Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Jizerské hory – 25.8. – 1.9.2007

Jizerské hory – 25.8. – 1.9.2007


Akce roku 2007, Pozvánka, Fotky

1. den – sobota 25. 8. 2007

Takové zahájení zájezdu by mne ani ve snu nenapadlo. Již večer všechno připravené k zájezdu, nachystané věci, materiály. Ráno všechno připravené k odnesení, najednou zjistíme, že v naší kuchyni je velký sršeň. Jak se tam dostal bůh ví. Tak velkého sršně jsem ještě neviděl. Je 4:45, než se mi ho podařilo vyhnat. Dalo to pořádnou fušku. Je 5:00, rychle skočit do auta a odjíždíme k interhotelu, kde jsou už připraveni účastníci zájezdu do Jizerských hor. Manželka se snaží organizovat účastníky zájezdu. Já rychle zaparkuji auto a už odjíždíme. Vítám se s řidičem panem Drozdem. Omlouvám se všem a už jedeme.

Cesta probíhá bez problémů. V autobuse rozdám trasu dnešního dne. Přijíždíme do Liberce k Lidovým sadům. Je 11 hodin 50 minut. Je nádherně, dá se jít jenom v tričku. Vyrážíme na společnou trasu „K Jezdci a na Dračí vrch“. Trasa má měřit 14,5 km, ale nakonec zjišťujeme, že s tím, co jsme všechno navštívili, měřila 18 km. Navštívíme tajemnou skálu Jezdec se zábradlím, kde stával ve 14. a 15. století hrádek, prudkým sešupem sestupujeme do údolí Černé Nisy, dostáváme se do obce Fojtka, kde vidíme krásné chalupy a chaty. Bohužel v restauraci „U Pýrků“ jim zrovna došlo pivo, a tak pokračujeme po naučné stezce k tisům pod Dračí vrch. Je to skála s pověstí, že zde kdysi sídlil drak, který si vždy vybíral jednou za rok dívčí oběť. Jednou padl los i na dívenku z nedaleké hájovny. Těsně předtím, než mohla být sežrána, se vrátil její milý a draka zabil šípem. Výstup dal některým z nás zabrat, ale skutečně místo pro draka jako stvořené. Sestupujeme zpět k Lidovým sadům.

Odjíždíme po 18. hodině do Hrabětic do chaty Dřevony, kde již máme připravenou večeři na 19. hodinu. To ještě není všem překvapením konec. Čeká na nás ještě Mgr. Petr Olyšár, který nám, kteří plníme deníček „Jizerské hory“, tento potvrzuje a dostáváme odznaky. Konečně večeře, přivítání s paní Wannerovou, která se o nás bude starat, rozdělení pokojů, další zajištění, a konečně ve 22:30 usínám.

2. den – neděle 26. 8. 2007

Snídaně domluvená na 7:30. Švédské stoly – paráda. V 8:15 odjíždíme do Nového Města pod Smrkem. Ještě předtím některé zájemce vysazujeme ve Frýdlantu. Jdou si prohlédnout zámek, město, rozhlednu.

Naším cílem je rozhledna na Smrku. Je 10:20 a my vyrážíme na trasu. Zastavujeme se u pramene kysleky, dorážíme k Streitovu obrázku na mýtinu, kde na stromě visí kříž na paměť pekaře Streita za jeho pokání, že na pouti v Hejnicích dal Františkánům falešné peníze. Náročným výstupem se dostáváme na horu Smrk. Je to nejvyšší vrchol Jizerských hor z české strany, výška 1124 m. Zde dorážíme okolo 12:45. Společná fotka s vlajkou KČT Kopřivnice pod 20metrovou rozhlednou. Šli jsme v triku, ale tady fouká, je nevlídno, a tak rychle nahazujeme bundy. Zdržíme se zde do 13:15. Rozkoukáváme se z rozhledny, ale moc vidět není. My s Vláďou Kadlecem jsme na Smrku podruhé. Byli jsme totiž na jiném Smrku v Beskydách, který má výšku 1174m, dne 8. 8. 2007.

