Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Rozhledna Lázek – 19.9.2010

Rozhledna Lázek – 19.9.2010


Akce roku 2010, Fotky

Neděle 19. 9. 2010

Konečně pokořen – konečně jsme tady. Tak se nám to podařilo, jeden cíl zase dosažen. A o co tady vůbec jde? Pro nezasvěcené – byli jsme u rozhledny Lázek u Lanškrouna, nikoliv na rozhledně.

Ale jak to vůbec začalo a proč se o tom zmiňuji. Je neděle 19. září a vyjíždíme dvěma auty v počtu osmi v 7 hodin od benzínové pumpy v Kopřivnici na cíl naší akce, rozhlednu Lázek. Je to naše druhá motoristická akce, a jak jsme se domluvili, ne poslední. Ale to už předbíhám. Cestou přibereme ve Štramberku ještě jednu zájemkyni o tuto akci, a už to fičíme. Je nás devět. Malá zastávka za Olomoucí, a v 9:50 zastavujeme před motorestem v Albrechticích. Vypadá to, že bude nádherný den – a taky byl. Teplota měla být až 16 °C, ale bylo víc. Když sluníčko zahřálo, tak se dalo jít jen v triku.

Směrovník – zelená šipka ukazuje, že na Lázek je to 7,5 km, a tak jdeme. Fotíme, bavíme se, sbíráme hřiby, jdeme v pohodě a všichni pohromadě, rozhlížíme se, vychutnáváme si kouzlo přírody. Již u motorestu jsem všem přítomným rozdal popis trasy a turistických zajímavostí v tomto kouzelném koutu naší republiky. Aleš Kadlec rozdal barevné mapy. Jde se. Není kam spěchat, rozhledna nám neuteče. Jen Vláďa Kadlec nevydržel pomalé tempo při sbírání hřibů, a hnán touhou vidět rozhlednu, která již 5 let vzdoruje, vyrazil napřed. Je 12:25, stojíme před rozhlednou, fotíme, jsme tady, tak se to konečně povedlo. Teď jen abychom se dostali dovnitř. A opět jako včera na 40. ročníku pochodu okolo Valašského putování – nikde ani živáčka. Z internetu se může člověk dozvědět, že v tomto měsíci má být rozhledna otevřena od 10 do 18 hodin. Taky se ale dočtete, že je ale v soukromých rukou a majitel prý je nerudný chlap, no to uvidíme. No teda neviděli jsme nic – teda z rozhledny. Zkouším volat mobilem, jak na potvoru mi klekl, tak číslo na rozhlednu stačím ještě po několika pokusech předat své známé Alči, z jejíhož telefonu zkouším volat. Nic, nejde to. Nikdo to nebere, dokonce mi připadá, jakoby mobil někdo zaklapl.

 

Všechny fotky ve fotogalerii zde

Nedá se nic dělat, aspoň posvačíme, vyfotíme rozhlednu, okolí, i naši skupinu. Během 40 minut, co jsme tady, navštívilo tuto rozhlednu hned několik lidí, pěšky, na kole, dva dokonce přijeli na silných motorkách. Místní, kteří procházeli okolo, řekli, že majitel bývá málokdy přítomen a je zázrak, když se někdy rozhledna otevře. Tato situace je pořád stejná. Ono to asi tak nějak bude. Na jednom stromě byl připíchnutý vzkaz, že s tímhle se dotyčný turista nikde jinde nesetkal, než tady. Já se divím dotyčnému majiteli, že neumožňuje lidem, aby se mohli kochat rozhledem z této krásné rozhledny. Jak to bylo v seriálu o rozhlednách s Luďkem Munzarem – „rozhlédni se člověče, než ti život mezi prsty uteče …“. Nejvíce se ale divím činovníkům nebo osobám, které takové věci prodávají do soukromých rukou bez toho, aby to sloužilo lidem. Divil jsem se nejenom já, ale i všichni ostatní, kteří zde zavítali. Normální člověk tohle nemůže chápat. Můj syn jezdí často na čundry a vždy se setkává s ochotou soukromých majitelů, kteří se přímo chlubí, co dokázali opravit, a o své památce a objektu shánějí kdejaké informace a údaje, a tady nic. Ať jdou takoví lidé raději od toho. Vždyť ať si uvědomí, že na to lidé nikdy nezapomenou.

No nic, jde se dál. Po asi třech hodinách volal někdo na Alčin mobil, z kterého jsme volali, že majitel měl zdravotní problémy a nemohl být přítomen. Snažím se věřit tomu, že je to pravda, ale vždyť přece může někdo za dotyčného zaskočit. Nebo snad ne – abych někomu nekřivdil?

