Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Českosaské Švýcarsko 7. – 14. 8. 2010

Českosaské Švýcarsko 7. – 14. 8. 2010


Akce roku 2010, Pozvánka, PoděkováníFotky

Napsat, nenapsat – dlouho jsem se rozhodoval, ale nakonec jsem se rozhodl, že své zážitky z tohoto zájezdu svěřím i ostatním a účastníkům zájezdu připomenu všechno, co se stalo a co jsme prožívali a prožili.

Sobota 7. 8. 2010 Dlouho očekávaný a připravovaný den je tady. Vstávám ve 4 hodiny, umýt, zkontrolovat nachystané věci a jde se na věc. Tedy k benzínové pumpě v Kopřivnici, odkud máme v 5 hodin odjezd na zájezd do Českosaského Švýcarska.

Začíná mírně poprchávat. Přijíždí řidič autobusu pan Bílek. Vítám se s ním a dávám na sedadla vizitky, kdo kde a s kým bude sedět – je to tak lepší, osvědčilo se nám to už vícekrát při déletrvajících zájezdech. Začíná pršet. Posbíráme lidi na všech plánovaných zastávkách a jede se. Po nastoupení všech účastníků zájezdu všechny přivítám a popřeji všem krásný den. Má žena Štěpánka každému účastníku zájezdu i panu řidiči rozdá medový perník – je to taková pozornost a lidi to potěší.

V 7:10 jsme na motorestu v Moravské Třebové – krátká přestávka, v 7:25 už jedeme dál. Stále prší, čím dál víc. Pan Bílek navrhuje muzeum automobilů v Mladé Boleslavi, ale já mám jiný program na dnešní den. Zastavujeme v Hořicích u prodejny čokoládových trubiček z důvodu malé poruchy na autobusu. Je 9:00 hodin, pan Bílek se pouští do opravy. My účastníci zájezdu si vystupujeme a zakupujeme trubičky a jiné dobroty, k tomu si dáváme kávu. Nakonec je oprava autobusu ukončena a v 10:15 se jede dál. A v 11:30 zastavujeme v Mladé Boleslavi na parkovišti před muzeem, kde dávám dvě hodiny rozchod na prohlídku automobilového muzea Škoda. Krásná i méně krásná, známá i neznámá – mnozí jsme s těmito výrobky jezdili a stále ještě jezdíme.

Ve 13:30 odjíždíme dál – prší stále víc a víc. Navrhl jsem mimo program sklářské muzeum v Kamenickém Šenově, kam přijíždíme ve 14:15 a zdržíme se do 15:15 hod. Sklářské muzeum opravdu stojí za to ho navštívit a vidět. Krásné věci ze skla, nádherné lustry. Zde se dozvídáme i informaci, že v okolí Jetřichovic je potopa a určitě se tam nedostaneme. Už přímo rube, jede se dál.

 

Všechny fotky ve fotogalerii zde

Dojíždíme do České Kamenice, jsme 12 km před cílem, ale všechno je pod vodou – doprava je odkloněna, v pohotovosti jsou dobrovolní hasiči, hasiči, policie, všechny složky integrálního záchranného systému. Vrací nás zpátky, zastavujeme před benzínkou. Vypadávají mobily, zkouším se dovolat na hotel „Bellevue“ v Jetřichovicích. Nakonec se dovolám z pevné linky z benzínové pumpy – situace je i tam velmi vážná, nedá se k nim dostat, silnice v okolních obcích je pod vodou. Plno jiných hostů buď zrušilo nebo odvolalo svůj pobyt, vypadla jim elektrika, prý je všude po okolí hrůza. Co dělat teď? Jak se říká – babo raď.

Zastavujeme u Lidlu v České Kamenici – dozvídám se, ať zkusíme jednu ubytovnu – bohužel obsazeno, zkoušíme volat na další místa v okolí (už víme, že se do Jetřichovic nedostaneme, je to pro dnešek beznadějné), voláme do známých hotelů a míst s ubytováním – buď mají plno, nebo kapacitu mají pro 10, 12, maximálně 18 lidí, ale já mám na starosti autobus se 45 lidmi, kteří kolem sebe vidí hrůzu, jež nese voda. Zkoušíme volat do hotelu Maxičky u Děčína, bohužel tam mají dneska svatbu. Nezbývá než sehnat něco v okolí Děčína. Situace je skoro beznadějná. V tom přichází s návrhem majitel a řidič v jedné osobě pan Bílek, že má známého v Děčíně v hotelu U kaple. Vytahuje navštívenku, volá mu a zázraky se ještě dějí, má nějaká místa volná, máme přijet, a pro ostatní že budeme shánět ubytování. Sláva, jsme zachráněni.

