Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Co nevíte o Štramberku – Sobota 14.4.2007

Co nevíte o Štramberku – Sobota 14.4.2007


Akce roku 2007, Pozvánka, Fotky

směrem od nádraží k bunkru, přes Horečky s výzkumnou štolou, okolo školy, přes Zauličí okolo hasičárny a rodného domku Adolfa Kelnera, k Jerichu a na Náměstí přes Kopec (s upozorněním na velké ohně v polovině 19. stol.), pohledem na faru a starou věž, pod náměstím radnici a MZB. Trasa pokračuje přes Horní Baštu s kapličkou Křížové cesty, všimneme si dávného vápencového lomu – kamenárky a dojdeme do bývalého panského dvora s pramenem dobré vody. Odtud nás cesta dovede ke „Zlatým dolům“ v Libotíně. A to už je jenom skok na koupaliště vybudované roku 1938 a obnovené v r. 2006.

BUNKR

Po obsazení Štramberka německým okupačním vojskem vznikl zde spontánní odpor proti nespravedlivému záboru.

Počátky organizovaného odboje proti nacistickým okupantům jsou ve Štramberku, podobně jako v celé republice, spjaty především s ilegální organizací Obrana národa. Mělo se vlastně jednat o jakousi podzemní armádu, která by byla připravena vystoupit v otevřeném boji „až to praskne.“ Postupně tak kromě ústředního velení vznikla zemská velitelství, krajská velitelství, okresní velitelství a nakonec i nejnižší články, jimiž byla obvodní a místní velitelství. Organizace tak nakonec zasahovala do většiny našich měst a obcí. Také do Štramberka..

První skupina odbojářů z Obrany národa byla téměř vyhlazena, nikdo se zpočátku neodvažoval navázat na jejich práci a oběti.

Tak jako tomu bylo v celé bývalé republice, po rozbití Obrany národa (a po přepadení Sovětského svazu), se iniciativy v podzemním hnutí ve Štramberku a okolí začali chápat komunisté. Odpor proti okupantům se projevil i u mladých dělníků pracujících v kopřivnické Tatře a štramberské cementárně. Zpočátku se zaměřili na propagační činnost a drobné sabotáže v podnicích. Později, v roce 1942, založili údernou skupinu, která se chtěla připravit k partyzánskému boji. Kozinská skupina čítala 13 mladých členů s Adolfem Sopuchem v čele a začala s budováním partyzánského krytu nejdříve u nádraží a potom pod mostem přes Bařinský potok. Po jeho dokončení v něm měly být umístěny třaskaviny a rozmnožovací stroj. Tato činnost na frekventovaném místě byla spíše hazardem a dobrodružstvím než skutečnou přípravou k boji. Využití bunkru záhy znemožnila velká razie ostravského gestapa a četnictva za asistence německého vojska 18.února 1943. Byla obklíčena kopřivnická Tatra a městská čtvrt Kozina. Určitá lehkomyslnost ohrozila nejen levicově orientované mladé lidi, neboť při razii (ale i později) bylo zatčeno mnoho lidí, kteří se už bohužel nevrátili.

Některým členům kozinské skupiny se podařilo uniknout a přejít do veřovských lesů.

Ve své činnosti se mladí odbojáři dopustili malých chyb, které měly velké následky. Ale ať hodí kamenem ten z nás, kdo je bez viny. Odpovědnost za zmařené životy beze zbytku nesou ti, kdo tuto zemi okupovali a s nesmírnou krutostí v ní vládli, a bezcitní karieristé, kteří své spoluobčany zradili, nikoliv ti, kdo pro svou vlast položili život.

HOREČKA

Z dálky si turista může všimnout místa, kde kdysi stával rodný domek cestovatele Jiřího Hanzelky a nedaleko od něj je výzkumná štola, v níž se provádějí zkušební výbuchy a jejich účinky. Tyto poznatky se potom uplatňují v dolech apod.

