Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Bradlo

Bradlo


Akce roku 2011, Pozvánka, Fotky

Neděle 26. 6. 2011

Je neděle 26. června, 5 hodin ráno, a členové KČT Kopřivnice společně s nečleny vyjíždějí na další ze svých akcí, a to na Bradlo a Dobrovodský hrad. Proč právě tam? Tímto zájezdem na Bradlo pokračujeme v mapování naší historie a navazujeme tím na besedu z 1. 4. o legionářích z cyklu „Zde kráčela historie“. A jedním z nejznámějších legionářů, který usiloval o naši samostatnost, byl i Milan Rastislav Štefánik. Teď ale jedeme, místy prší, zatím nám to nevadí. Já pevně věřím, že bude podle stoletého kalendáře hezky, kromě jednoho zájezdu nám předpověď vždy vyšla. V 9:20 přijíždíme po různých peripetiích do obce Dobrá Voda a vyrážíme na trasu.

Pro některé z nás je první zastávkou kostel z roku 1820, hned vedle je pranýř z roku 1718. Při vstupu nás zaujmou modlící se věřící, ale hlavně pro mne krásný oltář a cestovní lístek do nebe. Je to jeden list, jak se správný katolík do nebe dostane.

Jdeme dál – vidíme dům, kde zemřel básník Ján Hollý (1785 –1849), i jeho místo posledního odpočinku na místním hřbitově. Zde jistě každého zaujaly staré kříže v několika řadách. Procházíme kolem náhrobků starého židovského hřbitova a blížíme se k Dobrovodskému hradu, který vznikl v letech 1294 – 1316, a jenž je v troskách od roku 1762, kdy vyhořel. Teda, byl jsem překvapen jeho rozlohou, která je patrná i ve zbytcích hradu, a myslím, že nejenom já. Když se mne lidé ptali, když jsem plánoval tento zájezd, jestli zřícenina je aspoň tak velká jako hrad Šostýn, tak jsem jim říkal, že jak hrad Starý Jičín. Předčil však všechna naše očekávání a opravdu je to velký hrad. Jak rozlohou, tak tím, co po něm zůstalo. Krásné rozhledy z hradu, a když pak vstupujeme i na hrad, určitě potěšily milovníky historie. Výstup vůbec nebyl krkolomný. Dostáváme se k Brezové pod Bradlom, města založeného v polovině 16. století utečenci před Turky. Zajímavostí je renesanční kostel z roku 1590. Je zde mnoho pomníků, pamětních desek na různé rodáky i časová období. A pak již šplháme a drápeme se na cíl naší cesty – vrch Bradlo 543 m n. m. – nejvyšší vrch Myjavské pahorkatiny, na kterém je národní kulturní památka – mohyla generála M. R. Štefánika, postavená v letech 1927 – 1928 podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče. Je volně přístupná veřejnosti. Odtud jsou daleké výhledy na Brezovské Karpaty, Myjavskou pahorkatinu, Bílé Karpaty a okolí. Někteří z nás měli to štěstí, že jsme narazili na slovenského turistu, který nejen že naši skupinku vyfotil, ale taky nám vysvětlil, co kde můžeme odsud vidět, a ukazoval místa v okolí, která stojí za to navštívit. Dozvěděli jsme se také, že Štefánik je pohřben pod mohylou v hloubce 8 metrů.

 

Všechny fotky ve fotogalerii zde

Je 16:10, když odjíždíme z parkoviště pod mohylou do svých domovů. V 19:15 jsme v Kopřivnici, kde jsme začali i ukončili náš zájezd.

Pár poznámek na okraj. Počasí opět vyšlo na pochod ideálně, jak jsme se všichni účastníci zájezdu shodli. Nepršelo, nebylo horko ani bahno – 17°C, na túru akorát.

Za druhé – spokojení účastníci zájezdu. Zde musím dodat, že většina účastníků byla na Bradle poprvé. Mezi ně jsem patřil i já. Na Dobrovodském hradě jsme byli všichni poprvé. Zde si neodpustím poznámku, že i když se na Bradlo a okolí občas jezdí, na Dobrovodském hradě bylo z Moravskoslezské oblasti a ze Zlínska jen pár turistů. Z mých známých, a to i poměrně zasloužilých a zdatných turistů, zde nebyl nikdo. Taky proto se zájezd do těchto míst konal.

Opravdu vybrat si mohli všichni. Většina si z časových důvodů vybrala 13 km trasu – tak to bylo uvedeno v mapách, průvodcích, i když to tak nevypadalo, nám se to zdálo víc, ale věřme průvodcům i mapám. Trasa pohodová, až na konečný výstup na Bradlo. Menší část účastníků si vybrala jen 5 km trasu, kterou zvládli všichni i s menšími zdravotními problémy. Ovšem, co se týče značení, tak to bylo v některých místech v hrozném stavu. Turistické ukazatele pamatovaly ještě minulý režim, to by tak nevadilo, až na to, že byly buď zničené, pozohýbané nebo rezavé. Značky místy nezřetelné (podařilo se nám i zakufrovat), chtělo by to obnovu.

Krajina krásná, lidé milí a ochotní vždy poradit. Jeden příklad za všechny. Když jsem se ptal společně s řidičem Tondou Ripperem v motorestu za Brezovou pod Bradlom, jak se dostaneme na Dobrou Vodu, tak nám obsluhující z personálu poradil, jak dál: „Taďialto nejezděte, tam to znám, tam sa autobusom nedostanete. Lesáci tam hodili cez cestu závoru, buďto bude spustená a zamknutá (nebyla, ale silnice byla v hrozném stavu), nebo dostanete pokutu“. Dokonce nám napsal, přes které dědiny máme jet, ať dorazíme do Dobré Vody (podle toho a zadání do GPS jsme nakonec k cíli dorazili).

Otázka ceny. Cenu za zájezd stanoví a určuje autodopravce, s tím se prostě nedá nic dělat, ber nebo neber. Nemůžu si odpustit poznámku k některým lidem o ztrátových zájezdech. Jezděte s námi a nevykládejte, že je to drahé, a podobné nesmysly. Buď chci jet, anebo ne. Vždyť cena zájezdu se odvíjí od toho, kolik lidí se na uvedený zájezd přihlásí. Takové „to je perfektní zájezd, já bych jel, ale …“ a teď různé výmluvy, to dokáže jenom vedoucího zájezdu pěkně naštvat a určitě mi to všichni vedoucí zájezdů potvrdí. Ještě dovedu pochopit, když má někdo zdravotní problémy. Ale takové to „počkám, jaké bude počasí“, nebo „až zjistím, kdo pojede“, no to je k nepochopení, o placení samotném ani nemluvě.

Takže na závěr – dělejme zájezdy pro lidi, aby byli spokojeni – a to teď 26 účastníků bylo, jednou zájezd finančně vyjde, podruhé ne, ale v žádném případě nemůže počet přihlášených ovlivnit vedoucí zájezdu. Sám jsem posílal některým členům i nečlenům e-maily, některým i třikrát telefonoval, osobně za nimi chodil. V autobuse před rozloučením poděkuji Aleši a Vláďovi Kadlecovým za zveřejnění a vytištění pozvánky, řidiči za bezpečnou jízdu, že jsme přijeli v pohodě a ve zdraví do svých domovů. Účastníkům zájezdu za dobrou pohodu, a pozval jsem je na další akce našeho klubu.

Zapsal vedoucí akce J. Poruba

Tisk Tisk