Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Evropské Rusko

Evropské Rusko


Akce roku 2010, Pozvánka

O zemi, kde včera znamená již zítra (nebo tak nějak) jsem slyšel spoustu vyprávění. Všechna měla jedno společné – člověk si vždy v duchu řekl: „Tak tohle je možné jen v Rusku!“ Touha poznat nepoznané a uvěřit v neuvěřitelné rozhodla o mém dalším cíli. Do severní poloviny evropské části Ruské federace jsem se vydal s brněnskou cestovní kanceláří Kudrna. V čele zájezdu, o kterém v české kotlině kolují pověsti, píšou se knihy a snad možná i točí filmy, stál svéráz jménem Fík. Bylo jasné, že tenhle zájezd nemohu neabsolvovat.

Přednáška obsáhla pouze část cesty. Výchozím bodem se stala Moskva. Prvním naším cílem byl Kreml a Rudé náměstí, místa nám dobře známá z hodin dějepisu a ruštiny (pokud jsme ji ještě stihli). V Tretjakovské galerii si přišli na své i milovníci umění Zvláštním fenoménem je moskevské metro, o kterém se říká, že je nejkrásnější na světě. Tento dopravní systém umožňuje rychlé spojení v rámci celé metropole a je hojně využíván. Rychlá uskákaná jízda ruskými vozy, které pamatujeme ještě z trasy C pražského metra, je nejen osobitým zážitkem, ale rovněž nostalgickou vzpomínkou na tlačenici v temných tubusech pod Vltavou.

Soubor měst a klášterů kolem hlavního města nazýváme Zlatý kruh. Těmito městy kráčely dějiny staré Rusi a to nejen politické, ale i kulturní a církevní. Prohlídka Zlatého kruhu začala ve městě Sergiev Posad s nejvýznamnějším mužským klášterem, ve kterém sídlí patriarcha ruské pravoslavné církve. Se spoustou měst se váže jméno Jurije Dolgorukého, popř. jeho následovníků – Moskva, Jurjev Polskij, Pereslavl Zaleskij a další. Nedaleko posledního jmenovaného sídla na jezeře Pleščevo budoval Petr Veliký v utajení uprostřed hlubokých lesů první ruskou válečnou flotilu. Nejvýchodnější navštívenou lokalitou byl kostelík na řece Něrli nedaleko Vladimiru. Cesta pokračovala dále na sever kolem bílého kremlu v Rostově Velikém, přes řeku Volhu v Jaroslavli až ke dvojici klášterů – Kyrillov a Ferapontovo. Díky své bohaté freskové výzdobě od malíře Dionýsia můžeme Ferapontovo nazvat jako Sixtinskou kapli severního Ruska. Po právu je tato památka na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Jedním z hlavních cílů byla návštěva Soloveckých ostrovů. Solovecký klášter stál v čele odporu církevní reformy v 17. století a smutně se zapsal i do dějin 20. století. Právě zde r. 1920 přivezli vězně do prvního gulagu v celém Sovětském svazu. Snad největší hrůzy pamatuje schodiště na Sekyrní hoře. Nicméně i přes svou pohnutou minulost zde nalézáme velmi krásnou přírodu se spoustou jezer uprostřed lesů. Jakkoliv se jedná o kontroverzní místo, na západ Slunce za Soloveckým klášterem se jen tak nezapomíná. Ten se člověku vryje do srdce.

Pravou ruskou duši však hledejme jinde. Ruská Karélie je trochu jiný svět, než jaký jsme dosud poznali. V polorozpadlých chaloupkách dřevěných vesniček uprostřed tajgy žije ruský člověk svým životem, který neviditelná ruka trhu ještě nestačila „vyrvat“ z kořenů rodné země. V Karélii se snoubí příroda s umem prostého lidu. Součástí přednášky byl do té doby nevídaný jev – kulturní vystoupení v podání členů fanklubu přednášejícího a vůbec celého auditoria v historických prostorách Šustalovy vily. Lidová píseň Kaťuša navodila tu pravou atmosféru, z níž vystupuje ona zmiňovaná ruská duše.

Rusko je země, která se nedá pochopit, ale musí se zažít. Sem bych se určitě ještě chtěl někdy vrátit a to nejen pro ten nezapomenutelný západ Slunce.

Ondřej Burel

Fotoalba z tohoto zájezdu najdete na těchto odkazech:

Tisk Tisk