Při té příležitosti byla vzpomenuta historie Kotouče od pravěku přes tatarský vpád v r. 1241 ke dnešku.

ŠKOLA

Zpočátku se nazývala „jubilejní“ a to proto, že byla postavena při příležitosti 60.výročí panování císaře Františka Josefa I. Školu začali stavět v roce 1908 a vyučování začalo ve školním roce 1910 / 1911. Do nové školy bylo přestěhováno muzeum, dosud umístěné v budově radnice, a každoročně se zde pořádaly výstavy obrazů.

Stojí za zmínku, že škola ve Štramberku se nepřímo připomíná už k roku 1592, tehdy pochopitelně na „městě“.

V roce 1996 byla provedena přístavba školy, jejíž hodnota přesahuje 25 mil.Kč.

HASIČÁRNA

V budově hasičské zbrojnice, postavené r. 1931, byla před válkou i knihovna. Brzy po okupaci knihovníka Petra Sochu zatklo gestapo pro činnost v Obraně národa. Jeho nástupcem se stal sociální demokrat Karel Jašek, který se snažil „ohrožené“ české knihy zachránit, odnášel je domů, ukrýval, půjčoval spolehlivým lidem a nečekal na jejich vrácení. Zůstával s několika přáteli v knihovně i po půjčovní době, zajímali se o situaci ve světě, poslouchali radio, plánovali různé malé sabotáže apod.

Schůzování probíhalo přímo v centru města a proto bylo určitým hazardem, nerespektovalo fakt, že zde řádilo gestapo s pomocníky z řad konfidentů…

Schůzky i sabotáže plánované v knihovně posilovaly české uvědomění a snižovaly sebevědomí hitlerovců, zároveň však znamenaly hrozbu levicově smýšlejícím členům skupiny, ale nejen jim.

I ve Štramberku lidé nedbali varování londýnských představitelů a po Gottwaldových výzvách se pustili do partyzánského způsobu boje. Jejich odvážná vystoupení v letech 1942 – 1943 měla děsivé dohry. (platí i pro "Bunkr). Mnozí byli zatčeni, vězněni, Karel Jašek byl v lednu 1944 popraven.

RODNÝ DOMEK ADOLFA KELLNERA

Mnozí pamětníci dosud vzpomínají na jeho čistý lidský charakter, synovský vztah k rodnému Štramberku a k lidem, jejichž nářečí věnoval tolik badatelské práce. Pamětníků ubývá, vzpomínky blednou, ale na takové rodáky jako byl Adolf Kellner, Zdeněk Bár, Vincenc Socha … a jiní, by měly být uchovávány.

Prof. Dr. Adolf Kellner, jazykovědec, univerzitní profesor, místoředitel Ústavu pro jazyk český tehdejší Československé akademie věd plným právem patří do galerie významných rodáků našeho města.

KOPEC (HORNÍ PŘEDMĚSTÍ)

Tzv. „padolem“ jsme přešli na Kopec – tak se nazývá část Štramberka kolem Trúby. Ta byla před více než 150 lety stižena velkým ohněm.

Největší oheň od dob třicetileté války postihl Štramberk 23. května 1855. V čp. 13 Aloisie Baarová pekla drůbež na otevřeném ohništi na pánvi pod komínem. V nestřeženém okamžiku pečeně vzplanula ohněm. Sedmnáctiletá nezkušená dívka polila hořící pánev. Hořící tuk vystříkl do širokého komína, vznítily se saze a vyhrnuly se na šindelovou střechu. Ta se vzňala a „…nejprve vyšel strašný černý kouř, potom hned plamen a hořela celá střecha po obou stranách. Když potom vyletělo ohnivé masné až na kopec, chytlo stavení Petra Bajera a hořel pak celý kopec…“ – byla tu doslova „chalupa na chalupě“.