Jedeme do Děčína, některé úseky níže položených ulic jsou pod vodou. Objíždíme, kličkujeme, naštěstí pan Bílek zná cestu. Přijíždíme k hotelu U kaple, je 17:30. Zdravíme se s majitelem hotelu panem Josefem Valtou. Ubytováváme 20 lidí, pokoje jsou po dvou. Ubytovávám zde starší lidi – důchodce, nebo ty, na kterých je vidět, že je toho na ně dost. Ještě každého upozorňuji, ať si ubytování, večeři i snídani zaplatí ze svých prostředků – peníze jim po skončení zájezdu budou proplaceny po předložení paragonu. Se zbytkem 19 lidí jedeme do Nebočad blízko Děčína do hotelu Formule k paní Martině Juhnové. Vede nás majitel hotelu U kaple pan Valta. Všude se valí po silnicích samá voda, vidíme stržené ploty, zatopené zahrady, někde i domy.

Přijíždíme do Nebočad – paní majitelka se se mnou pozdraví a ubytujeme další naše turisty. Domlouvám se s Pepíkem Adamcem, co a jak, vysvětluji opět placení z vlastních peněz, oznamuji těm, co tady zůstávají, že pro ně v dopoledních hodinách přijedeme, a přeji jim dobrou noc. Ubytování jsou už i po třech, čtyřech, kombinuji, dávám dohromady, kdo by s kým mohl být na pokoji, a pak odjíždíme. Zůstalo nás i s panem řidičem Bílkem šest, co nejsme zatím ubytováni.

Stejnou cestou z Nebočad do Děčína k hotelu U kaple pod vedením jeho majitele se vracíme. Akorát vody už je víc. Místy sahá autobusu až po karosérii. Vidíme vytopená auta, děs v očích lidí. Přijíždíme kolem 19. hodiny zpět. Majitel hotelu slíbil, že zajistí ubytování i pro naši šestici v nějakém blízkém hotelu. Nakonec se ale 4 místa uvolnila v hotelu U kaple, a tak já s manželkou a Kadlecovými jsme ubytováni na pokoji. Pan řidič Bílek slíbil, že se vyspí v autobuse, spolu s ním že tam přespí i kamarád Radoš Kopeček.

 

Všechny fotky ve fotogalerii zde

Pršet stále nepřestává. Po ubytování jdeme konečně všichni na večeři. Domlouvám se s panem řidičem Bílkem a některými ostatními, co dál. Je to dilema – zrušit zájezd a vrátit se zpět, zaplatit všechny poplatky, vrátit lidem peníze za zájezd, aniž by něco viděli, nebo zkusit dojet, pokud by to šlo, do Jetřichovic zítra, a pak se uvidí. Nakonec se rozhoduji, až jak bude situace zítra vypadat – buď zájezd zruším a pojedeme zpět do Kopřivnice, nebo vymyslím náhradní program podle momentální situace. Zítřek rozhodne. Je 23:00 hodin, kdy unaven a naprosto vyčerpán usínám.

Neděle 8. 8. 2010

Probudím se po 7. hodině, kouknu z okna hotelu ven a vidím nádherné počasí, sluníčko, po dešti ani památky. Posnídám a v 10:00 hodin odjíždíme po rozloučení s majitelem do Nebočad pro ostatní účastníky zájezdu, když jsem předtím zavolal mobilem, kdy pro ně dorazíme.

Po nastoupení všech účastníků jedeme přes Srbskou Kamenici do Jetřichovic. Všude spoušť, co voda napáchala. Stržené ploty, zatopené zahrady, domy, auta – prostě pohroma. V Srbské Kamenici stržené části silnic, mostků, jedním slovem apokalypsa. V jednom místě při průjezdu pod nakloněným stromem (v dalším dni ho seřezali) zachytíme střechou o větev, ale nakonec po kličkování dorazíme do Jetřichovic k hotelu Bellevue. Je 11:30 hodin, jsme u cíle své cesty.

