Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Kozubová – 10.6. 2006

Kozubová – 10.6. 2006


Akce roku 2006, Pozvánka, Fotky

Na sobotu 10. 6. 2006 jsme připravili zájezd pro náš klub i ostatní zájemce, a to na Kozubovou. Byl to již 3. ročník „Rozhlédni se člověče“. Ale proč se o tom zmiňuji. Není lehké zajistit akci takového druhu. Původní záměr jet na rozhlednu Lázek u Lanškrouna se nám opět nepodařilo splnit. Ne naší vinou. Několikrát volám na telefonní číslo na Lázek. Ale ozývá se jen správce, který mi tvrdí, že se mění majitel a bohužel. Proto se nakonec rozhodujeme navštívit Kozubovou. Je to hora ve Slezských Beskydech, která měří 982 m. Je zde postavena chata a kousek od ní kaple sv. Anny – moderní kamenná stavba s vysokou štíhlou věží, upravenou na rozhlednu. Kaple bývá pro veřejnost otevřena jen na svátek sv. Anny (26. 7.) a na Silvestra. Jinak bývá uzavřena, mimo bohoslužeb, které se zde konají. Prostě řečeno rarita. Nechci jen, abychom se dostali ke kapli s rozhlednou a nemohli nahoru, a tak dělám vše pro to, abychom se dostali i do kaple s rozhlednou. Zjištění, na koho se obrátit. Několikeré volání na faru v Jablunkově, domluveno s panem farářem zapůjčení a zajištění klíčků od kapličky s věží a rozhlednou. Zajištění autobusu na tento den, pak zajištění pozvánky na tuto akci, uvědomění na internetu, nafocení programů na tuto akci, to vše by nemohl člověk sám zvládnout, a tak poděkování patří i těm, kteří mi s touto akcí pomohli – Vladislavu a Aleši Kadlecovým, paní Dáši Hyklové. Vyvěšení ve dvou nástěnkách a v INFO centru, připraveno, nachystáno – jenom vyrazit. Ale to hlavní je počasí. To vždy rozhoduje a taky o počtu lidí, kteří se zájezdu zúčastní.

Tak teda k počasí. Den předtím v pátek v Kopřivnici nádherně, slunečno, večer po 19. hodině začalo pršet a v noci pršelo jak se říká jako z konve. Několikrát v noci se budím, ale pršet nepřestává. Naopak se zdá, že déšť neustále přidává.

Ráno vstávám o půl šesté, zamračeno, všude mokro. Vyjíždí se ze Štramberku v 6:30. Posbíráme zájemce o zájezd a jedeme do Jablunkova na faru, kde si mám vyzvednout klíče od kapličky. V Jablunkově jsme něco po osmé. Zajdu se zeptat na faru. Klíče jsou sice přichystané, ale pan farář chce se mnou hovořit, bohužel má biřmování, a ať přijdu po 9. hodině. Dávám účastníkům zájezdu rozchod. Někteří jdou po nákupech, jiní do cukrárny, někteří na kávu nebo svůj oblíbený pivní mok. Sraz všech v 9:15. Já sám se procházím okolo kostela a fary. V určenou hodinu přichází pan farář. Pozdravíme se. Předává mi klíče a vysvětluje mi, kde a komu klíče odevzdám, ať nemusíme jezdit zpátky do Jablunkova.

Odjíždíme přesně. V 9:30 vycházíme z Bocanovic od železniční zastávky po zelené. Je sice mokro, místy je terén rozbahněn, ale neprší, začíná svítit sluníčko, i výhledy jsou krásné. Docházíme na Malou Kykuli. Je to hezký 789 m vysoký homolovitý vrchol, odkud jsou pěkné výhledy, ale zároveň zde pořádně vyfukuje, a tak ke slovu přicházejí i teplé svetry. Moc dlouho se nezdržíme. A už přichází pravá valašská idylka. Stádo oveček s jehňátky v sedle Malé Kykulky, které se pasou samy. Krásný pohled. Tak nějak to vypadalo i kdysi, když sem dorazili první Valaši. Živě si to dovedu představit. Pár účastníků sejde ještě 200 m po modré značce k pomníku partyzánů, kteří zde padli 6. 4. 1945, a vracíme se zpět. Procházíme mezi stádem oveček. Některé se ani nezvednou, některé poodběhnou, přítomnost lidí jim zřejmě nevadí. Cestička na Kozubovou je po dešti a vlivem procházejícího stáda rozbahněná, ale zdoláváme ji v pohodě. Pár minut po dvanácté dorážím s poslední skupinou na chatu Kozubová. Posbíráme další naše členy, někteří stačili i poobědvat, a už odemykám kapličku. Vystoupáme po schodech, někteří si zazvoní i na zvonek. Dorážejí i jiní návštěvníci, a tak je za chvíli málem tlačenice, jak se všichni chtějí podívat a pokochat. Kvůli stromům není na všechny strany vidět, ale byli jsme tady. Někteří z účastníků, spíš většina, zde byli poprvé, a na rozhledně nás předtím bylo jen pár. Společné foto před kapličkou s účastníky zájezdu. Předávám klíče do rukou představitelů církve – začíná zde bohoslužba, a vracíme se do chaty. Teplota 10°C. V chatě je nával. Opět se občerstvíme. Zároveň seznamuji všechny přítomné se zájezdem do Jizerských hor na rok 2007, a to od 25. 8. do 1. 9., a taky si značím zájemce o tento zájezd. Prostě pravá horská pohoda.

Postupně opouštíme chatu, poslední z nás zvedá kotvy ve 13:30 hod. Po žluté značce scházíme do Jablunkova – Návsí k vlakovému nádraží, kde na parkovišti už na nás čeká autobus. Shromáždění lidí, a v 17 hodin odjíždíme z Jablunkova. Mnozí unaveni, ale všichni spokojeni. I když šlo jen o 17 km (trasu jsme nazvali „Přes vrchy a vršíčky na Kozubovou“), tak těla dostala zabrat. V autobuse před příjezdem do Kopřivnice se s účastníky zájezdu rozloučím, poděkuji všem, kteří mi se zájezdem pomáhali, i panu řidiči Františku Eichlerovi, a už je tady Kopřivnice. Je 18:15.

A co na závěr? Tímto musím poděkovat panu faráři Januszi Kinsákovi z Jablunkova za zapůjčení klíčků od kapličky a rozhledničky. Jen mě mrzí jedna věc, že na takovou zajímavou akci se přihlásilo jen 36 účastníků, kteří ale byli spokojeni. Jak už jsem podotkl, i počasí nám přálo. Vždyť podle slov pana faráře v pátek v Jablunkově pořádně pršelo a padaly i kroupy.

Zapsal vedoucí zájezdu J. Poruba

Tisk Tisk