Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Historie známá, neznámá – procházka Příborem

Historie známá, neznámá – procházka Příborem


Akce roku 2011, Pozvánka, Fotky

Neděle 19. 6. 2011

Je neděle 19. června 8:05 hodin, a všichni účastníci této mimořádné akce odcházejí v počtu 13 přes příborské Paseky na sraz na náměstí v Příboře, kde od 9 hodin nás má čekat paní Janečková, která nám má o historii Příbora a jeho památkách povědět. Vše, co zná, a mohlo by nás zajímat. Je 9:02, když přicházím jako předvoj naší skupiny na náměstí před radnicí. Zdravím se s paní Janečkovou, příborskými turisty, našimi členy i nečleny, kteří se této akce chtěli zúčastnit, a proto přijeli auty nebo přišli pěšky.

Mezitím dorazí všichni ostatní a v 9:10 po přivítání všech účastníků předávám slovo paní Janečkové. Ta všechny také přivítá a jako první vzpomene pana Lubomíra Loukotku – historika, kronikáře města Příbora, nehynoucí legendy, který zemřel ve věku 83 let a jenž měl pohřeb v pátek 10. června. Chvilkou ticha uctíme jeho památku. A pak už začíná před námi oživovat historie. Vždyť – ruku na srdce – kolik z Vás například vědělo, že příborské náměstí mělo původně podloubí na všech čtyřech stranách, tedy i na té severní? Stojíme před radnicí, dozvídáme se historii domů na náměstí, i lidí, kteří ji vytvářeli.

Třeba dům čp. 6. V tomto domě pobýval při návštěvách Příbora olomoucký biskup, později kardinál František Dietrichstein, a byl s největší pravděpodobností na domě finančně zainteresován. V domě měl svoji kapli, kde se modlil při svých návštěvách Příbora. Ve druhé polovině 19. století byl dům majetkem Arnolda Peřiny, který zde měl vinárnu. Hlásil se k Němcům a jeho vinárnu navštěvovala německá společnost. Na průčelí domu je kamenný znak města Příbora, který zde byl přenesen ze zadní části domu.

Přesouváme se k pomníku Sigmunda Freuda, gymnáziu, muzeu v Piaristickém klášteře, kostelu sv. Valentýna. Obejdeme náměstí, vidíme dům, kde pobýval Jan Sarkander, dům čp. 41. Na průčelí domu se nachází reliéf svatořečeného Jana Sarkandera (1576 – 1620). Do Příbora se s matkou přistěhoval asi v r. 1587 ke svému strýci. V Příboře také navštěvoval farní školu snad až do roku 1593. V domě je dodnes Sarkanderova světnička. Originál reliéfu, který se nachází v příborském muzeu, byl nahrazen v roce 1992 kopií.

Dostáváme se ke kostelu Narození Panny Marie. Co dům, objekt, to kus historie. U kostela chvíli počkáme, máme zamluvenou prohlídku po půl jedenácté, teď tam probíhá křest nově narozených dětí. Paní Janečková nám ukazuje hradby se střílnami, obklopujícími kostel, kapličky křížové cesty, které se opravují, pohledy na blízké i vzdálené okolí – štramberskou Trúbu, Hukvaldy, Hončovou hůrku. V žádném případě se nenudíme, s pozorností hltáme každé slovo.

 

Všechny fotky ve fotogalerii zde

A už se blíží doba, kdy můžeme vstoupit do kostela. Je 11:15. V klidu usedáme do kostelních lavic a opět kolem nás defiluje historie kostela, zajímavosti a pověsti. Třeba ta o sošce Panny Marie. Na hlavním oltáři farního kostela je umístěna socha Panny Marie – Příborské Madony, která pochází z doby okolo roku 1420. Pověst vypravuje, že tuto sochu měla doma jedna měšťanka v Praze, která se k ní každý den modlila. Sošku dobře ukrývala. Její manžel byl kacíř. Jednou sošku našel a hodil do rozpálené pece. Měšťanka byla nešťastná. Když otevřela pec, zjistila, že soška neshořela, ale jen ve tváři se očadila. Sošku přijal Vavřinec Affelius. V roce 1592 byl ustanoven farářem v Příboře. Sošku přivezl s sebou a daroval ji příborskému farnímu kostelu Narození Panny Marie. A tak už je socha na oltáři celých 419 let. Nádherné – co říkáte? Krásně nám to paní Alena Janečková řekla.

