Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Jizerské hory 3 – zhodnocení

Jizerské hory 3 – zhodnocení


Akce roku 2009, Pozvánka, Fotky

Trochu zavzpomínání

Sobota – 1. 8. 2009

Kopřivnice, benzínová pumpa, 4:30 hod. Vítám se s řidičem Tondou Ripperem, a ve 4:40 odjíždíme do Příbora pro čtyři přihlášené turistky. Pak zastávka benzínová pumpa a hotel v Kopřivnici, Štramberk, Nový Jičín – Lidl, posbíráme všechny účastníky a už fičíme na zájezd do Jizerských hor.

Po přivítání rozdám každému účastníku i s řidičem oplatky „Jizerky“ a publikaci „Muzea a galerie v Moravskoslezském kraji“. Všichni jsou tímto mile překvapeni. A už jedeme dál. Krátká přestávka ve Vysokém Mýtě. V 11:10 zastavujeme v osadě Hluboká a větší část účastníků zájezdu vyráží na trasu 13 km, jejímž cílem je Ještěd. Trasu jsem nazval „Ještěd poněkud jinak“. Je nádherné počasí, 25°C. Docházíme k chatě Pláně pod Ještědem. Je 12:25. Zdržíme se do 12:45, kdy se občerstvíme a pak již vzhůru na Ještěd. Je 13:30. Fotíme se, kocháme se, dáváme si razítka. Ve 14:30 odcházíme zpět do Hluboké, odkud v 17:15 odjíždíme do Hrabětic, kam přijíždíme v 17:50 k chatě Dřevona.

Vítáme se s paní Wannerovou. Rozdělujeme pokoje pro účastníky, pak na večeři a po večeři vybírání peněz, organizační záležitosti až do 22:00 hod, kdy unaven usínám.

Neděle – 2. 8. 2009

Snídaně domluvená na 7:30 hod. Po snídani – formou švédských stolů – ještě vyřízení nějakých organizačních záležitostí, a v 8:45 odjíždíme do Josefova Dolu. Udělal jsem změnu programu. Naším cílem je navštívit bývalou sklářskou huť Kristánov. Původně se mělo jít na rozhlednu Bramberk, ale po zavolání do infocentra v Jablonci se dozvídáme, že nový pronajímatel rozhledny tuto uzavřel, není tam možný přístup ani do bližšího okolí, navíc prý je nerudný (jak se později přesvědčili někteří naši turisté, kteří tam do okolí rozhledny zašli). Takže rozhlednu Bramberk vynecháváme – snad příště se to podaří.

V 9:50 vyrážíme na trasu. V restauraci „Peklo“ dostáváme pěkné razítko, fotíme se na blízké vyhlídce a pak jdeme dál. Docházíme k vodopádu Jedlová – je na co se koukat. Pak pokračujeme do Josefova Dolu k hostinci „U Elišky“. Občerstvujeme se. Na teploměru je 35°C na sluníčku, ve stínu 25°C. Navštívíme ještě Kristiánov – dáme si razítka, zakoupíme turistické známky. V 15:50 odjíždíme na ubytování do Hrabětic. Za celý den našlapáno 16 km.

Po večeři v 18:45 udělám breefing – všechny účastníky zájezdu pozvu do klubovny, kde jim vysvětluji program na příští den. Když bude pěkně, jedeme podle původního programu, když bude pršet, pojedeme do Liberce. Ještě všem oznámím, že ve 20 hodin bude hrát účastník zájezdu v této místnosti na kytaru. Což se také stalo. A pak do 21:15 vybírám peníze, zjišťuji závady, opět organizační záležitosti, a až pak usínám.

Pondělí – 3. 8. 2009

Co se to děje, co to je? Je 1 hodina v noci a najednou začíná hrozně pršet, úplný příval deště a stále nepřestává. Protože celou noc pršelo, jedeme do Liberce. Vyjíždíme v 8:35, stále prší. V Liberci jsme v 9:05. Rozcházíme se. Někteří jdou do botanické zahrady, někdo do zoo. Zde se hlavně díváme na krmení lachtanů, na bílé tygry, což je zdejší rarita, ale i na ostatní zvířata. Opravdu je na co se dívat. Pak se ještě projdeme po Liberci, navštívíme rozhlednu v Lidových sadech, a v 17:00 hod. odjíždíme do Hrabětic. Před odjezdem si J. Machovská žvrtla nohu, má bolesti a slzy v očích. Ihned po příjezdu jí sháním led na nohu a domlouvám se s paní Wannerovou, že v případě potřeby by její manžel vzal auto a zajel s ní a se mnou do nemocnice na kontrolu. Pokud by se stav nezměnil. Má žena Štěpánka se o Jarku stará. Nakonec to proběhlo v klidu, nikam se jezdit nemuselo, ale to patří k starostem vedoucího.

Opět po večeři breefing k programu zítřejšího dne.

