Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Hornické muzeum – Ostrava – Petřkovice – 23. 4. 2006

Hornické muzeum – Ostrava – Petřkovice – 23. 4. 2006


Akce roku 2006, Pozvánka, Fotky

Je tady neděle 23. 4. 2006 a turisté z Kopřivnice vyjíždějí vlakem z kopřivnického nádraží v 8:16 na další ze svých akcí, kterou je tentokrát návštěva hornického muzea na Landeku.

Akce byla nazvána Za petřkovickou venuší (je to torzo ženské postavy, vyřezané z červeného krevele, 46 milimetrů, symbolizující ženu roditelku, kterou vyřezali pravěcí lovci zhruba před 23 000 roky, kteří osídlili vrch Landek a jeho blízké okolí).

Teď jedeme ve vlaku, je nás 24, z toho 16 našich členů. Co tomu ale předcházelo. Informace o této akci uveřejněna v našich vývěsních skříňkách, v programu na celý rok, na internetu, a Radka Blahutová, která měla být vedoucí, zjistila všechny potřebné údaje. Jak se tam dostat, kdy otvírají, zajištění propagačních materiálů, prostě řečeno dobře připravená akce, na kterou jsem se těšil. Bohužel vloudila se chybička, spíš chyba. Radka si natrhla vazivo na noze a šla na operaci, a tak mě požádala, zda bych akci nevedl. Slíbil jsem jí to, i když z toho vyplývají i povinnosti. Jako účastník zájezdu jsem odpovědný jen sám za sebe, jako vedoucí za celou skupinu.

Dojíždíme do Ostravy na hlavní nádraží. Je 9:05. Ostravu dobře neznám, a tak se domlouvám s V. Kadlecem, jak dojít na Landek. Trochu jsme se zdrželi hledáním nejkratší trasy. Procházíme kolem Odry, přejdeme most, a po odbočení doprava jsme na Landeku. Je půl jedenácté. Objednáváme si dvouhodinovou prohlídku, která začíná v 11 hodin. Rychle zakoupit vstupenky, dát si razítka do různých záznamníků a už začínáme.

Průvodce hornického muzea pan Křak nás seznamuje s historií kopání uhlí na Ostravsku. Dozvídáme se, že už první pravěcí lovci před 23 000 lety ať náhodou nebo omylem zjistili, že černý kámen, kterým si obložili ohniště, hoří. A tak Landek poprvé v historii lidstva vstoupil do dějin. Procházely zde obchodní cesty, a tak v 9. století bylo postaveno slovanské hradisko, které o 400 let později vystřídal pevný středověký hrad, majetek opavských knížat, který zanikl po husitských válkách, a jehož zbytky se nacházejí v základech budov okolních obcí.

To už se dostáváme do roku 1780, kdy rychlebský důlní měřič Scholze zde objevuje dvě uhelné sloje a začíná vlastní dolování uhlí na Ostravsku. Jsme seznámeni s tím, že na Ostravsku bylo přes 380 dolů. Mezi nejznámější patřil hlubinný důl Ferdinandovo štěstí z roku 1835. Byl známý tím, že ho vlastnil i baron Šalomon Mayer Rothschild, který ho přejmenoval na Anselm. Důl několikrát změnil jméno – Petershofen, Masaryk, Eduard Urx – vždy podle politické situace až do roku 1991, kdy těžba v jeho důlním poli ustala. Dozvíme se, že hornické muzeum bylo otevřeno v den svátku svaté Barbory, patronky havířů, dne 4. prosince 1993, a patří mezi největší v Evropě.

Pak už vyrážíme mezi exponáty. Vidíme hornické prapory, kahance, model těžní věže, rubací nástroje (primitivní jako kladiva, sekáče, moderní stroje). Prohlídka trvá hodinu, ale je to zatraceně málo, vždyť výklad byl tak působivý. A už jdeme do vlastního dolu. Průvodce pan Jiří Flek nás seznamuje s prací havířů. Sjedeme do štol Albert a František klecí, v které horníci sfárávali do štol. A už začíná vlastní prohlídka. No to je zajímavé. Vidíme figuríny havířů, jak si na svůj denní chléb vydělávali prací vleže, vsedě. Jaká dřina to byla. Jsou nám ukazovány nástroje, stroje. Dozvídáme se, že než havíř došel na svoji práci, našlapal i dva kilometry. Prostě takoví turisté, ale oni museli dělat, a pak zase ty dva kilometry zpátky. Musela to být tvrdá dřina. Vidíme zabezpečení slojí, dřevěnou výdřevou, i modernějšími prostředky. Jsou nám ukázány stroje, průduchy, je na co se dívat, výborný výklad, to nemá chybu. A když zhasne světlo a je tma a není vidět ani na špičku nosu (a to trvalo jen pár vteřin jako ukázka), tak věříme tomu, že když havíři kdysi zhasla svítilna, musel si pomoc přivolat tím, že klepal na nějaký kámen nebo železo, jinak byl ztracený.

Samé zajímavé věci. Po hodině vyjíždíme na povrch. Dole byla zima. Ti co měli jen trika, pořádně promrzli. A to se dozvídáme, že byli i přítomní potkani, hluk, prašnost, proto se vůbec nedivíme, že první kroky havířů vedly po vyfárání do harendy (havířská hospoda) na pivo. My si ho dáváme také. Domlouváme se, že si zajdeme ještě na malou dřevěnou rozhledničku na vrcholu Landeku, odkud je krásný výhled na okolí Ostravy. Nezbytné fotografie, a už scházíme zpět k areálu hornického muzea, a pak pěšky, opět po svých Ostravou na hlavní nádraží, odkud odjíždíme vlakem v 16:28 zpět do Kopřivnice.

Ještě přestup ve Studénce. Petr a Vláďa přestoupili tak vehementně na jiné nástupiště, že jsem si pro ně musel zaběhnout. A už jsme v Kopřivnici. Je 17:25 a pak domů.

A co na závěr? Krásné počasí, až 25°C, pofukoval větřík, ke konci dne se mračilo (sprchlo ale jen v Kopřivnici a okolí). Dobrá parta, pohoda, plno zajímavých věcí. Je to k zamyšlení, kam na výlet nejen pro kolektivy (školy, turistické organizace, důchodce), ale i pro jednotlivce. Jen toho času kdyby bylo víc. Než by člověk všechno prošel, nestačí mu celý den.

Jediný kaz měl ten den. Turistické tabule a rozcestníky, pomalované nebo zničené, ukazatele k rozhledničce na vrcholu Landeku žádné. Místní to možná znají, ale pro ostatní bez zeptání je to těžké. Snad turisté nebo jiná organizace to napraví. Spokojení turisté z Kopřivnice v to doufají.

Zapsal vedoucí akce J. Poruba

Tisk Tisk