Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Kathmandu, Nepál očima Františka Blably – 2.část

Kathmandu, Nepál očima Františka Blably – 2.část


Zpět na přehled částí

Kathmandu, hlavní město Nepálu a přelet do Lukly.

Kathmandu je situováno v údolí mezi horami. Vzduch se tam nehne a je skoro nedýchatelný. Smog jako hrom. Pach ještě větší. Doprava neskutečná. Jezdí se vlevo. Každý jezdí jak umí a čím víc troubí, tím pro něho líp. Nejhorší jsou motorky, které jezdí rychle a jak uznají za vhodné. Zdá se, že předpisy pro nikoho neplatí. Strašný mumraj. Chvíli z toho máte legrací, ale když potom chcete někde jít, jsou problémy. Dvakrát do mne narazilo zezadu auto. Přišel jsem k závěru, že při chůzi musíte držet co nejpřísněji přímý směr. Nevybočovat, pak kolem vás motorky jen profičí a vyhnou se vám. Kanalizace je otevřená. 30 cm hluboký nekrytý kanál vede kolem hlavní cesty. Není nijak označený, ale neviděl jsem ani jednu motorku nebo auto, že by do něho vjely. Se smetím si nedělají žádné starosti. Dají ho na hromadu, to v lepším případě a pak tu hromadu zapálí. Jsou ulice, kde je obchod vedle obchodu. Takových ulic je nejvíce. Prach, neprach, prodávat se musí. Abych to zkrátil, pravé asijské město. Na památky jsme jeli hotelovým autem. Nechyběla mu klimatizace, pro nás zábavná jízda, pro šoféra fuška. Při prohlídce mi trochu vadilo mnoho lidí. Stále se proplétat mezi tolika lidmi, je dosti únavné. Pro mne to však bylo něco naprosto nového, tak jsem si to užíval. Musel jsem však dávat pozor, abych v tom davu neztratil kolegy. Myslím, že fotky v galerii jsou dost výmluvné a nepotřebují další komentáře. Snad ještě malou poznámku. Byli jsme upozorněni na opice, které jsou údajně velice krotké a drzé. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby údajně nebyly nositelkami všelijakých nemocí. Proto jsem nosil láhev s vodou, abych se v případě nutnosti mohl bránit. Měl jsem trochu tísnivý pocit, hlavně když jsme scházeli ze schodů.Tam těch opic bylo trochu více a lidí méně. Všechno dobře dopadlo, nikomu se nic zlého nepřihodilo. Ještě bych se chtěl zmínit o hinduistickém hospici a pohřebišti. Bylo mi tam velice úzko. Fotil jsem s velikým sebezapřením. Ti svatí muži jsou vyloženě komerční chlapíci a mají do pravých svatých moc daleko. Překvapily mne koupající se děti, velice blízko od míst, kde se pálily mrtvoly. Odhadl jsem vzdálenost na 20 m. Focené svatyně mají něco společného se zvykem pálení ovdovělých žen. Jsou tam uložené ostatky. Noční život je velice rušný. Prodává se hluboko do noci. Všude hraje hudba a je ještě větší rumraj než ve dne. Asi proto, že v noci je všechno slyšet mnohém více.

Navštívili jsme restauraci, kde jsme povečeřeli. Poručili jsme si steak, byl velmi dobrý. Na zpáteční cestě jsem trochu bloudil, ale nebyl žádný problém, protože jsme měli vizitku hotelu, kde jsme bydleli. Už jsme se těšili, až vypadneme z města a přemístíme se letadlem do Lukly. Přelet sám o sobě byl velké dobrodružství.

Vnitrostátní terminál, byl ještě o něco málo horší, než ten na který jsme přiletěli z Dilhi. Nízká budova a vevnitř všudypřítomné šero. Usadili jsme se, kde bylo místo a čekali. Musím ještě napsat, že lety provozuje několik leteckých společností. Když vyvolala jedná velice pěkná letuška číslo našeho letu, nastal jako vždy fofr. Rychle nasednout do letadla a startovat. Musím říct, že letadlo u nás moc důvěry nevzbudilo. Míst bylo tak akorát pro nás. Zbylo jen jedno, pro letušku. Rozdala nám vatu do uší a bonbon a startovalo se. Let byl úžasný, když člověk zapomněl, čím letí. Natěsnání jsme byli dostatečně. Dívat se v televizi, jak letadla létají mezi horami, je úplně o něčem jiném, než to prožívat ve skutečnosti.Ještě před letem nám vedoucí povyprávěl, jak se nepodařilo jednomu letadlu v Lukce přistát a jak letadlo i s pasažéry shořelo. Pocity byly všelijaké. Žaludek byl hned v krku a někdy i v kalhotách. Hlavně když jsme přelétali z jedné doliny do druhé. Musím ještě napsat, že nám bylo sděleno, že letadlo létá s plnými nádržemi, protože v Lukce není kde benzín načerpat. Přiletěli jsme nad letiště, můžu-li nazvat ten malý prostor, kde jsme přistávali letištěm a piloti letadlo otočili a letělo se zpátky. Pro nepříznivé počasí se nedalo přistát. V Kathmándu vysednout z letadla a znovu čekat. Napodruhé se to povedlo a my jsme šťastně přistáli v Lukce.

Opět co nejrychleji opustit prostor letiště. Když jsem si v tom kalupu alespoň trochu letiště prohlédl, musím poděkovat pilotům, že nás bezpečně dovezli tam, kam jsme měli namířeno. Pochybují, že letiště má 5 km. Je to kousek rovné a to není pravda, že rovné plochy. Ono to letiště se proti přistání zvedá tak pod 30°. Pilot přistává do kopce. Letiště nekončí nějakými záchytnými příkopy, ale prostě stěnou. Špatné přistání se nedá opakovat. Při startu se letadlo roztočí na plné obrátky, přejede asi 20m po rovině. Pak začne klesat, to máte žaludek v krku nu a na konci se o nějaký ten metr propadne, jako na přilepšenou. Nic nejde opakovat, to připomínám. Všechno dobře dopadlo. Sešli jsme se v lodgii, kde jsme se občerstvili, vedoucí zajistil nosiče a vydali jsme se na první trek.

Autor článku: František Blabla

Přehled všech částí článků

Tisk Tisk