesní hřbitov, se s nimi rozloučím a mohu vyrazit na 11 km trasu.

Je 12:05 hodin a šlapeme po žluté značce ke Svaté vodě. Je zde kaplička s upraveným pramenem pitné vody – léčivým. Byla postavena roku 1853 slepým provazníkem z Napajedel, který se zde touto vodou vyléčil a k zraku svému přišel. Toto dávám na vědomost účastníkům našeho zájezdu po mém příchodu ve 12:55 hodin. Zmíním se, že tato studánka bývá nazývána „Králova studánka“ – dle pověsti zde občas zavítal kníže Svatopluk – někdy také nazýván králem.

Posvačíme, napijeme se vody, opláchneme si oči, a ve 13:22 hodin vyrazíme, teď už větší skupina, na další část trasy po zelené směr Lesní hřbitov ve Zlíně. Někteří z nás si udělali ještě malou zacházku mimo trasu k pomníku tří mrtvých žen před obcí Karlovice, které zde přišly o život v roce 1945 výbuchem nášlapné miny. Cesta je zlá, plno bláta a bahna (mnozí uklouzli a spadli). A tak postupujeme lesem, prodíráme se křovinami a porostem, ale není se čemu divit, vždyť v pátek a obzvláště v sobotu tak vydatně pršelo, neřku-li lilo, až to nebylo pěkné. Ale ráno v neděli počasí nádherné – 23 °C, dalo se jít jen v tričkách, prostě paráda. Když se mě někteří účastníci zájezdu v předstihu ptali, jak bude, tak jsem jim říkal, že podle Stoletého kalendáře má být v neděli nádherně, v pátek a v sobotu hnusně, což se také potvrdilo.

Teď šlapeme, přicházíme k Lesnímu hřbitovu ve Zlíně. Je 15:40 hodin. Hledáme hrob Tomáše Bati a dalších významných osobností kulturního a společenského dění na Moravě. Hrob Tomáše Bati nacházíme podle popisu a ukazatelů, také hrob režiséra Karla Zemana. Ale hrob Hermíny Týrlové, animátorky pohádek „Princ Bajaja“, „Staré pověsti české“ a dalších se nedaří najít ani po dotazech u místních lidí. Pomohla mi až náhoda, když vnučka s babičkou mne dovedly až k samotnému hrobu, jinak bych jej nenašel. Paradoxem bylo, že o tři hroby dál, když jsem se ptal mladého muže, který zde čistil a upravoval hrob svých příbuzných, zda neví, kde je tato známá osobnost pohřbena, nevěděl (jak málo se někteří z nás zabývají minulostí našich známých osobností, když ani toto nevěděl). Byl jsem zde naposledy opět v roce 2002, ale to ticho, klid, krásně upravené i některé zanedbané hroby, zpěv a cvrkot ptáků, to dotvářelo atmosféru tohoto koutu Zlína. Někteří našli i hrob hokejisty Luďka Čajky.

Někteří navštívili restaurace, kde se občerstvili, děti se pohoupaly na houpačkách, a v 17:10 odjíždíme ke svým domovům. V autobuse před rozloučením poděkuji všem, kteří mi pomohli s přípravou tohoto zájezdu, a ještě jednou panu řidiči Luboši Bílkovi, který odvezl naši členku Zdenku do nemocnice na vyšetření, a kterou jsme si vyzvedli ve Zlíně, když jsme jeli domů. Co dodat na závěr? Nádherné počasí, spokojení účastníci. Do Kopřivnice k benzínové pumpě přijíždíme v 18:55 hodin přesně podle plánu, když předpokládaný návrat byl do 19. hodiny. Plný autobus spokojených účastníků, co víc si může vedoucí takové akce přát.

Zapsal vedoucí akce J. Poruba

Tisk Tisk