Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Zde kráčela historie – Hrad Lukov – 7.5.2005

Zde kráčela historie – Hrad Lukov – 7.5.2005


Akce roku 2005, Pozvánka, Turistické zajímavostiFotky

Sobota je tady a my se chystáme vyjet od interhotelu v Kopřivnici v 6:00 hodin. Počasí pod mrakem, jen 5°C. Cílem je navštívit hrad Lukov.

Je to jedno z míst historie o Valašském povstání. Navazuje to na besedu ze včerejšího dne „Zde kráčela historie“. Je to již 4. ročník.

Lidé přicházejí, členům KČT Kopřivnice vracím 100 Kč (byla to záloha, že na zájezd pojedou – jinak ho mají zdarma). Vyjíždíme. První zastávkou je benzínová pumpa směr na Závišice, kde posbíráme zbytek účastníků, otáčíme se a již jedeme směr Valašské Meziříčí, Ratiboř, Hošťálková, Kašava, do Vlčkové.

Ještě v autobuse rozdám programy a ptám se, kdo jakou trasu půjde, ať mám přehled o lidech. Petr Beniš přichází s nápadem, že bychom se mohli stavit do zoo Lešná, mají tam přírůstek tří slonů. Váhám, ale počasí nic moc – začalo mírně pršet, a tak nakonec souhlasím. Naopak jak zjišťuji později – bylo to jen k lepšímu. Účastníci zájezdu se k návrhu přidávají, a tak je odsouhlaseno, že ve 13 hodin odjedeme z Lukova. Zatím jsme ale v autobuse. Do Vlčkové přijíždíme v 7:35 a 20 účastníků ihned vyráží na trasu – 20 km. Po červené jdeme na hrad Lukov – hlavní bod povstání pana Jana Adama z Víckova v roce 1626 a Valachů proti císaři.

Po cestě u rodinného domku uvidíme i srnku – je od nás vzdálená tak 5 – 6 metrů. Je asi překvapená stejně jako my, takže ani neprchá. Po cestě mírně poprchává, občas vytahujeme deštníky, ale jinak to není tak zlé (ty deštníky a pláštěnky ještě párkrát použijeme). Přicházíme k hradu Lukovu, je 8:15 a z druhého směru od obce Lukova už doráží zbývající členové našeho zájezdu. Setkáváme se, lidé si prohlížejí hrad (již předtím jsem jim řekl, že vypadá jak malé Hukvaldy). Některým zájemcům o historii opakuji, co bylo na besedě. Prohlížíme si hrad. V jedné palácové místnosti, z jedné strany úplně otevřené, spí v průvanu ve spacácích skupina 6 mladých lidí. Když se ptám, „že jim musí být zima“, jeden z těchto mladých mi odpoví „my rádi spíme při otevřeném okně“. Posvačíme, i když fouká, už začíná být fajn, porozhlídneme se a sestupujeme do obce Lukov a dáváme se po značce naučné stezky po ní samotné. Láďa Kadlec se synem uvažovali o cestě na kopec Pardus, kde by měl být kruhový výhled do okolí, ale kvůli nejistému počasí, a taky pro zkrácení času kvůli návštěvě zoo, zůstávají v hlavní skupině, a jdou s námi k naučné stezce.

Naučná stezka, která měří 13,5 km, je rozježděná od nákladních aut a traktorů (to bych ještě dovedl pochopit – plná bláta, ale cedule jsou vyvrácené, nebo chybí vůbec, značky jsou málo zřetelné, nebo nejsou vůbec – a to už vůbec nedovedu pochopit, svůj názor dávám na vědomí Radce a Šárce, našim značkařkám, ať to oznámí na ústředí, buď ať to opraví, anebo ať stezku zruší – stejně za moc nestojí. Skutečně hotový prales). Chválím naše děvčata za značení naší stezky v místě našeho bydliště.

Zatím jdeme kolem rybníku Bezedník, obcházíme polom, u studánky Rybárka se někteří z nás napijí její vody, jiní po zkušenostech pijí své přinesené nápoje (někteří i slivovici z roku 1992 – prý velmi dobrou – bohužel kvůli práškům nemůžu ani ochutnat). Posvačíme a chystáme se jít dál. Tu se na protějším svahu objevuje malá skupinka našich turistů. Volají na nás, jak jsme se dostali na druhý břeh potůčku, který zde vytváří docela hluboký kaňon. Mají pak velký problém dostat se na naši stranu.