Úterý – 4. 8. 2009

Na programu je dnes návštěva Frýdlantského zámku, ale i 15 km trasa v okolí Frýdlantu. Jarka je v pohodě – noha ji moc nebolí a chystá se na prohlídku zámku. Vyjíždíme v 8:30, ve Frýdlantu jsme v 9:30. Opět je krásné počasí, po dešti ani památky. V 9:45 vyrážíme ti, kteří nejdou do zámku, na trasu. Kráčíme k Hartě, kolem Bukovského potoku k Frýdlantské rozhledně, kam dorážíme v 13:30, někteří i dřív. Ti, kteří ještě nebyli na rozhledně, na ni vystoupí, ostatní se osvěžují. Pak ještě zavítáme do místního muzea. Opravdu je na co se dívat. Staré zbraně, fotky, makety domů – stálo to prostě za to.

V 17 hodin odjíždíme od zámku do Hrabětic. V 19 hodin po večeři máme opět poradu, co se bude dělat zítra a kam se pojede. Někteří účastníci, když jsem jim oznámil, že se pojede k chatě Smědava a půjde se až 26 km trasa, měli k tomu připomínky, ale přitom jsem každého upozornil, že jsou tam i trasy menší – 14 km a 6 km – každý podle své chuti a sil, „že v tom nevidím problém“.

 

Všechny fotky ve fotogalerii zde

Středa – 5. 5. 2009

Opět to vypadá na pěkný den. Vyjíždíme v 8:00 hodin. První zastávka Bílý potok, kde vysazujeme jednu skupinu, a my jedeme dál k chatě Smědava, kam přijíždíme v 9:30. Dnešním cílem je návštěva Jizery, druhé nejvyšší hory Jizerských hor s výškou 1122 m. Je odtud nádherný výhled, když vyjde počasí – a nám vychází. Mírně fouká, ale rozhledy stojí za to. Pak pokračujeme každý podle chuti a zdatnosti po různých trasách. Nejdelší skutečně měří 26 km a zvládá ji většina našich turistů. V 17 hodin odjíždíme od chaty, krátké zastavení v Hejnicích. Krásně namalovaný oltář v kostele stojí za zhlédnutí. Přibereme turisty z Liberce do Bedřichova, v 18:45 jsme už na ubytovně.

Ve 20 hodin je opět porada, co se zítřejším dnem. Navrhuji konečně uskutečnit „Za loupežníky a lupiči“ na Oldřichovský Špičák, Skalní hrad, – trasu dlouhou jen 14 km. Rozdávám k tomu mapy a turistické zajímavosti.

Čtvrtek – 6. 8. 2009

Tak dnes se to snad podaří – to je navštívit uvedená místa. Jsme již v Jizerských horách potřetí a vždy nám tato trasa unikla z důvodu rozmaru počasí. Dnes je ale opravdu hezky. Vyjíždíme v 8:30 a už v 9:30 jsme v Oldřichově v Hájích, odkud od železniční stanice vyrážíme na trasu. Je to krásná trasa, která prochází množstvím skal, skalních útvarů (Uhlířova čapka, Gorila), různými mosty ze skal a opravdu stojí za procházku. Klidně ji zvládnou i turisté nad 70 let. Množství krásných míst k focení, tady se snad vyřádí každý milovník a fotograf přírody – je na co vzpomínat. V 15:50 odjíždíme na ubytování do Hrabětic, kam přijíždíme v 16:30. Jak tvrdí účastníci zájezdu, byla to nejkrásnější trasa, i když místy byla proložena železnými žebříky, ale zvládli to všichni.

V 19 hodin opět účastníkům zájezdu podávám informace k zítřejšímu dni, kdy z Liberce chceme navštívit Bedřichovskou přehradu a její okolí a pak zpět do Liberce. Opět se večer hraje na kytaru a zpívá se.

Pátek – 7. 8. 2009

Po snídani odjezd v 8:20 do Liberce, když předtím jsme vysadili v Bedřichovském sedle jednu skupinu turistů. V 9:00 jsme v Liberci – vystupujeme u zoo a pak směrem k Lidovým sadům kolem Mlynářova kříže kráčíme k Bedřichovské přehradě. Nejdelší trasa 21 km, menší 16 km. Kouzelné scenérie, vtom vidíme Bedřichovskou přehradu, která připomíná kanadská jezera. Okolo ní množství pomníčků – připomínají odchod lidí, které si smrt vybrala v okolí této přehrady. Pak kráčíme k Šamalově chatě na Nové louce, občerstvíme se a přes sedlo Maliník kráčíme k Liberecké výšině. Tato rozhledna na způsob hradu je již několik let uzavřená a chátrá. Za ty roky, co jsem ji viděl naposledy, opět došlo k dalšímu chátrání. Škoda, symbol libereckých občanů a místo jejich výletů bohužel pustne. K autobusu dorážíme před 17. hodinou a ihned odjíždíme. V Bedřichově přibereme ještě část našich turistů a již vysedáme před ubytovnou.

