Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Beseda o legionářích – 2. část

Beseda o legionářích – 2. část


Akce roku 2011, Pozvánka

Pátek 1. 4. 2011

Opravdu jen skalní příznivci historie se scházejí v pátek v 17 hodin na 2. části besedy o legionářích v DDM v Kopřivnici. Po mém přivítání se opět ujímá slova pan Langer. Tentokrát se na mé přání zmiňuje o M. R. Štefánikovi a plukovníku Josefu Švecovi. Proč zrovna o těchto dvou mužích? Mimo jiné to byli jedni z nejznámějších legionářů, ale o ostatních důvodech později.

Začínáme M. R. Štefánikem. Jen v krátkosti z jeho životopisu. Byl 6. dítětem z 12 dětí. Narodil se 21. 7. 1880 v obci Košariska. V roce 1904 vystudoval v Praze na Karlově univerzitě astronomii. Zúčastnil se řady expedic, pracoval na hvězdárně na Mont Blancu, vybudoval hvězdárnu na Tahiti. V době 1. světové války organizoval česko-slovenské legie v Srbsku, Rusku, Rumunsku a Itálii. Po vzniku Československa se stal prvním ministrem národní obrany. Velmi úzce spolupracoval s T. G. Masarykem a E. Benešem. Navštívil i naše legionáře na Sibiři v Rusku. Vždy aktivně vystupoval a bral se za naši republiku. Nejenom že byl známou osobností, ale také vynikajícím pilotem, měl i francouzské občanství. Vynikající muž po všech směrech. Obdivovaný a uctívaný nejen legionáři samotnými, ale i obyčejnými lidmi, tak takový byl Štefánik. Prostě řečeno obyčejný člověk.

Kolem jeho smrti existuje mnoho otazníků a nevyjasněných věcí. Když se dne 4. 5. 1919 už po osvobození a vyhlášení naší republiky zřítil u obce Ivanka u Bratislavy při Dunaji s italským letadlem a italskými přáteli a piloty, vyskytlo se plno dohadů. Byla to nešťastná náhoda, zdravotní problémy, sebevražda, nebo snad dokonce atentát? Na tuto otázku už asi odpověď nedostaneme. Jedno je jisté – jak to skutečně bylo, se nedozvíme, tak jako mnoho jiných věcí z historie.

Plukovník Josef Jiří Švec, druhá z osobností naší historie. Narodil se 19. 7. 1883 ve vesnici Čenkově u Třeště. Absolvoval gymnasium v Pelhřimově, kde maturoval v roce 1902. Stal se učitelem, vstoupil do Sokola. V prosinci 1911 odejel jako sokolský učitel tělocviku do Ruska, kde dostal místo na učilišti v Jekatěrinodaru. Již 6. září 1914 vstupuje v Kyjevě do 2. roty české družiny. Za svoji činnost byl povýšen na důstojníka, stal se velitelem čety, roty. Bojoval u Zborova, proti Němcům, bolševikům, vždy stál v prvních řadách. Vedl své legionáře do všech akcí. V srpnu 1918 byl povýšen na plukovníka, v polovině října se stal velitelem 1. divize. Během ústupu řídil boje, vyznamenal se v bojích o Kazaň. 25. října se v Aksakově zastřelil, poté co mu podřízení odepřeli poslušnost.

Pak se ještě z úst pana Langra dozvídáme, jak to bylo s ruským zlatým pokladem. Původně byl ruský zlatý poklad, tvořený zlatými pruty, mincemi a předměty, v Petrohradě. Po vypuknutí revoluce v roce 1917 byl před postupující německou armádou odvezen v železničních vagónech, kterých bylo 80, do Kazaně. Bylo to rozhodnutí Leninovy vlády. Hodnota pokladu byla 1 miliarda rublů. Po dobytí Kazaně českými legionáři se přesouvá pod kontrolou českých legií dále do Samary, Ufy, Čeljabinsku, Omska. U samotného pokladu byly vždy ruské oddíly, Čechoslováci hlídali jen vagóny. Po vyložení v Omsku byl zlatý poklad v pořádku. Vrchní vládce Sibiře admirál Kolčak použil část pokladu na nákup válečného materiálu v bojích proti bolševikům. Protože neměl důvěru ke spojencům, nenechal poklad odvézt ze země. Když byl Omsk dobyt bolševiky, uprchl admirál Kolčak v druhé polovině prosince s vládou i pokladem do Nižněudinska. Ale to už byl poklad jen na 28 vagónech.

4. ledna 1920 se dostává zlatý poklad do blízkosti Čechoslováků. Byla vytvořena komise k předání, složená ze tří československých a tří ruských důstojníků (z doprovodu admirála Kolčaka). Byl vyhotoven přesný zápis o předání. Z 11. na 12. ledna 1920 došlo k vniknutí do vagónů ve stanici Tyreť příslušníky ruské stráže a bylo zcizeno 13 bedniček se zlatem. 27. února 1920 došlo k předání pokladu do bolševických rukou výměnou za volný odchod legionářů do vlasti – vše v pořádku předáno (rudá vláda by jistě nedopustila, aby si legionáři část zlata odvezli, jak se to někdy traduje). Legionáři předávají zbytek pokladu v pořádku (kromě 13 ukradených bedniček ruskými spojenci). Po převzetí zlata rudou vládou opouštějí čeští legionáři ve Vladivostoku Rusko a různými způsoby – po souši, po moři, se dostávají do svých domovů. Co po nich zůstalo? V paměti prostých ruských lidí úcta, sympatie, na kterou pak navázali Svobodovi vojáci v boji proti fašismu. Plno postavených mostů, ale hlavně pomníčků jejich slávy a nadějí, vždyť jich padlo přes 4 112 (toto číslo nemusí být úplné). V legiích v Rusku bylo přes 61 000 vojáků z našich řad.

Je to všechno velmi zajímavé. Plno věcí je dnes na internetu, ale ne všechno. Pak nám pan Langer opět ukazuje legionáře z Kopřivnice a okolí. Jeden z posluchačů poznává podle fotky i svého dědečka.

Po hodině a půl se rozcházíme do svých domovů. Ještě před odchodem poděkuji panu Langrovi za besedu s promítáním, kterou opět zcela zdarma věnoval této části naší historie.

Zmíním se ještě o jedné věci. Na pozvánce jsme měli vyobrazeného M. R. Štefánika. Upozornil jsem všechny přítomné, bohužel jich bylo ještě méně než posledně (13) na připravovanou akci k této historické osobnosti v neděli 26. 6. 2011, a to návštěvu Bradla, kde je mohyla M. R. Štefánika. Teď už to bude záležet jen na případných zájemcích, aby se tato akce povedla.

Musím ještě dodat, že i poslouchající zájemci o historii doplňovali svými poznatky tuto besedu – zvlášť štramberský historik J. Adamec. Beseda splnila svůj účel a mně nezbývá než opět poděkovat za sebe i všechny přítomné panu Langrovi, který mi navíc půjčil k přečtení „Deník plukovníka Švece“.

Zapsal vedoucí akce J. Poruba

Tisk Tisk