Musím podotknout, že to byl jediný škraloup dnešního dne. Ve 13:15 dorážíme k pomníku padlých, kteří padli v boji proti nacistům. Pak jdeme všichni společně ještě k rozcestníku. Tři ženy jdou pak směrem po žluté do Albrechtic. Skupina šesti jde nejkrásnější trasou, jak bylo uvedeno ve starší publikaci – kolem Chudoby, cestičkami, pěšinami, prostě kouzelnými místy přes samoty a poloniny jak na Ukrajině, jak jsme se shodli s Vláďou Kadlecem. Ale i zde se lidé leckdy chovají k přírodě nešetrně, jak dokazovaly gumy od traktorů nebo ještě větších strojů pohozené v lese, kde bych nečekal živou duši, natož takový binec. Ve 14:50 jsme viděli zajímavý úkaz – na pahýlu stromu divoký chmel rostoucí na něm připomínal nějakou obludu nebo příšeru. V 15:15 dorážíme k pile, když předtím jsme procházeli kolem stáda krav. Viděli jsme plot z lyží, mnoho křížů a křížků – opravdu je to tady krásné. Teď už jen po modré údolím, kudy protéká Moravská Sázava. To údolí je skutečně romantické a fotografové si přijdou určitě na své. A hlavně nejezdí zde žádná auta, jen sem tam projede cyklista. Tak tomu říkám paráda.

V 17:15 jsme už v Albrechticích, docházíme k místu, kde máme zaparkovaná auta. Jedno auto z naší dnešní výpravy odjíždí v 17:25. Spěchají, aby ještě za světla dojeli co nejdál. Loučíme se s nimi, přejeme příjemnou cestu, a co teď. Jako obvykle přicházím s návrhem, co kdybychom navštívili železnou rozhlednu Val u Králík. Vím, že je to zajížďka, ale všichni přítomní z našeho auta s tím nadšeně souhlasí. Je to volně přístupná rozhledna, otevřená po celý rok, tak aspoň tu dneska navštívíme. Jen malé zdržení po cestě, když přes cestu natáhli špagáty, mezi kterými mělo projít stádo krav. Ty se nakonec splašily a metou si to zpátky úplně šílené. Tak místní chovatelé šňůry zase sbalili a my pokračujeme v cestě dál.

 

Všechny fotky ve fotogalerii zde

Po vyptání, ať můžeme dojet nejkratším směrem, jsme konečně tady. Je 18:20 hod. Vystoupáme nahoru, kocháme se. Kousek od nás je chrámový komplex, o kterém Zdenka prohlašuje, že stojí za to navštívit. A tak jedeme k němu. Jmenuje se Chrám Matky Boží. Prohlížíme si ho i místní hřbitov s pohřbenými řádovými sestrami. Do 19:45 si všechno pořádně prohlídneme. Začíná se stmívat a tak zajdeme do krásného hotelu „Kačenka“ a ptáme se, co mají k jídlu. Příjemná paní hostinská nabízí vepřo-knedlo-zelo, pečenou rybu, bramboračku a guláš, pro který se nakonec rozhodujeme. Ptám se jak Bolek Polívka ve známém filmu – „guláš s pěti knedlama?“. „Klidně můžete dostat i šest“, a taky že jo. Vypadá to nádherně, tak si porci fotím, ale nejenom že vypadá, on i výborně chutná. Navíc mi Alča přihrává ještě tři knedlíky, k tomu pivečko, no to je paráda. Ve 20 hodin po zaplacení odjíždíme.

Vtipy, příběhy ze života, různé historky, smích, dobrá pohoda, to nemá chybu. Ve 23:30 jsem doma. To byl parádní den. Ještě při loučení poděkuji kamarádu a řidiči v jedné osobě Jirkovi Chalupovi za dobrou a pohodovou jízdu, a jde se okrávat hřiby, které se v průběhu tohoto výletu nasbíraly.

Co dodat na závěr? Snad jak už jsem podotkl, byl to náš druhý motoristický výlet, a všichni, kteří jsme se zúčastnili, jsme se shodli na tom, že pokud nebude zájem ze strany turistů a neobsadíme autobus, tak vyrazíme i takhle, přece se nenecháme odradit. Na tento výlet jsem se vyptával víc jak dvaceti známých a turistů a nakonec jsme jeli v devíti.

Ještě je třeba se zmínit o jedné věci. Na rozhlednu Lázek jsme se chystali již od roku 2005 po zhlédnutí pořadu o rozhlednách „Rozhlédni se člověče“. Nachystané trasy, popis turistických zajímavostí v okolí. Vždy se vyskytly nějaké problémy. Ať ze strany majitelů rozhledny, nebo malého počtu přihlášených, nebo počasí. Teď konečně se nám to povedlo. Nemohu si odpustit poznámku – dvě děvčata s Jirkou vytvořily báječnou pohodu v autě, a tak ten den neměl chybu – děkuji. A počasí vyšlo, že lepší si turista nemůže ani přát. Takže dalším výletům „Zdar!“.

Zapsal vedoucí akce J. Poruba

Tisk Tisk