Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Krkonoše – západ

Krkonoše – západ


Akce roku 2011, Pozvánka, Fotky

15. – 20. 8. 2011

1. den – pondělí 15. 8.

Vstávám ráno ve 4 hodiny. Dnes jedeme na zájezd do Krkonoš. Odjíždíme v 5:20 od benzínové pumpy v Kopřivnici. Další zastávky v Příboře, Novém Jičíně, a už se jede. Po menších zastávkách přijíždíme v 11:35 do Vysoké nad Jizerou, odkud vyrážíme na trasu směr Paseky nad Jizerou. Mírně poprchávalo.

Procházíme kolem hotelu Větrov – dříve to byla vila, kterou nechal postavit nejslavnější vysocký rodák, první předseda československé vlády Karel Kramář pro svou ženu Naděždu v ruském stylu. Nyní je to, jak už jsem se zmínil, hotel. Málo turistů si možná všimlo sochy sv. Josefa, kterou vytvořil Jan Chládek st. roku 1764, který zemřel ve věku 46 let, pro měšťana Jakuba Nečáska z Vysoké – podle pověsti, že dotyčný měšťan rušil v kostele při kázání. Podle druhé verze jako projev díků, že se mu dařilo v obchodě s přízí.

Přicházíme do Sklenařic – zajdeme se občerstvit do restaurace Mexiko. Byla postavena v roce 1868 na paměť císaře Maxmiliána, bratra císaře Františka Josefa, kterého popravili v Mexiku. Přicházíme do Pasek nad Jizerou, podíváme se k pamětní síni – bohužel uzavřena, ke kostelu sv. Václava. Já se ještě zajdu podívat na hřbitov, kde je pohřbený Věnceslav Metelka (1807 – 1867), učitelský pomocník, písmák, rolník, muzikant a houslař, o němž se ve svém díle zmiňuje K. V. Rais.

V 16:55 odjíždíme. V 17:05 jsme už v Rokytnici nad Jizerou – ubytujeme se v hotelu Helena, osprchujeme se, a v 18:30 jdeme na večeři. A ta neměla chybu – polévka kyselo s hříbky, špíz a laskonka jako zákusek. Po večeři odcházíme na pokoj. Spokojeni, kdyby nepršelo, tak dnešní den neměl chybu. Většina z nás našlapala 10,5 km.

 

Všechny fotky ve fotogalerii zde

2. den – úterý 16. 8.

Probouzíme se do krásného rána. V 7:30 jdeme na snídani, která je formou švédských stolů, a v 8:30 vycházíme od hotelu na další naši trasu. Dnes je na programu k prameni Labe.

Jdeme přes les, protože místy pokládají elektrický kabel a cesta je rozbahněná a rozrytá od stavebních strojů. Přes Krakonošovu snídani přicházíme k Pančavské louce a odtud k prameni Labe. Někteří z nás jdou ještě na Labskou boudu, přes Růženčiny zahrádky na Dvoračky. Potkáváme Karla Kočiše a doporučuje nám borůvkové řezy. Jeden kousek sice stojí 45 Kč, ale stojí to za to. Tak to jsme si pochutnali.

A pak už kráčíme na hotel a odtud po umytí a osprchování na večeři. Opět jako příloha zákusek – tak to nemá chybu. Našlapalo se ten den okolo 26,5 km, nádherné počasí. Teplota až 23°C. Mnozí z nás navštívili i malé řopíky při cestě (malé bunkry, postavené proti Němcům na obranu republiky před 2. světovou válkou). Někteří ze zájezdu, asi tak polovina, byli u pramene Labe vůbec poprvé, a tak byli nadšeni

3. den – středa 17. 8.

