Oficiální stránky KČT Kopřivnice » 8. pokračování promítání diapozitivů pana Váni – 14.1.2005

8. pokračování promítání diapozitivů pana Váni – 14.1.2005


Akce roku 2005, Pozvánka

V pátek 14. ledna se uskutečnilo v Domě dětí a mládeže v Kopřivnici už osmé pokračování promítání diapozitivů pana Váni. Tentokrát byla hlavním lákadlem návštěva Paříže, a dalších míst po trase zájezdu.

V první části programu nás pan Váňa pozval do rakouského pohoří Dachstein nedaleko města Hallstatt. Pan Váňa nám dokázal, že i na zájezdech Čedoku se lze věnovat turistice v hojné míře. Buď sám anebo se skupinkou stejných nadšenců se vydával na okolní alpské velikány, všechny ve výši přes 2000 metrů. Viděli jsme krásné záběry sluncem ozářených vrcholků, a přestože byl srpen, byly pokryty sněhem, anebo i ledovcem.

Na zpáteční cestě jsme navštívili město Salzburg, rodiště světoznámého hudebního skladatele Wolfganga Amadea Mozarta. Viděli jsme jeho rodný dům, kde se nyní nachází jeho muzeum. Měli jsme možnost prohlédnout si zámek Mirabel, i jeho krásné zahrady. Viděli jsme monumentální protestantský dóm svatého Ruperta, a kousek od něj katolický kostel svatého Petra. Navštívili jsme i dominantu Salzburgu, rozsáhlý hrad na kopci, přestavěném na pevnost. Z jeho hradeb byl krásný pohled na celé město.

Pak už byl na řadě hlavní bod programu – zájezd do Paříže v roce 1991. Cestou byla zastávka v bavorské metropoli Mnichově. Vydali jsme se do centra na Mariánské náměstí, kde jsme obdivovali majestátní budovu radnice s orlojem. Spolu s panem Váňou jsme obdivovali parky, zahrady, architekturu, i venkovní restaurační posezení, u nás v té době ještě téměř nepoznané.

Potom jsme se přesunuli do bývalé olympijské vesnice, kde v roce 1972 byli ubytováni sportovci a návštěvníci letních olympijský her. Nyní tato část města slouží po menších úpravách jako obytná čtvrť. Výtahem jsme vyjeli na vyhlídkovou věž 290 metrů vysokou. Z ní byl krásný pohled nejen na olympijskou vesnici, ale i na celé město. Viděli jsme zajímavou administrativní budovu automobilky BMW, složenou ze čtyř válců. Měli jsme možnost vidět i zajímavě řešený fotbalový stadión německého velkoklubu Bayernu Mnichov.

Další zastávkou už byla Paříž. První snímky byly samozřejmě věnovány Eiffelově věži, původně postavené pouze pro příležitost Světové výstavy v Paříži v roce 1889. Po ní měla být zbourána, jako „ohyzda města“, díky bohu však se nenašlo dost peněz, a později si na ni Pařížané zvykli, a dá se říci i zamilovali. Dnes už si bez ní Paříž nedovedeme představit. Je vysoká 300 metrů, s televizním vysílačem nyní 320 metrů. Má tři vyhlídkové plošiny. Do prvních dvou se dá vyjít pěšky nebo čtyřmi výtahy v jejích nohách, do třetího patra ve výšce 274 metrů jede jen výtah. Viděli jsme pohledy z druhého a nejvyššího patra. Před sebou jako na dlani jsme měli Trocadéro s jeho vodotrysky, kde v minulosti startovala slavná rallye Paříž – Dakar. Na druhé straně jsme měli výhled na Martova pole, zakončená vojenskou školou, kde studoval i slavný vojevůdce Napoleon Bonaparte. Další dominantou byla Invalidovna s velkou zlatou kupolí, kterou dal Napoleon zbudovat pro raněné vojáky, a kde nyní spočívají jeho ostatky. Na obzoru jsme viděli i slavnou čtvrť La Defensé s jejími ultramoderními budovami, v čele se slavnou kostkou Velké Archy a mrakodrapy.

