Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Krkonoše – Východ – 4. – 9.8.2008

Krkonoše – Východ – 4. – 9.8.2008


Akce roku 2008, Pozvánka, Trasy, Trasa 1. dneFotky

Když z letošního plánu akcí vypadl zájezd Pepíka Poruby do Krkonoš, a nikdo se neměl k převzetí již připraveného zájezdu, rozhodl se Aleš na začátku února pro přípravu vlastního zájezdu do těchto hor, aby tak doplnil nabídku pro ty, kteří si na Roháče netroufali, anebo z různých příčin nemohli nebo nechtěli jet na Dolomity. Doslova během několika hodin byl připraven kompletní program zájezdu a kontaktováno místo našeho pobytu. Vzhledem k šibeničnímu termínu pro závazné potvrzení objednávky byla zvolena nejnižší možná výše zálohy, a byla rozjeta reklamní kampaň, i na těchto webových stránkách. Úspěch se nakonec dostavil – i při obvyklém častém odhlašování zájemců se naplnil celý velký autobus 51 turisty. Zpočátku jsem měl obavy, zda si Aleš pro tento svůj první zájezd nevzal příliš velké sousto, když neměl prakticky žádné zkušenosti, ale zvládnul to velice dobře, dík patří všem, kteří jakýmkoli způsobem pomohli.

Vyjeli jsme v pondělí ráno v 5 hodin, první zastávku jsme měli u motorestu Studená loučka u Mohelnice. Řidič pan Petráš jel s novým autobusem velice svižně, a tak už v 10:30 jsme byli v Peci pod Sněžkou. Vyrazili jsme na 12,5 km společnou trasu do Janských Lázní. Asi v půli cesty na Černé hoře začíná krápat, stihli jsme ještě vystoupit na rozhlednu. Následující poměrně silnou přeháňku se silným větrem někteří z nás přečkali v boudě pod rozhlednou, ostatní v některé z chat. Ti, kdo neměli štěstí, dosti zmokli. Po přeháňce se však vyčasilo, do Janských Lázní jsme již došli za slunce. Prohlédli jsme si lázeňskou kolonádu i celé úhledné městečko.

Pak jsme odjeli na ubytování do chaty Rozhled v Předních Rennerovkách. Chata se nachází už v Krkonošském národním parku (dále jen KRNAP), a tak vjezd motorových vozidel je tam jen za poplatek a na povolení. Parkování autobusů tam není dovoleno vůbec. Autobus nás proto po krkolomných úzkých uličkách dovezl až k chatě, a po vyložení zavazadel odjel zpět na 5,5 km vzdálené parkoviště. Podle domluvy řidiče dovezla zpět majitelka chaty. Dále nás však čekalo nemilé překvapení – každodenní výjezd autobusu k chatě prý je nepřípustný, a řidič dopravován nebude. To pro nás byl doslova šok, protože bez podpory autobusu bychom v žádném případě nemohli splnit náš program. Veškerá práce s přípravou tras, informačních brožur a mapek pro každého účastníka na každý den by přišla vniveč. Připravit přes noc zcela nové trasy bylo nemožné, o přípravě nových mapek a jejich vytištění nemohlo být ani řeči. Marně jsme se to pokoušeli majitelce vysvětlit.

 

Celá fotogalerie ze zájezdu zde


Na úterý jsme proto vybrali jedinou trasu, která začínala přímo u chaty – do Špindlerova Mlýna. Oproti původnímu plánu, kdy 2 trasy měřily 11 a 12 km, jsme museli počítat s dvojnásobnou délkou kvůli zpáteční cestě. To bylo nemilé, neboť zájezd byl koncipován i pro méně zdatné turisty s délkami tras 10 – 18 km. Nemálo účastníků proto šlo jen část trasy, nebo si zvolilo svůj program. Ve Špindlerově Mlýně jsme si prohlédli město, někteří se i svezli na bobové dráze. Při zpáteční cestě někteří z nás zvolili výjezd lanovkou na horu Pláň, čímž jsme si zkrátili pěší túru asi o 3 km.