Vyhořelo 12 domků na náměstí, okolo 30 domků na kopci a 2 stodoly. A současník v kronice dodává: „…hořelo od 5 hodin odpoledne až do 1 hod. v noci, pak přišel silný déšť, tak ostatek ohně zastavil. Kdyby byl býval vítr, tak celá obec štramberská by byla vyhořela, poněvadž tak silný oheň byl. Pán Bůh všemohoucí zachovej nás od takový hrůze!“

Traduje se, že nedlouho po hrozném ohni Štramberáci z vděčnosti postavili pomník – sloup s Pannou Marií – v místech kde se oheň na Kopci zastavil. Dodnes stojí u vstupu do Jaroňkovy uličky v zahrádce domku čp. 97 mariánský sloup jako poděkování, že oheň už nepokračoval dále. Podobný sloup stojí na „druhém“ Kopci. Ten nese datum 1861, možná byl postaven ze stejného důvodu.

NÁMĚSTÍ

Původně bylo obklopeno 22 dřevěnými domy šenkovních měšťanů. První zděný dům na náměstí – dnešní Katolický dům – byl postaven roku 1779.

Uprostřed náměstí až do roku 1868 stával pivovar, který sloužil i jako radní dům, bývala v něm i škola.

Dnes dominantu náměstí tvoří kostel, postavený v letech 1721–1722, úplně dokončen byl o rok později. Věž byla přistavěna v roce 1907.

Naproti kostela býval hřbitov, na jehož místě stojí škola, postavená v roce 1862, v roce 1887 pak rozšířená do dnešní podoby.

V domě čp.38 začal v roce 1893 svou lékařskou praxi MUDr. Adolf Hrstka. Z balkonu tohoto domu pronášeli řečníci památné projevy při příležitosti vzniku republiky na podzim roku 1918.

V rekonstruované budově čp.31 se nachází městské muzeum, v němž si návštěvníci mohou prohlédnout expozici národopisnou i archeologickou. Muzejní a průmyslová jednota zřídila už roku 1899 Krajinské muzeum ve Štramberku a jeho sbírky umístila v budově radnice.

FARA A „STARÁ VĚŽ“

V západním rohu náměstí stojí fara, která se připomíná v pamětním listu z roku 1614. Ale stála zde určitě dříve, možná byla součástí starého hradního kostela, z něhož dnes zůstala jenom věž. Dle některých pramenů byl kostel postaven ve 14. století. Na zdi kostela prý se ještě v roce 1722 dal přečíst letopočet 1050.

V roce 1782 byl kostel zbořen a na jeho místě byla zbudována škola.

RADNICE

„Už v roce 1755 postavil si Martin Blažek na dolním předměstí u brány kamenný dům“ – dovídáme se z archivních materiálů o dnešní radnici. Její přestavba začala v roce 1894 a byla dokončena v listopadu 1895 a předána svému účelu. Od roku 1899 v ní byly uloženy i muzejní sbírky.

MUZEUM ZD. BURIANA

První písemná zmínka o budově je v pamětním listě z let 1611–1614, nalezeném v makovici starého kostela za farou. Dle dokladů z dalších let je patrné, že se majitelé střídali, až roku 1822 byl dům prodán cechu řeznickému, který jej přebudoval na jatky. Prodávalo se zde maso a masné výrobky ještě počátkem padesátých let našeho století.

Na počest 600 let povýšení města Štramberka v roce 1959 bylo zde slavnostně otevřeno městské muzeum. Od poloviny osmdesátých let objekt sloužil jako prodejna masa, později textilu.

Od roku 1992 je v domě „pod dolní bránou“ umístěno muzeum Zdeňka Buriana.

JERICHO

Domek čp.272 patřil rodině Hyklově, která v něm provozovala obchod s oděvy. Za války, v roce 1944, se zde ukrývali dva odbojáři, Najvar a Syrek. Úkryt byl prozrazen, gestapo na podzim 1944 domek obklíčilo a kouřové bomby donutily odbojáře k opuštění úkrytu. Jeden z nich, Najvar, se sám zastřelil, staršího Syrka naložili gestapáci do auta a odvezli s jinými zatčenými. Sama majitelka Františka Hyklová už se do svého domova nevrátila.