Pak jsem se toulali pařížskými ulicemi. Viděli jsme slavný zábavní podnik Moulin Rouge ve tvaru větrného mlýnu. Prošli jsme kolem pařížské radnice. Navštívili jsme nejvyšší kopec Paříže Montmartr, kde se nachází bělostná bazilika Sacré-Coeur. Viděli jsme slavná náměstí Pigalle a rozlehlé náměstí Svornosti – Concorde, kde se nachází velký obelisk z egyptského Luxoru. Na tomto náměstí byli popravováni odsouzenci za Velké Francouzské revoluce. Z náměstí vede nejširší a nejhonosnější pařížská třída Champs-Elysées s nejdražšími obchody, zakončená Vítězným obloukem. V době návštěvy pana Váni bohužel nebyl přístupný, a tak jsme ho mohli obdivovat jen zvenku. Pod ním je památník neznámému vojínu, postavený v rove 1920 na počest více než miliónu obětí francouzských vojáků v I. světové válce.

Pan Váňa nás pak pozval na hodinu a půl trvající projížďku výletní lodí po řece Seině. Z ní jsme viděli rozsáhlý zámek Louvre, kde se nyní nachází proslulá obrazárna, mimo jiné i s Michelangelovým obrazem Mony Lisy. Další obrazárna d´Orsay byla zbudována z bývalého nádraží. Na ostrově Cite jsme viděli proslulou katedrálu Notre-Dame, u nás známou především z filmu Zvoník u Matky Boží. U sochy Svobody, jejíž mnohem větší kopii darovali Francouzi městu New York, jsme se otočili a pluli zpátky.

V Paříži je samozřejmě mnohem více památek a pozoruhodností, za tři dny se však nedalo více shlédnout. Přesunuli jsme se 30 km od Paříže na zámek ve Versailles. Na jeho nádvoří stojí veliká jezdecká soch krále Ludvíka XIV. Pro nedostatek času si pan Váňa vybral návštěvu rozsáhlého parku. Ten vlastně začíná ze tří stran uzavřeným křídlem Orangerií, kde se pěstují tropické rostliny a stromy. V parku samotném se nachází zámečky Velký a Malý Trianon, a spousta kašen se zlatými sochami a vodotrysky. V určenou hodinu se z ampliónů ozvala Mozartova hudba, a všechny vodotrysky zahájily svou činnost. Mozartova hudba, šumění vody a úchvatná podívaná patřila k největším zážitkům.

Na zpáteční cestě se bohužel velmi zhoršilo počasí, a tak jsme nemohli vidět obrázky z francouzského střediska zimních sportů Chamonix. Počasí se trochu zlepšilo až ve švýcarské Ženevě, a tak jsme mohli vidět alespoň Ženevské jezero s nejvyšším vodotryskem na světě, tryskajícím do výšky 120 metrů. Z jezera vytéká řeka Rhona, která se po pár kilometrech vlévá do Francie.

Poslední zastávkou bylo rakouské městečko Hallstatt, ležící na druhé straně pohoří Dachstein, které jsme měli možnost vidět už v úvodu večera. Viděli jsme typické alpské hotely a stavení, se spoustou květin v oknech a na balkónech. Viděli jsme i jednokolejnou lanovku, která vedla k nejstaršímu solnému dolu.

Poté nám pan Váňa poděkoval za pozornost, a pozval nás na další únorové promítání, které tentokrát bude věnováno chorvatskému městu Korčula na stejnojmenném ostrově, a nedalekému městu Orebič na poloostrově Pelješac. Přesný termín ještě bohužel nebyl znám.

Po skončení promítání byla ještě poslední schůze starého výboru našeho klubu, před Výroční členskou schůzí příští v pátek 21. ledna.

Zapsal Vladislav Kadlec

Tisk Tisk