 

Celá fotogalerie ze zájezdu zde


Na další den, kdy mělo být krásné počasí, jsme zvolili výlet na Sněžku. Po snídani jsme ještě uskutečnili společné fotografování s vlajkou před chatou. Oproti původnímu plánu, kdy jsme chtěli dojít na vrchol z Horní Malé Úpy, jsme museli zvolit náhradní řešení. Aby se na Sněžku dostali i méně zdatní turisté nebo rodiny s malými dětmi, zvolili jsme dojezd autobusu do Pece pod Sněžkou a pak nahoru lanovkou. Z důvodu předpokládané úspory kilometrů autobusem byla jízdenka všem účastníkům uhrazena z fondu zájezdu. Nejdřív jsme však museli dojít na parkoviště k autobusu. Po značené turistické stezce jsme si sice trasu zkrátili o 2 km, ale protože cesta stále prudce klesala, starší z nás měli ke konci už značné problémy s bolestmi v kolenou a lýtkách. Bylo nám jasné, že každodenně tuto trasu absolvovat nemůžeme.

Autobusem jsme tedy dojeli do Pece pod Sněžkou. Došli jsme k lanovce, a postavili se do dlouhé fronty. Někteří se vydali na Sněžku pěšky. Na řadu jsme se dostali až po 3,5 hodinách strávených ve frontě v prudkém slunci. Nahoru jsme pak vyjeli sedačkovou lanovkou s jedním přesedáním na Růžové hoře. Na Sněžce jsme pořídili vrcholovou fotku skupinky, která právě byla poblíž, s vlajkou našeho KČT. Potom jsme došli přes Luční boudu a Výrovku k chatě Rozhled.

Na večer jsme měli připraveno promítání diapozitivů s přednáškou pracovníka Krkonošského národního parku. Jeho návštěvu využil Aleš ke konzultaci, aby nám vysvětlil podmínky pohybu autobusů na území KRNAPu, a zda by nám neporadil někoho, kdo by vozil našeho řidiče k parkovišti. Pracovník KRNAPu poradil nedalekou chatu Spořitelna, a tak tam Aleš neprodleně zaběhl. Podařilo se mu vyjednat dopravu našeho řidiče tam i zpět, za což patří majitelům chaty Spořitelna ještě jednou náš dík. Měli jsme možnost prohlédnout si i zařízení chaty a pokojů, které bylo na vyšší úrovni (sociální zařízení a sprcha na každém pokoji, vydatnější strava a výčep piva i nealko, velká LCD televize ve společenské místnosti atd.) a za ceny jen nepatrně vyšší. Bohužel zatím neměli odpovídající reklamu na internetu, a tak jsme se o této možnosti dozvěděli jen shodou okolností.

Pracovník KRNAPu nám zajímavě vyprávěl o historii Krkonoš i národního parku, o činnosti pracovníků KRNAPu, i o zvířeně a květeně, která je zde k vidění. Jako znalec bylin nám pověděl i o nich. Na závěr odpovídal na četné dotazy našich turistů.

 

Celá fotogalerie ze zájezdu zde


Ve čtvrtek jsme se opět mohli vrátit k našemu původnímu programu. Protože měl být krásný horký den, po kterém se mělo počasí hodně zhoršit, zvolili jsme cestu k prameni Labe. Odjeli jsme na parkoviště do Horních Míseček, odkud jsme pak kyvadlovou autobusovou dopravou dojeli k Vrbatově boudě. Kousek nad ní byla mohyla Hanče a Vrbaty, a pak jsme měli na výběr malý nebo velký okruh, nejdelší trasa byla asi 12 km. Šli jsme kolem Pančavského vodopádu nad úchvatným Labským dolem a kolem Labské boudy, až jsme došli k prameni Labe (skutečný začátek pramene je asi o 200 m výše v mokřině, která je nepřístupná). Dále jsme se mohli vrátit zpět protější stezkou přes Labskou a Pančavskou louku, anebo dojít až k Vosecké boudě. Já jsem se podíval i na polské území na chatu Szrenica na skále, která vévodila celému okolí, i k výhledu na důl Kotel, který byl trochu stranou zakreslené trasy.

Před 17. hodinou jsme odjeli do Vrchlabí doplnit své zásoby potravin k nákupnímu středisku. Večer jsme měli na chatě přednášku o léčivých kamenech a náramcích.

 

Celá fotogalerie ze zájezdu zde


V pátek ráno vydatně pršelo, a tak Aleš zvolil náhradní program, návštěvu zámku a města Jilemnice. Na zámku bylo Krkonošské muzeum s exponáty z krkonošské historie. Hodně jsme se dozvěděli také o záslužné činnosti hraběte Jana Harracha, českého vlastence, a z dnešního pohledu i buditele a podnikatele.

