Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Velká Javořina a Šibenický vrch

Velká Javořina a Šibenický vrch


Akce roku 2011, Pozvánka, Fotky

Sobota 17. 9. 2011

Vyjíždíme autobusem v 6:35 od benzínové pumpy v Kopřivnici. Nad námi se klene nádherná duha – bude hezky. Nabereme lidi a už se jede. Začíná mrholit – pár setření stěračů a je po dešti. V 9:05 přijíždíme do obce Strání ke kostelu a vyrážíme na trasu.

Jsme trochu jinde, než jsem předpokládal. Přes pole, přes jednu soukromou zahradu s místními průvodci se nakonec dostáváme k rozcestníku „Nad Květnou“. Je 10:06. Teď už jdeme po zelené značce, prodíráme se přes spadlé stromy, když předtím jsme vyšlapali pořádný kus kopce – makačka.

V 11:40 jsme na Velké Javořině, někteří i dřív. Po 12. hodině odcházíme k pomníku ekologa Vavrouška, který zahynul pod lavinou v Nízkých Tatrách i se svou dcerou. Pak už jdeme k pomníku Dibrovova. Je 12:56. A pak je před námi Šibenický vrch – je 13:24. Kontrola – dávám si razítko, zároveň rozdávám poslední tři přihlášky na Poslední puchýř, který je u nás v Kopřivnici od 17. do 20. 11. 2011. Hned se mi přihlásí na tuto akci paní Markéta Klimentová, která zde byla na kontrole, zaplatí služby na tuto akci, co si objednala (i když jsme termín na přihlášení měli jen do 15. 9.) a je spokojená, že se o nic nemusí starat. Pár fotek a v 13:43 odcházíme. Ale ještě přicházejí dva naši členové a tak na ně počkám a teprve ve 14 hodin definitivně opouštíme Šibenický vrch a jdeme stejnou cestou na Javořinu a pak klesáme opěr po zelené do Květné. A pak přes Květnou do obce Strání, kde nás čeká autobus.

V 16:36 si dáme ve Strání v restauraci „Na zámečku“ pivo a jdeme dál. Poslední foto kostela a v 17:00 hodin jsme u autobusu. V 17:10, když jsem dostal všechny lidi do autobusu, odjíždíme. Přes Nivnici, Uherský Brod, stejnou cestou se vracíme do svých domovů.

 

Všechny fotky ve fotogalerii zde

Je 19:40, když jako poslední vystupuji z autobusu a loučím se s řidičem Pavlem Dvořákem. Malá rekapitulace:

  • Jednalo se o 5. cyklus akce Vrcholy Chřiby, kdy podmínkou bylo navštívit Velkou Javořinu a Šibenický vrch a návštěvu těchto dvou vrcholů si nechat potvrdit speciálními razítky do deníčků k tomu vydanému.
  • Teplota 24°C, nádherně, sluníčko, někteří šli jen v tričku.
  • Před dojetím do cíle jsem poděkoval všem, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na přípravě tohoto zájezdu.
  • Zároveň jsem se všem omluvil za chybu, že jsme vyrazili z obce Strání, jak mi bylo doporučeno, protože jít po zelené na Javořinu je snad ta nejhorší trasa (pořádný kopec, vývraty stromů – ještě že bylo tak hezky, jinak by mne snad za to zabili – a ani bych se jim nedivil – já sám už tak na Javořinu nikdy nepůjdu, a to jsem zde byl už čtyřikrát, ale z různých směrů, a ani nikomu tuto trasu nedoporučuji. V daném okamžiku a v uvedenou dobu jsme snad byli jediní, kdo to tak absolvoval. Později se dovídám, že někteří z nás objevili cestou zpět daleko příhodnější trasu po červené značce, a pomocí GPS pak neznačenou cestou přes louku přímo ke kostelu ve Strání. Tak tedy snad příště.
  • Víc než větší polovina lidí zde byla poprvé v životě a určitě nelitovali, až na tuto trasu – krásné rozhledy, podzimní příroda, pomníčky, vysílač.
  • Někteří z účastníků stihli i návštěvu Jelence – opuštěný zchátralý objekt s železnou věží 2 km východně od Velké Javořiny.
  • Hned v pondělí někteří známí a přátelé litovali, že nejeli, že „mysleli, že bude škareději“.
  • Zajišťování autobusu na takovou akci je kapitola sama pro sebe. Do svých turistických skříněk a na náš web jsme dali pozvánku v předstihu tří týdnů pro zaplacení a možnost přihlášení – termín do soboty 10. 9. 2011. Jako obvykle nejen málo přihlášených, ale hlavně málo zaplacených, a to jsme informovali, že v případě malého počtu přihlášených pojedeme na tuto akci i auty. Do 10. 9. zaplacených 26 účastníků, přislíbeno, že zaplatí dalších 10 účastníků, takže to už můžeme jet a 11. 9. posílám e-mail do společnosti zajišťující náš zájezd o přistavení autobusu na sobotu 17. 9., kam a odkud se pojede. A nic se neděje, žádná odezva. Je tady středa večer – volám majiteli autobusu, jak to vypadá se zájezdem a zda se s námi počítá, že žádnou odpověď jsem nedostal. Odpověď po mobilu – ano, počítají s námi, zájezd bude, jen zapomněli poslat e-mail o této skutečnosti. Hned druhý den přichází e-mail s potvrzením, že autobus bude přistaven, ale od jiného autobusového dopravce, i s vypočtením ceny. Sláva, díkybohu za to. To mi spadl kámen ze srdce. Nakonec i počet účastníků se naplnil, jelo nás 41 + pes Filip a bylo dobře.
  • Opět k ceně zájezdu – malé vyjádření. Vy jako vedoucí zájezdu pošlete autodopravci, kam chcete jet, kdy, čekací dobu, a autodopravce vám vypočte, kolik bude zájezd stát, a vy jako vedoucí zájezdu rozpočítáte tuto sumu na účastníky zájezdu (v našem případě byla kalkulace na 36 účastníků). Teď dáte tuto cenu mezi lidi – to je drahé, to nejedeme, nešlo by to levněji – no nešlo, jestliže mi dá někdo cenu, tak ji musím respektovat a brát, anebo nejet nikam. Víc možností není. Opět stejný problém, stejná písnička.
  • Na Velkou Javořinu se dá dojet k Holubyho chatě ze slovenské strany, ale zájezd by byl opět dražší až o 80 Kč na osobu. To ještě nevíme, kolik se skutečně najede kilometrů, jak dlouho se zde zdržíme, jestli nebudou někde objížďky apod. S čím nikdo nepočítá, ale někdo to zaplatit musí – ty počty najetých kilometrů navíc.
  • A teď uvidíte tu trasu před sebou. Vy svoje síly a možnosti znáte, ale jsou zde lidé, kteří si myslí, že to bude procházka růžovým sadem. Ty nevraživé pohledy, naštěstí je většina těch, co jsou v pohodě. Jak říkám já, „jsou v poho“, s kterými je vám fajn.
  • A teď budete čekat na vyúčtování – jestli skutečně ta domluvená cena vyjde nebo ne.
  • Nebo navíc, jako při tomto zájezdu. Je tady žlutá značka ze Strání, ale v mapách není (na internetu byla uvedena jako naučná stezka, ale toho jsme si všimli až po zájezdu), a teď babo raď.
  • Sláva, že nám vyšlo ještě to počasí, protože letos se trefit na některý termín, aby bylo hezky, je skoro zázrak.
  • Nakonec při odjezdu ze Strání se lidé usmívají, snad se jim zájezd líbil.
  • Jen pejsek Filip se mnou v autobuse nemluvil, jazyk vyplazený, evidentně měl toho dost (ráno málem utahal svoji paničku, jak byl čilý, a teď ani moc nemůže).
  • Ale i já, abych jen nekritizoval, musím pochválit za dobré buchty, ochotu, smích, příjemnou atmosféru od účastníků zájezdu.
  • Ne vždy všechno vyjde tak, jak by mělo, ale prosím vás, pro každého vedoucího jakéhokoliv zájezdu je důležité, že se lidé – účastníci zájezdu – vrátí z tohoto zájezdu živí a zdrávi, a třeba řeknou „ten zájezd se povedl, příště s tebou jedeme zase“.

A tak příště nashledanou – vždyť to děláme pro vás.

Tuto poznámku si neodpustil vedoucí zájezdu J. Poruba

Tisk Tisk