Po snídani odjíždíme do Harrachova. V 9:00 jsme u lanovky na Čertovu horu. Někteří neváhají a využívají této možnosti a sjedou se na ni – hlavně s dětmi, my ostatní vyrážíme na trasu. Cílem dnešní trasy je navštívení Mumlavského vodopádu. Z různých směrů se k němu dostáváme. Někteří jdeme z Harrachova k Mumlavským vodopádům, ke Krakonošově snídani a zpět. Jde se po asfaltové cestě a trasa je vhodná za každého počasí. Tak jsem to absolvoval i já.

Ale je nádherně – místy až 28°C na sluníčku. Tak co s časem? Já s manželkou plníme ještě úkoly na Liščí stezce – kousek za Harrachovem směrem k Mumlavským vodopádům. Jsou to různé úkoly pro děti i dospělé, kteří nezkazí žádnou srandu a chtějí se pobavit, ale hlavně zablbnout.

V 17:00 hodin odjíždíme z Harrachova – v 18:00 jsme u hotelu. Opět zušlechtit se, umýt, osprchovat a hurá na večeři. Ta ovšem neměla chybu. Ti z nás, co si objednali svíčkovou s knedlíkem a brusinkami, byli nadmíru spokojeni. Učinil jsem tak i já, a nelitoval jsem. Od spolustolovníků a z kuchyně dostávám 9 knedlíků, navíc jako každý večer zákusek – tak to nemá chybu. Ovšem je třeba se posilnit. Vždyť mnozí z nás našlapali 19 km a někteří ještě daleko víc, a navíc nás zítra čeká Sněžka.

 

Všechny fotky ve fotogalerii zde

4. den – čtvrtek 18. 8.

Odjíždíme autobusem na Pomezní Boudy, odkud vyrazíme v 9:30 po červené značce směr Sněžka. Přicházíme k Jelence – je to restaurace a také první zastávka na této trase, kde se mohou žízniví turisté mimo svých zásob občerstvit. Slunce pálí jak ďas, a to je teprve 10:49. Dáme si razítko, a zde začíná první náročný výstup – schody jak do nebe, zvládneme to, někteří s velkým úsilím. Druhý velký výstup nás čeká těsně pod Sněžkou. Jsme na vrcholu. Je 12:53. Uděláme společné foto s vlajkou našeho klubu – druhé skupiny. Ti první rychlíci zde byli již dřív. Jdeme do Poštovny pro razítko. Nechávám zde 30 kusů programů a přihlášek na „Poslední puchýř“ – akce, kterou se zakončuje turistický rok, a jejíž 40. ročník se koná v Kopřivnici od 17. do 20. 11. 2011 (jak jsem se později dozvěděl, mnozí z účastníků se přihlásili díky tomu na tuto akci, jak mi volali telefonem).

Ale k věci – to jsem trochu odbočil. Ti, kteří toho měli dost, už jeli lanovkou do Pece pod Sněžkou. Někteří z nás šli do Obřího dolu. Ti, kteří měli ještě chuť, až na Luční boudu. Další věcí, co mne překvapilo, bylo, že na polské straně, jak jsme scházeli ze Sněžky, v „Domu Slaskim“ byla dlouhá fronta na záchody, a chtěli za jedno použití záchodu na naše peníze až 20 Kč, což se nám zdálo neúnosné. Sněžka, jak jistě každý ví, je nejvyšší vrchol České republiky s výškou 1602 m. Mnozí z našich turistů zde byli poprvé.

My, co jsme šli přes Obří důl, jsme se zdrželi i u kapličky. V Obřím dole jsme se dozvěděli a přečetli, že největší lavina zde byla 8. března 1956, překonala výškový rozdíl 500 m, a byla dlouhá 120 m. Masa sněhu byla odhadnuta na 120 000 tun. V roce 1962 lavina dokonce posunula kapličku o několik metrů.

V boudě pod Sněžkou se občerstvíme a jdeme dál. Odjíždíme po 17:20 k našemu místu ubytování k hotelu Helena. Opět počasí nám vyšlo, bylo až moc horko. Někteří našlapali 16,7 km, někteří ještě víc, ale každopádně to stálo za to. Vždyť po celou trasu jsme šli jen v tričkách.

