Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Kathmandu, Nepál očima Františka Blably – 1.část

Kathmandu, Nepál očima Františka Blably – 1.část


Zpět na přehled částí

Nepál – M. Everest na dosah

Rozhodnutí, že chci jet do Nepálu, padlo v loňském roce, na dovolené v Norsku. Setkal jsem se tam s kamarádem, který mi doporučil cestovní kancelář, se kterou cestu do Nepálu sám absolvoval. Musím konstatovat, že mé velké přání, se na M. Everest podívat, trvalo nejméně dvacet let. Neváhal jsem ani chvíli a po domluvě se ženou jsem se ihned po vydání katalogu přihlásil.

Celou dobu až do října tohoto roku pominu. Jistě, dělal jsem si starosti, jestli se v republice najde dost bláznů, kteří se přihlásí. Cestovka měla podmínku, že nás musí být nejméně 8. Nakonec nás bylo dvanáct, s vedoucím třináct. Tak akorát. Termín odjezdu se blížil. Já pilně trénoval. Chodil po Beskydách a zúčastňoval se všelikých zájezdů. Za celý rok jsem ani nezakašlal, což bylo dobrou předzvěstí. 22. 9. letošního roku se probudím a cítím nějaké mrazení v zádech. Dostal jsem chřipku jako hrom. 12 dnů před odjezdem. Začalo intenzívní léčení. Vypil jsem velké množství čaje a snědl 1 kg medu.Pro prevenci jsem kloktal propolis, takže v krku mne nebolelo. Snědl jsem spoustu vitamínů a paralenu. Do odjezdu jsem byl jakžtakž v pořádku.

Balení věcí byl taky malý horor. První jsem si všechny věci nabalil do sportovní tašky. Pak se mi to nelíbilo, tahat se s taškou a přebalil jsem do 60l batohu. Jako příruční zavazadlo jsem si vzal menší sportovní tašku a do ní malý batoh. Později jsem zjistil, že první varianta byla správná, ale to už bylo pozdě. V batohu se těžko hledají určité věci. Vždy, když jsem něco hledal, musel jsem z batohu všechno vyndat, což mne strašně zpomalovalo a navíc velice znervózňovalo. 4.10. Budíček ve 3 hod. Odjezd vlakem z Kopřivnice ve 4.05 hod. Celou cestu jsem projel bez problému. V Kolíně do kupé přistoupily dvě dámy, které letěly do Švédska. Nebyl tedy žádný problém s přesunem na letiště, ze kterého jsem měl trochu obavy. Na letišti jsem s trochou problému našel stanoviště, kde jsme se měli všichni setkat. Pak už nastalo jen představovaní, a odlet do Londýna.

V Londýně první problém s odbavováním. Žena mi nabalila tři suché salámy ve vulkanickém balení. Kolem mojí příruční tašky vznikl veliký rozruch. Mne probrali do nitě. Málem mne svlékli do naha. Já anglicky neumím ani slovo, zavolal jsem vedoucího a pak se to vysvětlilo. Kontrola si myslela, že salámy jsou snad plastická trhavina. Samozřejmě jsem byl ze skupiny poslední a čekalo se jen na mne. Tedy honem všechno naházet do tašky a hajdy do letadla. Let byl příjemný, letušky pěkné. Trval 8 hod. při průměrné rychlosti asi 1000km/hod. ve výšce nad 10 000 m a mrazu –55 stupňů. Letěli jsme jižním směrem. Zpět potom severním směrem. Nepříjemné bylo čekání v Londýně. Odlétali jsme za 7 hod. 5. 10. v 11 hod 15 min. přistání v Dilhi. Přesedání na linku do Kathmandu. Opět průšvih. Při kontrole mi našli v příručním zavazadle manikúru. Moc s tím problémy nedělali, jen mi vzali oboje nůžky. Takový nepořádek, jaký jsem měl v příručním zavazadle , se jen tak nevidí. Mělo to pak své důsledky, při vyřizování vstupních víz do Nepálu. Ale to předbíhám.

Kathámský terminál byl už úplně jiné kafe. Směrem k horšímu a pro mne hrozně nepříjemný. Bylo tam, jako všude v Nepálu, šero. Šetří se elektřinou. Ten, kdo je slabozraký, tak asi ví o čem mluvím. Na jedné straně vás vedoucí popohání ke spěchu. Před vámi sedí u asi čtyř stolů za sebou různě od sebe vzdálených úředníci. Vrazí vám nějaký lístek do ruky. U druhého stolu ho odevzdáte a dají vám dva nové. Stále držíte pas a ukazujete, že ho máte. U předposledního stolu vám dají žádost o vízum, kterému absolutně nemůžete rozumět, protože je šero a písmenka jsou malá. Navíc jsem nemohl najít brýle. Stres jako hrom. Pavel se mi nabídl, že mi to vyplní, ať mu dám pas.Teď si představte ten horor. Já jsem pas někde položil a neměl jsem ho. V ten moment se o mne pokoušel infarkt. P. Bůh mne osvítil a já jsem utíkal k tomu prvnímu stolu a tam mi můj pas dali. Tím skončila moje anabáze po letištích světa.Vyšli jsme z terminálu, kde nás čekalo auto, které nás dovezlo do hotelu. Přivítání bylo pěkné. Ubytování nemělo chybu. Dvoulůžkové pokoje se sprchou a WC. Dojmy z Kathamandu popíšu v dalším díle.

Autor článku: František Blabla

Přehled všech částí článků

Tisk Tisk