Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Zajímavosti na trase

Zajímavosti na trase


Akce roku 2008, Pozvánka, Trasy pochodu s mapkou, ZhodnoceníFotky

Kopřivnice:

V údolí obklopeném kopci Červený kámen a Bílá hora odhaluje svou tvář město Kopřivnice. Společně s nedalekým Štramberkem, tak často označovaným za moravský Betlém, Freudovým Příborem, jedním z nejstarších měst na severovýchodě Moravy a romantickými Janáčkovými Hukvaldy tvoří lašskou bránu otevírající cestu do Beskyd a Valašského království.

Kopřivnice je známá především výrobou automobilů Tatra (založení Šustalovy kočárovky v roce 1850, první automobil Präsident v roce 1897), automobilovým muzeem, slavnými rodáky – olympijským vítězem v bězích na dlouhé tratě Emilem Zátopkem, akademickým malířem Zdeňkem Burianem, a hudebním skladatelem Zdeňkem Petrem. Z automobilových závodníků jsou nejznámější Adolf a Josef Veřmiřovští.

lv4.jpg

Pohled na Kopřivnici od Bílé hory

Šustalova vila:

Budova vily, č.p. 226, v klasicistním stylu z roku 1889 se nachází v městském parku u vlakového nádraží. Původním obyvatelem byl syn zakladatele slavné kočárovky Josef Šustala, který se zde se svou rodinou nastěhoval v květnu 1890. Ze stejného období pochází i sousední vila Josefova bratra Adolfa a jeho rodiny. Parkový areál obklopující obě vily byl původně tvořen dvěmi samostatnými okrasnými zahradami s užitkovými částmi. Výsadby byly koncipovány v anglickém slohu a velice dobře zapadaly do okolní vesnické krajiny v podhůří Beskyd. Šustalova rodina zde žila do konce 2. světové války. Po osvobození byla vila zabavena v rámci následného odsunu Němců, který postihl i rodinu Šustalových.

lv1.jpg

Kopřivnice – Šustalova vila

Brzy však město získalo budovu pro potřeby nově vznikajícího muzea. Sem přestěhoval kopřivnický rodák Emil Hanzelka své soukromé sbírky a započal s vlastním utvářením expozic tehdejšího Lašského muzea (proto je budova dodnes známá pod názvem „Lašská vila“), které bylo otevřeno dne 24. 8. 1947. Převážnou část expozic tvořily předměty národopisného a vlastivědného charakteru. K nim se později přidaly výrobky místní továrny na hliněné zboží (tzv. umělecká majolika a keramika) a časem i historické vozy a příslušenství z produkce místní automobilky Tatra (dříve Nesselsdorf). V roce 1953 bylo rozhodnuto, že se stávající Lašské muzeum přebuduje na muzeum automobilového a keramického průmyslu. Z důvodu stále přibývajících nových exponátů, o což se velkou měrou zasloužil bývalý mistr sportu Josef Veřmiřovský, byl roku 1967 v blízkosti vily postaven prosklený výstavní pavilón (dnes již neexistující). Vila se tak stala administrativní budovou muzea, jež bylo převedeno do správy tehdejšího podniku Tatra, n.p. (později Tatra, a.s.). V říjnu 1997 byla expozice přemístěna do nové budovy Technického muzea a do Muzea Fojtství. V tomtéž roce převzala správu nad všemi kopřivnickými muzei nezisková organizace Regionální muzeum Kopřivnice, o.p.s. Následně byla vila (v majetku města Kopřivnice) pro veřejnost uzavřena. Dne 18. 2. 1999 byla prohlášena za kulturní památku. V roce 2004 se začalo s rekonstrukcí, v jejímž průběhu získala budova nový název – Šustalova vila. Opravy za 26,5 mil. korun trvaly osm měsíců. Významnou část celkových nákladů město získalo formou dotace z programu Ministerstva pro místní rozvoj. K dočasnému otevření nově zrekonstruované vily došlo 25. 6. 2005 v rámci Týdne se Zdeňkem Burianem, kdy zde kromě opravených interiérů byly k vidění práce přihlášené do výtvarné soutěže, pořádané ke stému výročí Burianova narození. 17. září 2005 konečně došlo i na slavnostní otevření stálé expozice v Šustalově vile. Projekt, realizaci a výtvarné řešení celkem za 8,32 mil. mělo na starosti brněnské Studio Ulma. Studio se podílelo i na ostatních částech projektu „Rozvoj Regionálního muzea Kopřivnice – vybudování expozic historie Kopřivnice, řemeslných tradic a kulturního dědictví významných rodáků – Zdeňka Buriana a Emila Zátopka“, což se týkalo také Muzea Fojtství a nové expozice Emila a Dany Zátopových. Celý projekt se uskutečnil díky finanční spoluúčasti EU – Evropského fondu pro regionální rozvoj ERDF – Společného regionálního operačního programu ČR (www.strukturalni-fondy.cz), rozpočtu města Kopřivnice a rozpočtu Moravskoslezského kraje o celkovém nákladu 20,2 mil. korun.