5. den – pátek 19. 8.

Opět jako každý den. Odjíždíme v 8:35 do Špindlerova Mlýna. V 9:30 jsme ve Špindlu, dostali jsme čas na prohlídku do 11 hodin. Rychlíci vyrazili na trasu do Vrchlabí. V 10:45 se dá do deště, napřed málo, ale potom déšť houstne. Jsme rádi, když přijíždí autobus, a v 11:10 odjíždí většina do Vrchlabí. Přijíždíme zde v 11:45. Prší, proto někteří navštěvují muzeum. Postupně přestává, a tak si jdeme prohlédnout město. Někteří z nás absolvují naučnou stezku po městě s různými zastaveními u památek, soch, kostela. Vstupujeme i do zámku – nyní je z něho Městský úřad. To se tady opravdu žije – klídek, pohoda, v tak krásném prostředí. Taky by se mi líbilo zde pracovat.

Zajdeme i do restaurace. Je 16:00 hodin, když přišel přívalový déšť. Ti, co se nestihli schovat, byli během pár vteřin jako kdyby stáli pod okapem. Dívali jsme se na tu spoušť z restaurace. Vítr rval listí, prostě slota.

V 17 hodin odjíždíme z Vrchlabí. Většina z nás byla jen ve Vrchlabí. My jsme si udělali aspoň naučnou stezku a našlapali 6 km.

 

Všechny fotky ve fotogalerii zde

6. den – sobota 20. 8.

Poslední snídaně, poslední společné foto. Sbalit věci, uklidit po sobě (některým účastníkům zájezdu byly natřeny kliky od dveří zubní pastou – očistit to). A jde se v 8:35 na společnou trasu po modré k Huťským vodopádům.

Fotíme, obdivujeme malebné okolí, užíváme si krásného dne. Našlapeme 8 km, a ve 12:05 odjíždíme do svých domovů. Ještě jedna zastávka v motorestu Koliba v Hoděšovicích. Rozvoz lidí po Novém Jičíně, Příboře, a v 17:35 jsme u benzínky v Kopřivnici, kde se loučíme s ostatními účastníky zájezdu a kráčíme do svých domovů.

Krátké zhodnocení. Dvakrát se na hotelu hrálo na kytaru. Někteří z účastníků zájezdu se mě ptali, jestli mi nevadí, že nejsem vedoucím zájezdu. Naopak – užíval jsem si chvíle pohody, klídku, o nic jsem se nemusel starat. I to počasí nám kromě pátku vyšlo a bylo nádherně, vzhledem k letošnímu létu.

Taky v autobuse se vytvořil dobrý kolektiv. Každý šel podle svých sil a možností. Navštívili jsme fůru zajímavých věcí, památek, našlapali mnoho kilometrů. Co ale nemělo chybu, bylo ubytování v hotelu Helena. Občas na našich zájezdech měli někteří účastníci zájezdu lepší pokoje, ale tady měli všichni stejné pokoje, krásně upravené – tak to se nám ještě nestalo. Jídlo – taky nemělo chybu. Ale co nás všechny velmi mile překvapilo, byl vždy zákusek po večeři, a hlavně ráno každý účastník zájezdu dostal vždy na cestu malou svačinku, a to housku se salámem, sýrem, nějaký oplatek, ovoce – tak to jsem zažil poprvé, a všichni účastníci, kteří zde na tomto zájezdu byli, jsme si to nemohli než vynachválit. Tak taková péče se bude jen těžko překonávat.

Mně nezbývá než poděkovat vedoucímu zájezdu Alešovi, personálu hotelu a řidiči autobusu za krásný zájezd. Poslední poznámka – „každopádně stál za to“.

Zapsal účastník zájezdu J. Poruba

Tisk Tisk