Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Americký západ

Americký západ


Zpět na přehled všech článků

Dříve než se rozepíšu o NP, chtěl bych ještě doplnit jednu informací, týkající se hotelů.Na pokojích byla k dispozici ještě varná konvice, kávovar, mikrovlnka a samozřejmě televize.Pro nás bylo toto vybavení výborné, neboť jsme si mohli večeři připravit na pokojí.

Jak už jsem psal, náš zájezd byl poznávací.Každý den jsme najeli okolo 350Mil.Musím konstatovat, že cestování po amerických dálnicích, zásadně v klimatizovaných autech, je příjemné.Řidiči dodržují pravidla a hlavně předepsanou rychlost.I na 6ti proudových dálnicích nás nikdo nepředjížděl a dala se bez problému dodržovat bezpečnostní vzdálenost.Většinou v protisměru nic nejezdí, protože dálnice jsou od sebe vzdálené i 50m.Výhoda velkých prostorů.I ve městech jsou řidiči ohleduplní, až jsem se divil.My jsme snad byli jediní, kdo na přechodech spěchal.Američtí chodci se loudali, pro nás až provokativně.Naši řidiči by se asi zbláznili.Za přestupky jsou velké pokuty.Na př. Za překročení rychlosti o 5M 241 US D.Nebo na druhý den jste u soudu.Velká výhoda pro řidiče je, že ho bez nějakého přestupku nesmí policista zastavit.Čili žádné akce Kryštof.

Byl jsem milé překvapen chováním prodavačů v obchodech, číšníku i normálních lidí.Stále úsměv na tváři.Velká ochota vám všechno ukázat, předvést, posloužit.Všiml jsem si, že to jsou profesionální úsměvy, ale pořád lepší, než když vás někdo někam pošle, co se mi stalo ihned po příjezdu do Prahy na Hl. nádraží, na informacích.

Galerie jsem rozdělil na NP a pak opět znova, podle data, podle měst, které jsme navštívili.Popisovat náš zájezd budu tak, jak jsme ho absolvovali.

Po příletu do L.A. jsme cestovali do San Diega .Kde jsme se ubytovali v hotelu Komfort Inn.Ráno snídaně americká.Míchaná vejce, slanina, toasty a pití jaké si kdo přál.Hotel byl ve městě Palm Springs.Přejezd do San Diega.Prohlídka Námořního muzea.Letadlová loď Midway, kdo chtěl mohl navštívit(fakultativně) zábavní park Sea Word 5hod.Vstupné 69 USD.Do parku šli pouze dva účastnici.Ostatní chodili po muzeích a bylo jich tam hodně.Já jsem si prohlédl Muzeum kosmonautiky, park a čas uběhl a přejíždělo se k NP Josua Tree na hotel Howard Johnson.

Třetí den 25.06. začal prohlídkou a současně i procházkou skalním žulovým masívem , ve tvaru kruhu.V tomto útvaru se vyskytovaly dvě endemické rostliny, spousta kaktusů a velké horko.Po prohlídce jsme si udělali piknik. Trochu jsme se najedli, hodně napili a pokračovali v cestě.Projeli jsme krajem, kde skupina U2 natočila svoje album(Twentynie Palms).Pokračovali jsme po Mohavské pouští.Část cesty jsme jeli po Route 66.Táto dálnice jako první spojila americký východ se západem.Silnice se dnes už nepoužívá.Je vystavěná nová, několik set metrů vzdálená.Pro lidí, kteří s ní spojili svůj osud vznikl velký problém.Ztratili obživu, protože ztratili zákazníky.Jeden holič, ještě žije a viděli jsme ho, založil spolek za záchranu R.66.Hodně fandů se našlo a městečko, dali se tak nazvát, těch pár domů a obchodů, žije a prosperuje. Dojeli jsme až do města Maxikan Hat, kde každý večer hrají divadélko tři kovboji a žena. Předvádějí souboj o co jiného než ženu.Nerozuměl jsem nic.Hodně střelby, kraválu.Pro velký zájem turistů, nešlo moc dobře fotit.Takže pár fotek a šlo se na procházku.Spát jsme šli v 21.30hod.Nevím co je na tom pravdy, ale Američané prý měří čas stejně ráno jako odpoledne to znamená, že jsme šli spát v 09.30hod.Táto informace je však neprověřená.

26.06. Ráno odjezd v 07.30hod.Dnes jsme opustili stát California a vjeli do státu Arizona, kde se nachází slavný Grand Canon.

