Oficiální stránky KČT Kopřivnice » 40. ročník pochodu „Podzimní putování Valašskem“

40. ročník pochodu „Podzimní putování Valašskem“


Akce roku 2010, Pozvánka, Fotky

Sobota 18. 9. 2010

Sešlo se nás na tuto akci pět turistů z našich řad – KČT Kopřivnice. V 7:15 vycházíme od nádraží ve Valašském Meziříčí směr hvězdárna. V 7:55 se už registrujeme na startu. Jsme první. Zaplatíme startovné 30 Kč a v 8:00 už vyrážíme na trasu. Je nádherný den, teplota 17 °C – odpoledne. Vybrali jsme si 25 km – jsme čtyři. Poličná, Jarcovská kula – je 9:40 hodin a my šlapeme. Krátké posvačení u rozhledny a pořád se jde. V 10:52 jsme na Piškové v sedle u pomníku T. G. Masaryka. V 11:37 už v Oznici, kde má být kontrola (razítko), ale nikde nikdo.

Procházíme přes vesnici, kamarád Karel si poškádlí jenom psa za plotem a jinak pořád jdeme – vždy jen zastávka na fotku a jde se dál, přesně podle plánku, který jsme dostali na startu. Nelze ale nevzít hřib, který se sám Karlovi nabízí hned vedle cesty, kudy procházíme (to by snad byl hřích ho tady zanechat). Pár hříbků po trase a pár bedlí, kdo by odolal, ale pořád se jde. Střídají se krásné úseky s blátivou rozježděnou cestou, polní remízky, radost pohledět. Je to prostě nádhera.

V Piškové v sedle, kde má být opis turistického rozcestníku, se s psaním vůbec nezdržujeme, jen záblesk fotoaparátu, ať se nezdržujeme (to si dopíšeme později). V 15:45 jsme v cíli u hvězdárny. Zavřeno, zkoušíme zvonit, nikde nikdo. Dokonce jdu k vedlejší budově, taky zvoním, ani tam nikdo. Tak to se mi vážení pořadatelé vůbec nelíbí, tak se to nedělá. Vracím se zpátky k první budově – vidíme za sklem zavřených a zamčených dveří asi 3 až 4 litrový hrnec, nad ním nápis „čaj zdarma“, ale nikde nikdo. Znechuceni odcházíme. Nikde jsme se nestavovali, v žádné hospodě, pořád jsme jenom šlapali, nikdo nás taky nepředběhl, žádné turisty, co by šli stejnou trasu, jsme neviděli, naopak sami některé turisty (evidentně to nebyli pochodníci) předháníme, a nic.

Všechny fotky ve fotogalerii zde

Je sice fakt, že cíl byl do 15 hodin, ale za takových podmínek to jít, no nevím. Sám dělám pořadatele takovýchto turistických akcí a vím, že když se někdo zaregistruje, tak se na něj čeká. Já jsem několikrát čekal v cíli pochodu více než dvě hodiny, než přišli poslední účastníci, a mohl jsem jim předat pamětní listy a nějakou drobnou pozornost. No jak jsme se shodli my čtyři – tady nic. Mrzí mne to, propagoval jsem tuto akci v našem klubu i v našich nástěnkách, a tak to dopadlo. A to ještě pořadatelé uváděli prohlídku hvězdárny, doprovodný program, pozorování Slunce dalekohledem, pamětní list, kovový odznak, možnost zakoupení pohlednic. To je teda gól. Taková nabídka, a my si domů z toho nedovezeme nic. Co se dá dělat.

Otráveni odcházíme do pizzerie na náměstí, kde nám kamarád Karel spravil náladu (je to tady fajn – bylo nám tak dobře, že nám ujel vlak i v 17:13 – částečně i mou chybou). Ale nevadí, další jede v 19:06, a ten už si ujet nenecháme. Plni dojmů z krásně prožitého dne, pohoda, klídek, krásné počasí, jak jsem se zmínil, dobrá parta lidí, to se to šlape, to je ten svět krásný. Dokonce si myslím, že trasa měřila víc než těch 25 km. Jak jsem se dozvěděl později od známé, tak na 25 km trasu se přihlásilo 11 účastníků, nás nikdo nepředhonil, tak kde asi skončili? Buď přišli do cíle až po nás a byli pořádně naštvaní, pokud trasu absolvovali poctivě, anebo část trasy mimo kontroly vynechali, to potom se to dá stihnout v pohodě, nebo znají nějaké zkratky, které my přišedší zdaleka neznáme. Pořadatelé nás sice pořádně namíchli, ale potkali jsme plno známých a přátel, nacházeli jsme se v dobré společnosti, prožili krásný den a tento zážitek jsme si nenechali zkazit.

Zapsal vedoucí akce J. Poruba

P.S. Jedno víme jistě, že na tuto akci již nepůjdeme.

Tisk Tisk