Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Poslední šlápota roku

Poslední šlápota roku


Akce roku 2010, Pozvánka, Fotky

Středa 29. 12. 2010

Ladovská zima – krásné zimní počasí –7°C, snížek pod nohama, to určitě stojí za to vyrazit na poslední náš výšlap. Je 9:07, když vyrážíme po přivítání všech účastníků na trasu. Ještě krátká zastávka pod okny našeho kamaráda P. Burela, který se výšlapu nezúčastní, má zdravotní problémy. Kyne nám z okna, pod kterým se zastavujeme, my po zamávání a pokynutí jdeme dál.

Kráčíme přes Hraničky do parku ke škole ve Štramberku. Je 9:45, volám kamarádovi Pepíkovi Adamcovi, že jsme tady. Doráží. Nejenom, že je členem, ale i historikem a ví toho hodně. Proto jsem ho požádal, aby příchozím účastníkům něco o historii Štramberku a okolí řekl. Postaví se na lavičku a začíná nás seznamovat s historií. Kdy byla postavena škola, k jaké příležitosti. Slyším to po několikáté, ale vždy se dozvím něco navíc nebo nového. Přestože Pepíka znám, vždy přijde s něčím, co posluchače zaujme.

Pokračujeme na Pláňavu kolem restaurace Roubenky. U zajímavých míst je vždy krátká zastávka s popisem historie, nebo zajímavých příběhů vztahujících se k uvedenému objektu nebo lidem, kteří zde bydleli. Je to zajímavé.

Musím podotknout – když jsem připravoval tuto akci, tak mi někteří říkali, proč to chystáš do Štramberka, ten už známe. Houby znají, dozvěděli se plno věcí z historie, o kterých neměli ani potuchy, jak se mi někteří přiznali. Co objekt, to nějaká zajímavost, historie nebo příběh. Takový letopočet a historie Roubenky to stojí za to.

V 11:10 přicházíme k restauraci Prosek, sedneme a začínáme se bavit. Nakonec zjišťujeme, že nás bylo na této akci 66. Občerstvujeme se, dáváme si pro zahřátí a dobrou pohodu guláš. Děvčata Radka Blahutová a Jarka Drlíková nám hrají na kytary a je nám fajn. Taky se tančí. Ale nejenom to, řešíme i věci k přípravě 40. ročníku „Posledního puchýře“ v roce 2011 v Kopřivnici.

 

Všechny fotky ve fotogalerii zde

Postupně se lidé rozcházejí, loučí, jdou si po svých záležitostech. Ještě nám jedna ze zúčastněných hraje na harmoniku, opravdu panuje tady výborná nálada. Tentokrát zůstávám poslední a společně s kamarádem Jirkou Chalupou uzavírám tuto akci. Je 18:30. Všechno zaplaceno, žádný rest, to jsem si oddechl. Jde se domů. Co dodat? Když se mne lidé ptali, kam půjdeme, proč Štramberk, proč ne něco jiného, co dál? Co jsem jim měl říci? Zamluvit restauraci zhruba pro 50 – 70 lidí se mi povedlo již 16. 9. Počasí – perfektní, snížek krásně chrupající, to nemělo chybu. Kdyby bylo bláto, nebo pršelo, taky by se šlo, ale lidé by byli otráveni a přišlo by jich daleko míň. Tak se to povedlo a odcházeli spokojeni, a o to především jde. No a povídání a příběhy Pepíka Adamce, to nemá chybu. Navíc účastníci dostali od něho publikaci „Nejkrásnější místo republiky“ – o vztahu Leoše Janáčka ke Štramberku. Zcela zdarma.

A závěr? Ať si každý udělá sám. Příští rok bude jiný vedoucí, jiná trasa, jiné počasí. Ale tento výšlap se povedl, i podle slov některých účastníků. Ve škole jsme se učili o starém Egyptu, Řecku, Římu, ale o blízkém okolí to ne. Buď to ti učitelé nevěděli, nebo my jsme to zapomněli. Prostě dozvěděli jsme se plno nových věcí. Nezbývá mi než za všechny účastníky této akce poděkovat za krátké nahlédnutí do historie našeho okolí. Rád tě poslouchám a vždy je to něco nového a zajímavého. Díky.

A teď krátké ohlédnutí do historie a míst, která jsme procházeli. Dozvídáme se o rodině Sopuchových z Hraniček, nejvíce o Vladimíru Sopuchovi, který 1. 7. 1945 zahynul jako nadporučík kanadského letectva. O postavení školy – k 60. výročí panování císaře Františka Josefa I., kdy 16. 9. 1910 už se v nové škole učilo. Pomník padlých z 2. června 1929 – postaven nákladem 50 000 Kč akademickým sochařem Františkem Juráněm z Příbora, památce padlých za I. světové války (60 padlých + 24 zemřelých následkem útrap ve válce). O Roubence se dozvídáme, že již v roce 1614 byl majitelem Jura Bartoň, nynější číslo 327. Později přestavěno. Od soboty 21. 11. 1998 nynější Roubenka. Těch zajímavostí bylo opravdu mnoho.

Zapsal vedoucí akce J. Poruba, historii vysvětlil J. Adamec

Tisk Tisk