Ubytovat se, rozdělit pokoje, večeři dávám na 19. hodinu. Upozorňuji všechny účastníky zájezdu, že společná vycházka bude ve 14 hodin – sraz před hotelem. Musím kombinovat – první změna. Společná trasa má být 13 km. Na první akci jdou skoro všichni. Cílem měl být hrad Falkenštejn a Pavlino údolí. Po silnici kolem hradu Falkenštejn se valí voda, které je víc než po kotníky. Silnici používají lesáci, a v jednom místě je stržená a nelze dál – valí se zde proud vody. Domlouváme se, že uděláme okolní vyhlídky Mariinu, Viléminu, Rudolfovu. Někteří to vezmou zkratkou – je jich 19, já stahuji všechny ostatní a pak navštěvujeme tyto vyhlídky.

V 18 hodin jsme už na hotelu a oznamuji, že v 18:30 bude společná schůzka – brífink k následujícímu dni. Zde vysvětlím program dalšího dne. Pak už se jde na večeři. Je možnost si vybrat vždy ze čtyř jídel, k tomu polévka, to nemá chybu. Po večeři je volnost (vzájemně se navštěvujeme). Já dělám nezbytnou agendu. Usínám ve 22:00 hodin.

Pondělí 9. 8. 2010

Snídaně bývá od 6:30 do 9:00 hodin formou švédských stolů. Je možnost si vybrat ze všeho možného – párky, vajíčka, slanina, opečená slanina, různé druhy salámů, vaječina, různé druhy salátů, lupínky, pečivo, čaj, káva – prostě všehochuť, co kdo chtěl, snědl a vypil. Odjezd jsem dal na 9. hodinu.

Jedeme na Mezní louku, kam přijíždíme v 9:30 hodin. Naším dnešním cílem je jedna z nejkrásnějších tras Českého Švýcarska, a to návštěva Malé Pravčické brány a návštěva skalního hradu Šaunštejn, kde se musíme prodírat mezi skalisky. Ale opravdu to stálo za to. Byla to společná trasa 12,5 km.

 

Všechny fotky ve fotogalerii zde

Již večer na společné schůzce se mne někteří ptali, proč nejdeme na Pravčickou bránu. Vysvětlil jsem jim, že tam můžeme i když bude mírně pršet, kdežto lozit po skalách v dešti je nebezpečné. A že o Pravčickou bránu nepřijdou. Navíc vyšlo nádherné počasí, sluníčko hřálo, byly i společné fotky z výšlapu, nasbíralo se plno hřibů, a to jenom při cestičkách po trase, a tak byli všichni spokojeni. Došlo se až na místo našeho ubytování, každý podle svých sil a možností. Večer sprchlo, ale to nikomu nevadilo.

Úterý 10. 8. 2010

Dnes máme na programu výlet „Jak to vidí ptáci“. Původní návrh, že uděláme nejdelší trasu celého zájezdu, bohužel nemůžeme udělat, protože řidič pan Bílek musí jet do Děčína pro náhradní díl na autobus, a tak po domluvě děláme kratší trasu, a to z Labské stráně do Děčína.

Vyjíždíme v 9 hodin a v 9:40 jsme na Labské stráni, kde jsme vysazeni a pan Bílek odjíždí do Děčína opravit autobus. Trasa z Hřenska se nekonala, silnice byla pod vodou. Vyrážíme na trasu.

První zastávkou je nejstarší upravená vyhlídka v Českém Švýcarsku – již od roku 1701 – 1711 – Belveder. Pak jdeme na Růžový hřeben, odkud je nádherný výhled na Labe a okolí. Uděláme společné foto a já se pak po odchodu ostatních víc jak hodinu kochám a vychutnávám si rozhledy až do omrzení.

Přicházíme k Ludvíkovicím, na místním hřbitůvku jsou pohřbeni i dva polští vojáci, kteří padli při osvobozování naší vlasti 8. 5. 1945. Pak docházíme do Děčína. Prohlídneme si zámek, který je v rekonstrukci, a v 17:30 odjíždíme do Jetřichovic, kam dorážíme v 18 hodin.

Oznamuji, že v 18:45 je porada v klubovně. Mnozí se stihli ještě i před večeří vykoupat v blízkém bazénu. Našlapali jsme 13 km, perfektní den, teplota 27°C.