Zkoušíme ještě zajít se podívat do Polska, ale času moc není, a tak se raději vracíme. Co nám všem vadí – žádný rozcestník, žádné razítko, malá místnůstka, aby se člověk ze svých zásob mohl občerstvit a na chvíli schovat. Rozhledna je volně přístupná. Byla postavena za 3,6 miliónů korun. Slavnostně byla zpřístupněna dne 20. září 2003. Byli jsme i na polské straně, kde vrchol je o 1 m nižší. Má výšku 1123 m. Pak strmou pěšinou zvanou „Nebeský žebřík“ sestupujeme k chatě Huberta, kde se občerstvujeme a nabíráme nových sil. Po zelené pak dorážíme do Nového Města pod Smrkem. Je 17:30. V 17:40 odjíždíme na večeři v 19 hodin. Přijíždíme včas.

3. den – pondělí 27. 8. 2007

Ráno snídaně v 8 hodin. Opět švédské stoly jako každý den. Odjezd v 9 hodin. Je krásně. Na programu máme navštívit Soušskou přehradu. Hned ráno jsem účastníkům zájezdu oznámil, že mám pro ně dva bonusy. Prvním bylo navštívení rozhledny Štěpánka, a druhým noční výjezd na Ještěd.

Trasu jsem nazval podle publikace „Průvodce Jizerské hory č. 3“ od Soukupa a Davida „Proměny Soušské přehrady“. Vystupujeme v Kořenově u železniční stanice. V 10:25 jdeme pohodlnou trasou jen 11 km. Docházíme k přehradě na pitnou vodu. Pokračujeme pak k vodopádům Černé Desné, jsou pěkné. V závěru, než se sejde do Desné, je kříž – vzpomínka na devítiletého Otto Fuchse, který se zde za velké vody roku 1912 utopil. Přicházíme do Desné. Někteří z nás navštíví i Riedlovu vilu, ve které je muzeum (bylo tam plno zajímavých věcí, fotky posledního poustevníka, hoblíky, fotky z povodní). Někteří z nás navštíví i hrobku Riedlových na okraji města.

V 15 hodin odjíždíme do Příchovic, kam přijíždíme v 15:30. Odtud se vydáme na rozhlednu Štěpánka. Kamenná rozhledna vysoká 24 m má zajímavou historii. V roce 1847 ji začal stavět kníže Rohan. Stavba byla postavena do výše šesti metrů, ale pak byla na příkaz knížete zastavena, protože mu cikánka předpověděla, že pokud bude rozhledna postavena, tak kníže v tom roce zemře. Přes 40 let bylo torzo rozhledny rozestavěno. Dne 20. května 1888 se pět opilých mládenců vydalo k rozhledně a začalo házet po německých turistech kamení. Ti navštěvovali zdejší okolí a přicházeli zde vyhlížet východ slunce nad Krkonošemi. Po odchodu německých turistů se zbytek věže zřítil a pohřbil pod troskami jednoho z mládenců. Teprve po tragédii se ujal dostavby horský spolek pro Jizerské hory a 14. srpna 1892 rozhlednu slavnostně otevřel. 13. září 1892, měsíc poté, kníže Rohan zemřel. Skutečnost je ovšem jiná. Rozhledna Štěpánka se jmenuje po arcivévodovi Štěpánovi.

Je krásné počasí, a tak si výhledy z rozhledny vychutnáváme. Doporučuji všem navštívit ještě kostel v Příchovcích, který má krásnou modrou klenbu se zlatými hvězdičkami. V 17 hodin odjíždíme, v 17:30 jsme už na ubytovně. Rychle povečeříme a v 18:15 odjíždíme na noční Ještěd. Když jsem se ráno ptal majitele pana Wannera, zdali je možnost vidět Ještěd v noci, tak mi řekl, že „jsme první zájezd, který pamatuje, který má touhu vidět Ještěd v noci“. Po 20. hodině jsme na Ještědu. Kocháme se pohledy na krásně osvětlený Liberec, fotíme, je to nádhera. Zpátky odjíždíme ve 21:30, na ubytovně jsme ve 22:15 hodin. Jak jsem sliboval účastníkům zájezdu, tak ten výlet stál za to.

