Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Velké Karlovice – Soláň

Velké Karlovice – Soláň


Akce roku 2011, Pozvánka, Fotky

Velké Karlovice, při vyslovení tohoto jména si většina z nás představí malebnou rekreační obec na horním toku Vsetínské Bečvy. Řada z nás si ji pamatuje z odpočinkových pobytů na horském hotelu Tatra, kam jsme dříve jezdívali. Tato „Železná Ruda Beskyd“ byla východiskem našeho dalšího turistického výletu.

Z důvodu vlakové výluky jsme do Velkých Karlovic přijeli autobusem. Naše první kroky směřovaly k místnímu hřbitovu s dřevěným kostelíkem Panny Marie. Nejvýznamnější dominanta města je však zavřená, ještě, že alespoň „keška“ byla k nalezení a volně dostupná. Tím ovšem příděl hřbitovů pro dnešní den nebyl zcela vyčerpán. U hlavní cesty na Soláň je v hájku ukryto ještě jedno místo posledního odpočinku – židovský hřbitov. Kolem kapličky se šindelovou střechou pod košatým stromem pokračovala cesta k Jezernému. Vodní nádrž zvaná Jezero je vypuštěná z důvodu odbahňování, jehož následky si někteří přinesli domů na své obuvi. Hned za Jezerem začíná nejhorší úsek dnešní výpravy – stoupání k hlavnímu hřebeni. Již hustý sled vrstevnic v mapě nesliboval žádné medové okouzlení, ale dřinu v potu tváře. Někteří měli pocit menšího deja vu při vzpomínce na výstup na Kamenárku minulý týden.

 

Všechny fotky ve fotogalerii zde

V místech zvaném Pod Kotlovou jsme se konečně napojili na hřebenovou trasu. Asi 100 m od rozcestníku je valašská usedlost s menším občerstvením pro „TURYSTY.“ Problém spočívá v tom, že ono občerstvení jaksi nefungovalo, tak jsme nepohrdli alespoň lavičkami a sáhli do vlastních zásob. Žádné dramatické stoupání už nás nečekalo. Místy se otevíraly daleké výhledy na beskydské velikány na jedné straně i pohraniční hřeben Javorníků na straně druhé, nad kterým se začala spouštět opona oblohy. Než jsme došli k Čartáku spadlo i několik kapek, ale zatím nic dramatického. Ve stylové restauraci horského hotelu Čarták nastal čas pro lehčí oběd a pauzu. Před odchodem byla ještě krátká zastávka v informačním centru Zvonice, kde zrovna probíhala výstava bonsají.

Sestup začínal další menší sprškou, ale to hlavní teprve přišlo. Bylo potřeba vytáhnout i deštníky, které cestou ještě stačily uschnout. Těšilo nás, že jsme je netáhli zbytečně. Už bychom se asi cítili nesví, kdybychom alespoň trochu nezmokli. Posezení v dřevěné chaloupce na Raťkově před odjezdem bylo takovou pěknou tečkou.

Našeho vlakového zájezdu do Velkých Karlovic se zúčastnilo celkem 9 lidí, z toho 7 našich členů.

Ondřej Burel

Tisk Tisk