Středa 11. 8. 2010

Na programu je dnes nejdelší trasa, a to 25,5 km. Proto vyjíždíme již v 8:00 hodin. V 8:30 jsme v Doubicích u „Staré hospody“, kde mají vyřezávaná dřevěná zvířata, draky, obrněná vozidla – stojí to za prohlédnutí. Domlouvám se s Pepíkem Adamcem, že povede 25-člennou skupinu, která půjde jen 10,5 km trasu, a já s Jirkou Chalupou dělám závěr naší 17-členné skupiny, která vyráží na nejdelší trasu tohoto zájezdu v 9:00 hodin. Jdeme přes sruby „Na Tokání“, Černou bránu do Doubic, kam dorazíme v 17:00 hodin.

V 17:30 už odjíždíme do Jetřichovic, kam dorážíme v 18:00. Tento výlet se plně podařil, když jsme našlapali 28,5 km po různých zajímavostech.

Čtvrtek 12. 8. 2010

Vyjíždíme v 9:00 hodin. Na Mezní louku dorazíme v 9:25. A už hurá na slíbenou Pravčickou bránu. Po prohlídce se stejnou trasou vracíme zpět, protože cesta na Hřensko je kvůli záplavám na Mezní louce uzavřena.

V 15:00 hodin odjíždíme. V 15:20 se necháme vysadit před obchodem v Jetřichovicích, kde většina účastníků zájezdu jde ještě 25 minut ke skalám s trpaslíky. V 15:50 se už kocháme a prodíráme kolem barevných trpaslíků vytesaných ve skále.

V 16:30 dorážíme na hotel jen tak tak, protože nastala průtrž mračen s blesky. Našlapali jsme 16 km a teplota byla 23°C.

Pátek 13. 8. 2010

Mraky se honí stále dokola, a tak první návrh byl, že pojedeme na zámek Benešov nad Ploučnicí, ale lidé chtějí šlapat, a tak jedeme přímo na trasu. Původní návrh, že vyrazíme z Jílového, jsme propásli, a vyrážíme až ze Sněžníku na Děčínský Sněžník (rozhledna byla bohužel uzavřená – stejnak nebyly žádné výhledy, protože byla všude mlha a mraky). Ale pak se počasí umoudřilo a šli jsme do Děčína. Navštívili jsme Pastýřskou stěnu, našlapali 13 km.

V 17:30 odjíždíme do Jetřichovic. Nakonec to byl krásný den.

Sobota 14. 8. 2010

Dnes je poslední den našeho zájezdu. Opět začíná pršet. Rozloučíme se a v 9:00 hodin odjíždíme. Opět musím pozměnit program.

 

Všechny fotky ve fotogalerii zde

První naší zastávkou je Panská skála, kde se točila pohádka Pyšná princezna, jak král Miroslav s princeznou Krasomilou se schovávají před vojáky. Bohužel Panská skála je v mlze. Zde se setkáváme i s turistickým zájezdem z Třince. Pak neplánovaná zastávka u benzínové pumpy v České Lípě a pak ve 12:30 přijíždíme do Poděbrad. Dávám 1,5 hodinovou přestávku – prohlídneme si lázeňskou kolonádu – konaly se zde svatby, zámek, město, a ve 14:00 hodin odjíždíme směr domov. V 19:30 po rozvezení všech účastníků zájezdu jsme konečně doma. Ještě předtím jsem v autobuse poděkoval panu řidiči Bílkovi a všem, kteří mi jakýmkoliv způsobem při tomto zájezdu pomohli.

Co dodat na závěr? Dělat vedoucího vícedenních zájezdů není vůbec jednoduché, ani když se nevyskytnou problémy, natož když se vyskytnou nějaké problémy. To jistě vědí všichni, kteří takové zájezdy pořádají. I přes nepřízeň počasí jsme z osmi plánovaných dnů uskutečnili trasy šesti dní, navíc jsme udělali jiné věci. Měl jsem připravený i zájezd do Německa, ale rozhodlo počasí, i tam byly záplavy. Přesto moje poděkování patří ještě jednou panu řidiči Bílkovi, bez jehož pomoci bychom jen těžko sehnali v krizovém dni v sobotu 7. 8. ubytování. Poděkování patří i účastníkům zájezdu, že vytvořili pro mne jako vedoucího zájezdu pohodový kolektiv. Děkuji.

Zapsal vedoucí zájezdu Josef Poruba

Tisk Tisk