Je to grandiózní dílo přírody.Nebudu se zabývat odbornými věcmi, ale sebou samým.Prohlídka Canyonu se většinou absolvuje z jižní hrany.Je tady spousta nabídek, ze kterých si musíte vybrat, protože za těch 6hod nemůžete absolvovat všechno.Myslím, že týden by byl také málo.První nabídka, fakultativní, je zajít do kina Imax a shlédnou film, který natočila organizace Diskovery.Pojednává o prvním projetí G.C. na lodici.Je to úchvatné.Filmové plátno cca 10×10m.Hlediště skoro kolmo.Zážitek na celý život.Máte pocit, že na té lodi jedete.Když C. prolétá helikoptéra, tak to už není pro slabé povahy.Kopřivničtí turisté se mohou těšit na promítáni.Koupil jsem DVD, které se prodává jenom tam.Cena vstupenky 13USD a DVD 22USD.Věřte, že to za to stálo.

Dále jsme si mohli vybrat: letadlem nad G.C. 45min.175USD; Vrtulníkem 25min. 185 USD,Vrtulníkem 40min. 235USD,Pak ještě všeliké prohlídky terénním autem za 60USD, atd.4 zájemci letěli vrtulníkem, dva zůstali na hraně, pro ně jezdil asi tak 18km po hraně, od vyhlídky k vyhlídce autobus a jezdil bezplatně.Já, moje žena a nejstarší členka výpravy, p. Vlasta(75 roků), jsme si i přes varování průvodce, mluvil něco o přehřátí a o tom, že tam zkolabovala nějaká mladá sportovkyně, našli sestupovou cestu do nitra Canyonu.Šli jsme pěšky, tím odpovídám na dotaz z Galerie.Jezdili tam i na mezcích, což je kříženec osla a koně a je prý podstatně klidnější než kůň a snáší lépe výšky.Na sestup a výstup jsme měli 4hod.Bylo to strašně málo.Chtělo to začít někdy kolem 06hod, není takové horko.My jsme se na sestup vydali v 09.30hod.Když neznám terén a podmínky vždy se řídím heslem p.Rakoncaje, už jsem o tom psal loni z Himálaji.Když ti vnitřní já říká vrať se, tak se vrátím, kdybych byl před cílem jakkoliv daleko.Měli jsme k dispozici 4hod, tak jsem navrhl, dolů půjdeme 1hod a 40min a zbytek času máme na návrat.Zkraje jsem šel s p.Vlastou.Její tempo mi krajně nevyhovovalo, proto jsme se dohodli, že půjdu svým tempem a jak půjdeme zpět musíme se potkat.Jiná cesta tam nebyla.Mohl jsem si to dovolit, protože po cestě pořád někdo šel.Ještě musím napsat.G.C. z jižního svahu má dvě patra.Asi tak 400 možná 500 výškových metrů tvoří první patro, pak je asi kilometrová rovinka a sešup k řece Colorado.Doma jsem měl bláhovou naděj, že si smočím ruce v Coloradu.Na to bych potřeboval, asi tak dva dny.

Pokračovali jsme v sestupu a čím níže, tim větší vedro.Manželka hopsala tak 50m předemnou.Asi tak po hodině a 25minutách se ozvalo mé vnitřní já.Potřebovali jsme asi tak 15min a byli bychom na té vysněné rovince.Bylo něco po 11.hod. slunce přímo žhnulo.Nebylo se před ním kde schovat.Zavelel jsem k návratu.I přes protesty se šlo nahoru.Cesta nahoru byla sice namáhavá, ale při řádném pitném režimu, jsme jí zvládli za 1hod a 45min.Pilo se každou čtvrt hodinu.Vlastička to zvládla o 45min déle, ale byla šťastná, tak jako my, že jsme živí a zdraví.Ještě jsme se vydali na blízké vyhlídky, počkali na letce a v dobré náladě, přestože se dílo nepodařilo, jak jsem si představoval, nasedli do auta a pokračovali k cíli dnešního dne.

Cesta vedla opět pouští.Viděli jsme překrásné scenerie.Cestou jsme, v mi neznámém městečku, navštívili obchod pro turisty, s indiánskými věcmi.Ono se to na západě točí všechno kolem turistu.Přejeli jsme Malé Colorado, vjeli do státu Utah.Cíl naší cesty městečko Mexičan Hat v rezervací Navahu.V této rezervaci a ve všech ostatních indiánských rezervacích, nedostanete koupi ani pivo.Veškerý alkohol přísně zakázán.V USA se zákony dodržují.Indiáni chodí alkohol kupovat mimo rezervace a když se vrací, je třeba na ně dávat pozor.Na cestách v autech jsou nebezpeční.Informace od průvodce.

Nakonec ještě malý vzkaz.Z G.C. jsem přivezl dva kameny.Jeden jsem slíbil jedné paní z Kopřivnice a ten druhý, mám pro Vesuvanku, bude-li mít zájem.Stačí poslat adresu.

V Kopřivnici 16.07. 2010.



Blabla František.



Tisk Tisk