Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Budišov, Guntramovice – zhodnocení

Budišov, Guntramovice – zhodnocení


Akce roku 2009, Pozvánka, Fotky

Pohoří, kam nejčastěji jezdíme, jsou Moravskoslezské Beskydy a Hrubý Jeseník. Méně navštěvovaný, avšak neméně atraktivní je Nízký Jeseník. Právě tento nedostatek měl napravit náš dnešní výlet.

Všechny cesty vedou do Říma. Různými cestami se lze dostat nejen do města na Tibeře, ale rovněž do města na Budišovce. Jedna z nich vede například přes Odry a Heřmánky. Silničkou se klikatíte údolími potoků tak dlouho, až se před Vámi rozvine hladina Kružberské přehrady ozářena ranním Sluncem. Budišov nad Budišovkou už JISTĚ nebude daleko.

Naše první kroky směrují ke kamennému mostu dokončeného r. 1773 se sochou sv. Jana Nepomuckého. Hned v jeho sousedství se nachází Muzeum břidlice s geologií a historií regionu a také expozicí dobývání zdejšího „černého zlata.“ Krátkou pozornost věnujeme také prohlídce náměstí, kostelu Panny Marie, v jehož blízkosti se nachází dva smírčí kříže.

„*Generál Laudon jede skrz vesnici…,*“ zpívá se v jedné lidové písni. Položme si otázku: Skrz jakou že to vesnici generál Laudon vlastně projíždí? Málokdo to ví, ovšem účastnící našeho zájezdu to ví. Ona obec zve se Guntramovice a nalezneme ji jen pár kilometrů západně od Budišova. Když budeme na západ ještě kousek pokračovat, dojdeme k památníku bitvy prusko – rakouských vojsk, dnes místo česko – německého porozumění. Téměř na dosah ruky je Zlatá lípa – místo otevřeného rozhledu do kraje. Pověsti praví, že je tu zakopán hrnec plný zlaťáků. V době ekonomické krize by se jistě hodil.

 

Všechny fotky ve fotogalerii zde

Zdánlivě nenápadně vypadá Červená hora (749 m). Na jejím vrcholu je meteorologická stanice a věž pro převod televizního a telefonního signálu. Značka je vedena nenáročným terénem. Lesní cestu střídalo pole a louky. Po asi hodině chůze se nachází osada Podlesí. I zde pokračovalo putování za historií kraje, vedoucí k dalšímu tříštění a zmenšování skupiny. Náš hovor v této fázi pochodu vypadal asi takto:

  • Účastník 1: „*Kde je Pepa?*“
  • Účastník 2: „*Hledá smírčí kříž?*“

po chvíli

  • Účastník 1: „*Kde je účastník 2?*“
  • Účastník 3: „*Účastník 2 hledá účastníka 4, který hledá s Pepou smírčí kříž.*“

Ale zanechme smírčích křížů. Za slunečného počasí jsme dosáhli i posledního pahorku, odkud byl nádherný pohled na celý Budišov v čele s dvouvětvým barokním kostelem, coby hlavní dominantou.

Našla se i hrstka odvážlivců, které necelých 11 km nestačilo a tak si trasu prodloužili přes zříceninu Vildštejnu a Bučinu. Všichni však přišli v dostatečném předstihu. Nápad odjet dřív vyšel naprázdno. Přestože snaha byla, našlo se několik zatvrzelců trvajících na dodržení časové rezervy. Nakonec se odjelo „přesně tak, jak bylo řečeno. O tom nelze diskutovat.“ A bylo vymalováno.

Každopádně ještě jednou díky za tu Kružberskou přehradu.

Zapsal Ondřej Burel

Tisk Tisk