Poslední porada v 19 hodin, kdy je seznámím s programem na poslední den – také jim slibuji překvapení. A pak se někteří již začínají balit, někteří jdou na kutě, a tak opět skončil nádherný den.

Sobota – 8. 8. 2009

Poslední den zájezdu. Po snídani se všichni balíme, společné foto před chatou, loučení s paní Wannerovou, a v 8:30 odjíždíme směr Vratislavice nad Nisou, odkud v 9:30 vyrážíme na krátkou trasu, která má měřit jen 6,5 km a při níž chceme navštívit okolí rozhledny nad Prosečí. Autobus nás má pak čekat u dolního nádraží v Jablonci nad Nisou.

Kráčíme kolem malých rybníčků, vystoupáme na Prosečský hřeben – rozhledna je bohužel uzavřena, bude se otvírat až ve 13 hodin, to už tu nebudeme – je totiž teprve 11 hodin, tak aspoň pár fotek a kráčíme dál k autobusu.

Před příchodem k autobusu se stanou dvě věci. F. Čejka zapomněl hůlku u rozhledny, a tak se pro ni vracel pořádný kus cesty, a dvě naše turistky zamířily jiným směrem. Šel jsem je hledat, a tak předpokládaný odjezd se odkládá. Nakonec odjíždíme až ve 12:30, kdy už jsme opravdu všichni.

Oznamuji všem překvapení. Pojedeme do obce Kopanina a vystoupáme k rozhledně, kdo bude mít chuť, navštíví i blízký hrad Frydštejn. Po zeptání se na cestu nakonec ve 13:30 opravdu k rozhledně dorážíme, když předtím jsme projížděli různými serpentinami, což si někteří pochvalovali, ne však pan řidič, který tvrdil, že bude mít zauzlované ruce.

Nakonec jsme tady. Přicházíme k rozhledně. Je uzamčená. Dozvídáme se, že klíč je v obci v č. 2, a tak se vracím zpět. Dostávám klíček i vstupenky a rozhlednu odemykám. Rozhledna Kopanina v Českém ráji na kopci 657,2 m. n. m., vysoká 21 m, postavená v roce 1894. Byl jsem tady již pětkrát, vždy byla uzavřená, buď špatné počasí, nebo z jiných důvodů, teď konečně jsem uvnitř a kochám se. Rozhledy opravdu stojí za to. Někteří z účastníků zájezdu stihnou navštívit i hrad Frydštejn a jeho prohlídku, někteří si dají něco dobrého k jídlu nebo pití v blízké chatě Kopanina.

V 15:00 hodin odjíždíme směr k našemu domovu. Ještě půlhodinová přestávka ve Staré Loučce na doplnění tekutin, dát si něco k jídlu, zakoupit něco na cestu, a už se blížíme ke svým domovům. Rozvážíme účastníky do jejich domovů, se všemi se loučíme a těšíme se na další zájezdy. Ve 21:00 hodin vystupuji i já v Kopřivnici, když se rozloučím s řidičem Tondou Ripperem, který nás všude bezpečně a v pohodě vždy dovezl, i když kolikrát to byla místa nebo situace málo obvyklé.

 

Všechny fotky ve fotogalerii zde

Pár slov na závěr. Tento zájezd jsem připravoval víc než rok. Jen nachystání map a vybarvování mi zabralo víc než dva týdny. Zjišťování na internetu, v odborných publikacích, z různých pořadů, psaní, emailování, telefonování, jestli skutečně jsou všechny rozhledny a zámek v uvedenou dobu přístupné – jestli se nic nezměnilo, to každý vedoucí zájezdu zná. Přijedete na místo, a tam, kde dříve byly cestičky, pískové cesty, jsou najednou asfaltky, panelové cesty, nebo cesty rozryté apod. A najednou slyšíte názor – proč jsi nás sem tahal, co tady budeme dělat atd. A to člověka zamrzí, stejně jako proč jdeme na tuto trasu, ta je dlouhá, apod. Pro takové a jim podobné: vždy je možnost si vybrat nejméně ze tří druhů tras, popřípadě si účastník zájezdu může vybrat vlastní trasu nebo si udělat svůj vlastní program. Nikdo není do ničeho nucen – je jen třeba to oznámit včas vedoucímu zájezdu, jak se dotyčný člověk rozhodne. Vše, co bylo možno shlédnout, se nám povedlo. I počasí nám přálo – vždyť průměrné teploty byly okolo 21°C. Mnohdy i vyšší, ale na putování po Jizerských horách jako stvořené. Nezbývá mi než poděkovat všem, kteří se na přípravě zájezdu jakkoliv podíleli, což jsem učinil i v autobusu při zpáteční cestě. V skrytu duše mohu doufat, že se zájezd do Jizerských hor III s KČT Kopřivnice líbil a lidé byli spokojeni.

„A o to přece jde.“

Zapsal vedoucí zájezdu Josef Poruba

Tisk Tisk