4. den – úterý 28. 8. 2007

Na programu dnes máme navštívit osadu Jizerku. Přijíždíme zde v 9:45. Prohlížíme si osadu, dojdeme k Pytláckým kamenům, odkud je krásný rozhled po okolí, vracíme se cestičkou kolem Safírového potoka. Nádherná příroda, naučná stezka rašeliništěm, potůček. Občerstvujeme se v hotelu Panský dům na Jizerce, a protože je tady krásně, navštěvujeme ještě horu Bukovec. Opět je nádherně. Je to na tričko jak stvořené. V 16:35 odjíždíme. V 17:25 jsme už v Dřevoně. V 18 hodin je večeře. A tak skončil dnešní krásný den.

5. den – středa 29. 8. 2007

Snídaně v 7:30. Odjezd v 8:15. Na programu dnes máme náročnou trasu plnou kontrastů s nádhernými výhledy – „Od protržené přehrady na Jizeru“. Trasu začínáme v Josefově Dole u nádraží, kam přijíždíme v 8:40 hod. Stoupáme k Mariánskohorským boudám, pak docházíme k protržené přehradě na Bílé Desné.

Historie ve zkratce. Dne 18. září 1916, když procházeli dva lesníci okolo hráze zčásti napuštěné přehrady, spatřili, jak z hráze vytéká proud vody. Ihned bylo přikročeno k otevření obou výpustí. Podařilo se otevřít jen jednu. Byli varováni obyvatelé obce Desná. Za sedmdesát minut od objevení prvního průsaku vody došlo k protržení přehrady. 18metrovou průrvou se řítil proud vody. Běsnění živlu trvalo jen půl hodiny. Zahynulo 62 lidí, většinou žen a dětí, 33 domů a továren bylo zničeno úplně, 69 bylo těžce poškozeno. V okamžiku protržení hráze spáchal sebevraždu ing. Podhajský, který v čele kolaudační komise přehradu přebíral. Katastrofa zanechala neblahé důsledky. Na místě katastrofy zůstala stát šoupátková věž, která připomíná torzo nějakého hradu.

Odtud pokračujeme na Smědavu k chatě. Bohužel byla zavřená. Konaly se zde přípravy na svatbu chatařovy dcery. Postupujeme k hoře Jizeře, 1122 m.n.m. Je to druhá nejvyšší jizerská hora na české straně. Trasa ze Smědavy je pohodlná, v okolí je množství bunkrů. Náročnější výstup je jen po žluté na samý vrchol Jizery, odkud byly nádherné výhledy. Na samotný vrchol vedly dva železné žebříky. My tři, co jsme šli spolu – já, Vláďa a Aleš Kadlecovi (otec a syn), si necháme udělat společné foto s vlajkou. A pak pokračujeme k vodopádu v Jedlové, který stojí za to. Své putování končíme v Josefově Dole. V 17:05 odjíždíme, v 17:25 už jsme na místě ubytování.

6. den – čtvrtek 30. 8. 2007

Opět krásný den. Ihned při snídani jsme informoval a upozorňoval, že to bude trasa „Za jizerskými pomníčky“. Hledání pomníčků v Jizerských horách. Nádherná místa, skalní města, údolí, potoky. Hledání pomníčků, trasa pro dobrodruhy.

Přijíždíme do Hejnic. Všem doporučuji prohlídku kostela, pokud nechtějí na trasu, navštívení skály Ořešník, Lázní Libverda a návštěvu Obřího sudu. Možností je hodně. Třináct účastníků zájezdu jde na nejdelší trasu. Vycházíme z Hejnic, jdeme do Ferdinandova. Pak Viniční cestou, která patří k nejkrásnějším v Jizerských horách. Dostáváme se k pomníčku Svobodova smrt, kam přicházíme ve 12:25. Byl to jediný z pomníčků, který jsme našli. Pak se snažíme ještě s Alešem Kadlecem najít skálu Zvon, ale nedaří se nám to, i přes hodinu hledání, ale i vyptávání horolezců skálu nenajdeme. Dobrodružství jsme si užili víc než dost. Procházeli jsme krásnými skalami, šplhali, hledali, ale nic. Pak už se jen snažíme dohnat naši skupinu.