Je toho opravdu hodně. Pak ještě uděláme společné poslední foto na rozloučenou z této akce. Rozloučím se s paní Janečkovou – doufám, že se nevidíme naposledy, ještě jednou jí moc poděkuji, dostávám další tipy na naše akce. Je 11:45 hodin. Loučíme se s ostatními, někteří odcházejí nebo odjíždějí na nedělní oběd. Několik nás zamíří do restaurace Freudův sen, kde si dáváme něco na občerstvení. Děvčata i něco k zakousnutí a ve 12:35 se zvedáme. Menší skupinka v počtu šesti kráčí přes Orinoko, Lubinu a Luhy ke svým domovům. Nad námi se honí mraky, postupně se rozcházíme. Zbývá mi jen pár metrů domů, když se rozprší. Je 14:15, když končí naše vycházka. Zároveň s ukončením této vycházky se rozprší. Nezbývá než ohlédnutí se za touto akcí. Co jí vůbec předcházelo. Před několika měsíci mne napadla myšlenka oživit opět naši historii nějakou besedou s vycházkou. Ve Štramberku jsme už byli s Pepíkem Adamcem, což takhle navštívit Příbor? Všichni z okolí jsme tam byli, navštívili jeho památky i historická místa, ale dozvědět se něco nového, zajímavého, není nikdy na škodu. A tak mě napadá pan Loukotka – historik z Příbora. Na jedné z mnoha akcí o historii se seznamuji s jeho synovcem p. Jalůvkou, a potom už si dopisujeme a e-mailujeme, a upřesňujeme datum vycházky. Buď to nevycházelo kvůli počasí, nebo akcím našeho klubu i klubu příborských turistů, nebo kvůli důležitějším kulturním a společenským akcím. Nakonec se předběžně domlouváme na červen, že snad 19. by to už mohlo vyjít.

Připravujeme pozvánku k této akci, když v tom přichází zpráva, že pan Loukotka umřel, a už nás po městě Příbor neprovede. Ještě stihneme stáhnout vyvěšení pozvánky na nástěnky, i na webu. Co teď, co podniknout? Oslovuji kamaráda a předsedu KČT Příbor Vláďu Bilského. Po telefonických domluvách mi doporučuje paní Janečkovou a domlouvá mi s ní uskutečnění této akce. Paní Janečková se v neděli týden před konáním této akce vrací z dovolené. Rychle pozměnit už natištěné pozvánky, dát je do našich a příborských nástěnek, umístit tuto akci na náš web. To vše je hotovo a v pondělí 13. června už široká veřejnost ví o této naší mimořádné akci. Snad všechno klapne a vyjde.

Když oslovuji lidi, známé, turisty, a zvu je na tuto akci, tak mi říkají: „Příbor – ten známe, co tam budeme dělat?“. Manželka mi říkala těsně před konáním této akce: „To tam budeš ty a maximálně Vláďa Kadlec“. Nakonec se této akce zúčastnilo celkem 33 lidí, což není špatné.

Je neděle, 16°C, trochu zima, ale jak jsem již podotkl, tak jsme vyrazili a počasí nám vydrželo po celou dobu akce. Nezbývá než dodat – byla to mimořádná akce pro širokou veřejnost, nikoho nic nestála, snad jen trochu času, aby se dozvěděl něco z historie. Vždyť ani já jsem všechno neznal a byl jsem rád, že se tolik lidí zúčastnilo této vycházky. Chci jen podotknout, že budeme nadále pokračovat v takových akcích. Ještě jednou poděkuji tímto všem, kteří se na této akci organizačně podíleli, zvlášť V. Bilskému a paní Janečkové za krásně prožitý den s historií Příbora.

Zapsal vedoucí akce J. Poruba

Tisk Tisk