Pak jsme si prohlédli úhledné městečko, kde právě začínala pouť, a také Zvědavou uličku, kde každý domek trochu přesahuje přes předchozí, aby každý viděl, co se děje na náměstí. Déšť mezitím ustal, přeháňky se střídaly se sluníčkem. Odpoledne již bylo bez deště.

Na chatu jsme přijeli trochu dříve, aby se zájemci mohlo podívat na zahájení olympijských her v Pekingu. Společenská místnost však byla zamčená, a tak se malá skupinka vydala na chatu Spořitelna, kde mohla zahájení sledovat. Tam jsme také vyrovnali účet za poskytnuté služby s dopravou našeho řidiče.

Po večeři uspořádal Aleš turnaje v piškvorkách a stolním tenise. Piškvorky se hrály ve společenské místnosti naší chaty Rozhled, ping – pong pak v přilehlé chatě Mařenka, kde byla ubytována menší část naší výpravy. Někteří účastníci se zúčastnili obou turnajů, a tak přebíhali z chaty do chaty. Někteří turisté pak hráli karty nebo kostky.

 

Celá fotogalerie ze zájezdu zde


Také v sobotu ráno pršelo, a tak Aleš na snídani opět vyhlásil náhradní program. Z několika návrhů jsme vybrali zámek v Kuksu, který se sice nenachází přímo na naší zpáteční trase, ale zajížďka byla nevelká, a takřka nikdo z nás tam ještě nebyl. Po předání pokojů jsme tedy o půl deváté vyjeli. Pršet již přestalo, dokonce zde byl příslib protrhání oblačnosti, ale na další trasu se v poslední den zájezdu už téměř nikomu nechtělo. Dojeli jsme tedy do Kuksu, a objednali si základní okruh v Hospitalu – zámku. Původní zámek hraběte Šporka se již nedochoval. Nynější Hospital i jeho okolí je proslulé sochami Matyáše Brauna. Už při cestě k zámku jsme obdivovali monumentální sochu Goliáše a další. V lapidáriu Hospitalu jsme pak viděli celou sbírku soch, symbolizující jednotlivé lidské ctnosti a neřesti. Někteří z nás si zakoupili ještě návštěvu muzea farmacie, kde si i mohli vlastnoručně vyzkoušet výrobu tabletek a jiné činnosti. Skupinka našich turistů si zaplatila i vstup do hrobky. Já jsem se nechal zlákat plakátem zvoucím do nedalekého muzea automobilových a motocyklových veteránů. Bohužel, muzeum bylo z neznámých důvodů zavřeno. Prošel jsem se tedy alespoň po městečku a zámeckém parku, a zašel na občerstvení.

Text na vstupence do Hospitalu nás zlákal ještě na návštěvu blízkého přírodního parku s Braunovým Betlémem. Po půl druhé jsme se tedy rozjeli do obce Žireč, a krátkou procházkou došli k sochám Matyáše Brauna, a především k jeho Betlému. Tam jsme také pořídili naši poslední společnou fotografii. Pak jsme už vyjel k domovu pouze s jednou zastávkou na večeři v motorestu Studená loučka u Mohelnice. Do Kopřivnice jsme dorazili před 20. hodinou večerní.

 

Celá fotogalerie ze zájezdu zde

K zájezdu celkově: někteří turisté si zvolili zcela individuální program, jiní pak trochu variantní program, zde jsem popsal akce hlavní skupiny, o ostatních jsem se zmínil jen okrajově. Ze svého pohledu si myslím, že zájezd byl přes ztížené podmínky úspěšný, Aleš se snažil vyhovět všem skupinám a zájmům turistů. Snad byli také spokojeni, neboť to vyjadřovali nejen slovy, ale někteří i tím, že se už dnes zajímali o příští zájezd do Krkonoš. Získali jsme i nové zájemce o činnost našeho klubu, o účast na našich akcích, o naše webové stránky. Tak snad někdy příště zase na shledanou, třeba opět v Krkonoších, možná v jiném místě …

Zapsal Vladislav Kadlec
Grafická úprava Aleš Kadlec

Tisk Tisk