Štramberk byl vyděšen, ještě téhož dne byly pozatýkány celé rodiny. Rodina Hyklova nepatřila mezi členy komunistické strany, málokdo věděl, že obchodník Ferdinand Hykel dodával šaty i pláště lidem, kteří utíkali do hor. Jeho manželka zahynula v koncentračním táboře, on sám se dvěma syny musel v padesátých letech emigrovat. Synové Milan a Lubomír žijí v Kanadě dosud.

Vedle obchodu stojí malý roubený domek, zvaný „Jericho“. Pod ním u cesty stávaly ještě dva podobné domky, které byly v roce 1908 zbořeny za účelem rozšíření cesty a místo nich postavena opěrná zeď. „Jericho“ podnes představuje obydlí chudobného štramberského tkalce.

HORNÍ BAŠTA

Patří k nejrázovitějším zákoutím města. Je zde zachováno nejvíce dřevěných, roubených domů, typických pro původní zástavbu. Bašta byla původně hlavní cesta, až později, při postupném rozšiřování předměstí, vznikla nynější „hlavní“. Tento názor podporuje i jedna z kapliček křížové cesty, která vedla z Nového Jičína až na Kotouč, zvaný Hora Olivetská.

Ulička je vyhledávaným místem malířů i architektů. Domky malebně rozestavěné se šplhají až k samým hradebním zdem, které navazují na opevnění hradu. Zdi městského opevnění probíhají po svahu Zámeckého vrchu, pokračují za budovou radnice a dále podél náměstí zpět k hradu.

Tuto rázovitou uličku doplňuje i zachovaná bašta městského opevnění.

KAMENÁRKA

Z ústního tradovaného vyprávění i z archivních dokladů je zřejmé, že vápenec a pálení vápna znali Štramberáci už v dávných staletích (snad i při stavbě Trúby).

Správa Tereziánské akademie ve Vídni, které Kotouč a štramberský hrad náležel, v roce 1780 otevřela lom na západní straně Zámeckého vrchu. Kámen z tohoto lomu vypalovala v polních pecích postavených u Tamovic. Vápno však používala jen k účelům hospodářským, nikoliv obchodním.

PANSKÝ Dvůr

Pramen vody ve dvoře je zajímavý tím, že při stavbě Rašínovy chaty na Trúbě v r. 1924 objevili dělníci jeskyni. Zkusili do ní hodit kámen a po chvíli se ozvalo žblunknutí – voda. Nasypali do ní barvivo – a zbarvená voda vytékala právě ve dvoře.

KOSTELÍK SV. KATEŘINY

Cestou jsme si řekli pár zajímavostí o kostelíku sv. Kateřiny, který stojí u silnice k Novému Jičínu. Existuje řada názorů na dobu jeho vzniku – od 12. do prvé poloviny 16.století. Na základě dosud známých faktů se zdá nejpravděpodobnější položení vzniku kostela do doby kolem roku 1 400.

Je skutečností, že u kostelíka stávala osada Tamovice, která zanikla v poslední čtvrtině 16.století (mezi léty 1570 – 1588). Z osady zůstal jenom dvůr. Ten vyhořel v roce 1927 a už nebyl obnoven.

Nedoložené úvahy uvádějí, že na místě kostelíka stávalo slovanské božiště, které na svých cestách prý navštívili sv. Cyril a Metoděj. Dále se traduje pověst, že osada zanikla v době tatarského vpádu roku 1241, kdy vody z prokopaných rybníků odnesly nejen tatarský tábor, ale i ves, z níž zůstal jenom kostel. Domky prý se zavěsily na jiném místě a nová osada byla nazvána Závěšice.