Zastavujeme se ještě na Oldřichovickém sedle, hospoda je uzavřená. Pak přes vrch Poledník, který má 846 m, přes Bílou kuchyň – odpočívadlo pro turisty a v zimě pro lyžaře, k vodopádu Bílého Štolpichu. Při vyšším stavu vody to musí být pěkné. Pak přes Ferdinandov zpátky do Hejnic, odkud v 16:30 odjíždíme na ubytování. V 17:55 jsme už v Hraběticích připraveni na večeři. Po večeři jdeme na soukromou rozhledničku, označenou jako „sklad dřeva na výšku“, naproti hotelu Maxov. Vystoupáme a ve 21:10 jsme už zpátky na ubytovně. Co k tomu dodat? Snad jen to, že by bylo vhodné naznačit aspoň směr ke křížkům nějakou cedulí, nebo to napsat na tabule Viničné cesty. Určitě by to stálo za to.

7. den – pátek 31. 8. 2007

V noci pršelo. A tak připravovanou trasu „Za loupežníky a lupiči“, kterou jsme chtěli absolvovat, nemá cenu dělat kvůli bezpečnosti, aby někdo na mokrých skalách neuklouzl a nezranil se, navíc prší. A tak po snídani, která je v 7:30, navrhuji změnu, a to návštěvu Jablonce nad Nisou, a v něm muzeum skla a bižuterie. V 9:40 jsme už v muzeu. Skutečně je na co se dívat. Někteří z nás vydrží v muzeu až tři hodiny, někteří ho proletí a navštíví ještě radniční věž, každý podle své chuti a zájmů.

Ve 13 hodin odjíždíme do Bedřichova. Stále prší. Navštívíme rozhlednu Královku, někteří jenom chatu, kde si dají něco k pití, kávu, a jsou spokojeni.Moc se nám do toho deštivého počasí nechce. Pak vyrážíme ještě k Prezidentské chatě. Pořádně se rozprší, a tak chvíli posedíme. Nakonec se zvedáme a přicházíme na ubytovnu. Někteří toho ještě nemají dost a tak si jdou zaplavat, nebo se podívat ještě po okolí.

8. den – sobota 1. 9. 2007

Ráno opět prší. Jdeme na snídani v 7:30. Je to naše poslední snídaně v Dřevoně. Opět uvažuji, co udělat. Navrhuji účastníkům zájezdu návštěvu zámku Dětenice poblíž města Jičína. Na túru to opět není. Po předání klíčů od pokojů se loučíme s paní Wannerovou, poslední foto, a v 8:30 odjíždíme

V 10:45 dorážíme do Dětenic. Odjezd dávám na 13:00 hodin. Ozývají se hlasy „co tady budeme dělat?“. Přicházíme k zámku, zakupujeme vstupenky, dáváme si razítka. Prohlídka začíná ve 12 hodin. Máme ještě čas. Někteří jdou do cukrárny, někteří do místní proslavené hospůdky, kde nás obsluhující personál vítá v dobových krojích a snaží se domluvit jazykem, jakým se mluvilo v 15. nebo 16. století. Některé z nás to překvapí, jiní jsou naopak nadšeni. Po prohlídce zámku, který opravdu stojí za to, a zakoupení suvenýrů, ve 13:10 odjíždíme směrem k našemu domovu. Ještě jedna zastávka, a v 19 hodin po rozvezení účastníků zájezdu přijíždíme k nám do Kopřivnice. Po rozloučení s řidičem Láďou Drozdem odcházíme domů. Ještě předtím jsem se v autobuse rozloučil s účastníky zájezdu. A to je konec zájezdu Jizerské hory – 2.

Zapsal vedoucí zájezdu J. Poruba

Tisk Tisk