Nyní se v novém muzeu nachází expozice rozčleněná do několika sekcí.

Součástí muzea je také veřejnosti přístupný archiv s počítačovou studovnou a spoustou zdigitalizovaných unikátních fotografií a dokumentů vztahujících se k regionální historii.

Příbor:

Příbor je jedním z nejstarších měst severovýchodní Moravy. Město založil roku 1251 hrabě Frank z Hückeswagenu. Rodiště psychoanalytika Sigmunda Freuda, působiště piaristů a pozdějšího mučedníka a světce Jana Sarkandera. Historické centrum a náměstí, městská památková rezervace. Mezi pamětihodnosti patří sousoší Panny Marie, kašna se sochou Hygie, kostely sv. Valentina, sv. Kříže, Farní kostel Narození Panny Marie a sv. Františka Serafínského, kaple sv. Jana Sarkandera, Piaristický klášter, kolej a gymnázium, památníky Sigmunda Freuda, radnice.

Libhošť:

Malá obec ležící pod Libhošťskou hůrkou v nadmořské výšce 290 metrů nad mořem, vedle hlavní silnice vedoucí z Příbora do Nového Jičína. Obec pravděpodobně vznikla ve druhé polovině 13. století. První písemná zmínka je z roku 1411. Počátkem 15. století patřila obec k panství štramberskému, od roku 1533 novojičínsko-štramberskému panství. Fara se připomíná k roku 1778, škola od poloviny 18. století. Severozápadně od Libhoště se dochoval větrný mlýn holandského typu z roku 1842.

lv2.jpg

Libhošť – mlýn

Prchalov:

Malá vesnička ležící severovýchodně od Nového Jičína, v blízkosti Příbora v nadmořské výšce cca 300 metrů nad mořem. Jedna z nejmenších vesniček Příborska byla od roku 1850 nejprve osadou Skotnice a od roku 1867 samostatnou obcí. V roce 1976 byl Prchalov připojen k Příboru, k němuž patří dodnes. Ves byla založena v roce 1798 při parcelaci panských pozemků a byla součástí hukvaldského panství. I jméno dostala po správci hukvaldského velkostatku Prchalovi. Pověst však říká, že název vesnice souvisel spíše s povodněmi na blízké říčce Sedlničce, při kterých obyvatelé okolních vsí prchali (odtud Prchalov) na jediné vyvýšené místo v okolí, kde proto vznikla i osada, později ves Prchalov.

Ves byla osazena českým obyvatelstvem, hledajícím obživu v zemědělství. V obci bylo i několik soukeníků, tkalců a kovář. Počátkem 19. století se v Prchalově přechodně těžila železná ruda pro hutě ve Frýdlantě.

lv3.jpg

Prchalov

Tisk Tisk