„ZLATÉ DOLY“

Tradice dolování je ve Štramberku velice dávná. Dochovalo se i mnoho pověstí o černokněžnících, kteří se dolováním zabývali. Své místo mezi nimi mají i vzpomínky na „Zlaté doly“ v Libotíně.

Ale i archivní doklady potvrzují, že ve Štramberku se „kutalo“ už v polovině 15. století, možná i dříve.

Lidská touha po zbohatnutí přetrvávala i dále. Největší rozmach štramberského dolování nastal závěrem třicátých a ve čtyřicátých letech 19.století. Prvními horníky po otevření dolů v Libotíně v roce 1836 byli cizinci, od nich se potom zaučovali kopat železnou rudu i místní občané.

Pravděpodobně pro malý obsah železa v rudě (ocelku) –11 až 25%, možná i pro drahý odvoz rudy nastal koncem čtyřicátých let pokles dolování, až koncem roku 1866 zaniklo docela.

Na pravém břehu Libotinky, nad korytem potoka, vytéká ze země pramen studené železité vody (u koupaliště). Obsah železa v tomto prameni dokazuje výskyt železné rudy, která se tu skutečně kdysi dolovala. Někteří dokonce soudí, že tento pramen je ve skutečnosti odvodňovacím kanálem z tehdejších dolů.

Dnes jsou v Libotíně patrné pouze terénní nerovnosti po zaniklých šachtách. Místu se dodnes říká „Zlaté doly“, někdy též „Havirně“.

KOUPALIŠTĚ

V Regionu, příloze Novojičínského deníku, se 17. května 2005 v článku o koupališti objevila věta: „…Areál Libotína postavili Němci a otevřeli jej v roce 1938…“

Nevím, jedná – li se o omyl, neznalost či něco jiného. Nevím ani, kdo tu informaci vyslovil. Ale vím, že toto tvrzení není pravdivé. Pamětníků, kterým v době otevření koupaliště bylo deset dvacet let žije ve Štramberku dost. Ti si pamatují, jak to s otevřením koupaliště bylo. Ale i listování v objemné hromádce archivních materiálů dosvědčí nepravdivost toho, že koupaliště postavili a otevřeli Němci – a ještě k tomu v roce 1938!

V zápise z jednání zastupitelstva ze dne 17. února 1938 se dočteme, že bod 5 projednával zřízení koupaliště: Usneseno všemi hlasy postaviti letošním rokem koupaliště na obecním pozemku u Libotína…Ze 30 členů zastupitelstva bylo přítomno 29, podepsán starosta Vojt. Michálek.

Vlastní stavba začala v dubnu, teprve 13. května byla uzavřena smlouva s p. Bohumínským o odprodeji pozemku p. č. 1359 ku zřízení jezu, vodní nádrže pro napájení koupaliště dle architektem zasazených kolíků za celkový obnos 500 Kč…

Slavnostní otevření se konalo v neděli 21. srpna 1938. Z důvodu pracovního zaneprázdnění v tehdejší napjaté politické situaci za pozvání poděkoval, ale nepřijel ministr zdravotnictví a tělovýchovy František Ježek, nepřijel ani pozvaný básník Petr Bezruč. Program oslav byl bohatý.

Otevření koupaliště se stalo důstojnou oslavou Republiky. Z náměstí šel krojovaný mohutný průvod spolků i jednotlivců, nad průvodem přelétaval kluzák – ale bohužel nedoletěl, spadl do pole „za Matýskama“.

Taková je pravda o postavení a otevření štramberského koupaliště v roce 1938. Zásluhy našich občanů by neměly být připisovány Němcům. Podobné koupaliště měli tenkrát snad jenom v Opavě.

O rok později, v srpnu a září 1939, začal zpracovávat plány na postavení dřevěné budovy restaurace a šaten novojický architekt Franz Sedlar. Podle jeho projektu byly později postaveny.

zapsal Josef Adamec

Tisk Tisk