Jdeme dál. Jdu ke konci skupiny a najednou značka nikde. Ti první ji asi přehlédli. Tak se vracím, objevuji značku, a posílám pana Němce říci ostatním, aby se taky vrátili. Jak se později dovídám, pan Němec to vyřídil pouze některým účastníkům, hlavní skupině, která čítala asi 15 lidí, ne. Ta pak čekala asi půl hodiny, než se vrátí všichni vyslaní průzkumníci, a když se nikdo zezadu nevracel, vyrazila dál původním směrem, navigována jen mapou jednoho z účastníků. Cestou necestou se jim podařilo sestoupit k lesní cestě, a správnost směru na Lukov jim potvrdil až pracovník lesní správy.

My dorážíme k tabuli u obrázku. Pokocháme se pohledem a jdeme zpátky do osady Lukov. Někteří po žluté, jiní po naučné stezce (míjíme studánku Ťukalku) a přicházíme do Lukova. Očišťujeme si boty. Někteří odcházíme pro razítko, jiní do restaurace na pěnivý mok, nebo jídlo.

Vyjíždíme až ve 13:30, ale nikomu to nevadí. Přijíždíme do Lešné. Je to jen 3 km z Lukova. Odjezd dávám na 17. hodinu, někteří reptají, že se to nedá stihnout – projít celé zoo za tři a půl hodiny, ale později jsou rádi, že v 17 už jsou v autobusu.

Po zaplacení vstupného – dospělí 70 Kč, jdeme do areálu zoo. Mezitím vykoukne sluníčko, je teplo – někteří chodí v tričkách, teplota 14 °C. Chodím s Tomem Košinským a paní Babincovou. Sem tam narazíme na další naše účastníky zájezdu. Vládne pohoda, smích. Vidím chlapy Kadlecovy – Aleš hodně fotí. První se zastavujeme u slonů. Jsou tři – Kali, Zola, Lulu. Zdržíme se zde dost dlouho. Ještě se dočtu, že jsou zde jen chvíli, před nimi byla tady slonice Sumatra, která zahynula v roce 1960, pak už nic.

I pavilóny jsou nádherné. Kromě jednoho pavilónu stačíme navštívit všechno. Je tady i množství vzácných stromů. Smrk pichlavý – sev. Amerika, Jedlovec Kanadský – sev. Amerika, Metasekvoje Tisoucovitá z Číny a mnoho dalších.

Dostal jsem chuť na kávu. Chci si ji v nějakém koutku dát. Ale paní Babincová mi nabízí svoji v termosce. Říká, „že je trochu sladká“. Ochutnám. Je fajn, podle mého gusta. Takže dík. Jdeme do pavilónu opic. Co mě zaujalo – opice malpy hnědé z jižní Ameriky bily a terorizovaly člena své skupiny (jako někteří lidé). Byl jsem se tam podívat dvakrát a tak nakonec znechucen odcházím. V pavilónu plazů a krokodýlů vidíme Agamu Končičínskou, Tomáš Košinský si to přeložil na Košinskou, a že by si ji vzal. Tak se i zasmějeme. Odcházíme v 16:45, málem jsem tam nechal svůj deníček – Vandrovní knížka Štramberka. Ale dobří lidé ještě žijí a tak mi jeden pán donesl deníček až k autobusu.

Co dodat? Všech 42 účastníků bylo spokojených, i počasí vyšlo. V 17 hodin odjíždíme. Poděkuji panu řidiči Březovskému – staršímu, Laďovi Kadlecovi za pomoc při ofocení a zhotovení materiálů na tento zájezd a už jsme doma. Je 18:30. V pohodě jsme všechno stihli, i počasí nám vyšlo. Takže někdy zase na shledanou.

P.S. V noci strašně pršelo a v neděli byly jen tři stupně.

Zapsal vedoucí zájezdu J. Poruba

Tisk Tisk