Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Co o nich nevíme – 5.11.2005

Co o nich nevíme – 5.11.2005


Akce roku 2005, Pozvánka, Fotky

Tak jsme nazvali již 2. ročník besedy se zajímavými lidmi a osobnostmi.

Otázka, koho vybrat, není vůbec jednoduchá. Měl by to být člověk, který nám řekne něco o sobě, nebo o práci, kterou dělá, popřípadě o svých zájmech a koníčcích. Koho vybrat, koho oslovit. Již v průběhu začátku roku navrhuji na výboru, že bych zkusil oslovit bývalou miss Moniku Žídkovou, ale členy (a hlavně členkami) výboru je můj návrh zamítnut. Koho tedy vybrat?

Napadá mě myšlenka, že bych zkusil oslovit pana Josefa Hrčka, místního znalce a historika městečka Štramberka. Zkusím ho oslovit.

Již 28. 1. oslovuji pana Hrčka, i když akce se má uskutečnit až v listopadu. Pan Hrček mi velice ochotně vychází vstříc a přislibuje pomoc při zajištění této akce. Opět ho navštívím 11. a 19. října a domlouváme bližší podrobnosti. Termín sobota 5. 11., čas 9:45 u školy v Národním sadu. Vycházka po okolí Štramberku. Kam půjdeme, zůstává i tajemstvím pro mě. Beseda bude v Jaroňkově útulně

  • jak je pokladna na Trúbu. Jsem rád, že je všechno domluveno.

Seznamuji výbor s výběrem pana Hrčka, odsouhlaseno. Vláďa Kadlec mi připraví pozvání na tuto akci.

Je tady sobota 5. 11. V 9 hodin máme vyrazit od Katolického domu. Je nás 11 a vyrazíme až v 9:05. Jdeme velmi pomalu, procházkovým tempem kolem starého hřbitova, fojtství přes Hraničky. Přesně v 9:45 jsme u školy v Národním sadu ve Štramberku. Zde už na nás čeká pan Hrček a člen naší organizace pan Bár. Všechny účastníky přivítám a předám slovo panu Hrčkovi. Ten nás vede do sadu. Jdeme kolem hřbitova. Dozvídáme se, že byl založený v roce 1833 po choleře, která postihla města Příbor a Nový Jičín, kde na tuto nemoc zemřelo množství lidí. Štramberk byl uchráněn i díky dobré vodě, částečně radioaktivní, která tak zachránila život štramberským občanům (starý hřbitov byl pod starou školou).

Jdeme Národním sadem mimo cestičky, kde jsme skutečně ještě nešli. Zastavujeme se u bysty hudebního skladatele Leoše Janáčka. Dozvídáme se, že hledí na Hukvaldy, kde se Leoš Janáček narodil a tvořil, a taky, že při odhalení bysty byl Leoš Janáček pozván. Přivezl i svou mladší milenku, aby se pochlubil, dostal zde z toho zápal plic, kterému po několika dnech podlehl. Zemřel dne 12. 8. 1928 v ostravském sanatoriu.

Dále pokračujeme k soše sv. Václava, která byla postavena v roce 1928. Zbytky této sochy mi ukázal pan Bár v okolí nové sochy, která je celá vyrobená z plastu. Dojdeme k jeskyni Šipce, opět se dozvídáme o historii osídlení této jeskyně i o objevech Dr. Mašky. Opět plno neznámých věcí a informací.

Přicházíme cestou necestou k bývalé tvrzce, po které nezbyly ani stopy mimo příkopů. Byla postavena v 13. století a zanikla ve 2. polovině 14. století požárem. Byla předsunutou pevností pozdějšího Štramberského hradu. Je naproti nynější sochy Bedřicha Smetany – hudebního skladatele (sám jsem o této tvrzce neměl ani páru, a to si myslím, jak dobře neznám své okolí). Dále se dozvídáme o tvrzi na Kotouči, o lužickém hradišti, dvou kostelech také na Kotouči, to vše padlo za oběť těžbě vápence.

Dostáváme dále informace o jezuitském řádu a páteru jezuitského řádu p. Tannerovi, který již v roce 1660 psal o Štramberku, jeho historii a zajímavostech z okolí. Docházíme k vrchu Kotouč, krásné rozhledy, pak k Jurově skále. Dozvídáme se o pokladu, který zde byl nalezen, i o věcech z pokladu, které podnikaví štramberští občané prodávali na Palárně za kořalku, peníze, a kolik těchto věcí nenávratně zmizelo kdoví kam.

Docházíme ke kalichu Jana Žižky, k bystě T. G. Masaryka, pokračujeme přes Horní Baštu. Uvidíme domečky jak tkalců, tak soukeníků (rozdíl mezi nimi byl: tkalcové měli domeček se dvěma okénky v průčelí, soukeníci se třemi okénky – byli bohatší). Jsou nám ukázány domečky, kde je buď nějaká zajímavá místnůstka, chodba, jeskyňka, nebo kde působili partyzáni.

Dorazíme na náměstí. Opět se dozvídáme plno zajímavých věcí, historických příběhů, pověstí. Dozvíme se, jak vyhořel Štramberk, co to zapříčinilo, o stavbě kostela. Olda Machovský měl dobrý dotaz: „Proč je na jednom domě boží oko?“. Zde je krásná pověst od pana Hrčka. „Jedná se o obecní hospodu, dům č. 10. Většina domů byla ve Štramberku dřevěná. Domy na náměstí měly navíc podloubí“.

Slíbená pověst:

„To v roce 1777 popravili v Hranicích nějakého lapku a mordýře. Jeho posledním přáním bylo, zda je z přihlížejících někdo ze Štramberku. Přihlásil se jeden člověk z blízkého okolí. Lapka mu před smrtí prozradil, že ve Štramberku je studna, v ní roste „dvojitá jedle“, kde zakopal poklad. Byl popraven. Dotyčný člověk si vzal krompáč, pytel, a dorazil do Štramberku. Zastavil se u Hyklů, kteří obývali dotyčný dům a na něž zrovna v ten den připadlo právo šenkovní (vaření a čepování piva). Majiteli bylo podezřelé, proč má dotyčný člověk krompáč a pytel, a začal mu nalévat pivo i kořalku. Vytáhl z něho, že se vypravil vykopat poklad. Když neznámý člověk usnul zmožen alkoholem, zamkl ho, vzal svoji ženu a poklad vykopal. Později si nechal postavit místo dřevěného domu dům zděný, a na štít dal namalovat boží oko, že ho osvítila božská prozřetelnost.“

Krásná pověst, že? Dozvídáme se, že chudí tkalci nesměli na zábavách tančit s bohatými dívkami soukeníků a opačně. Potom jdeme přes náměstí na Trúbu uličkou „V kutě“. Všichni jsme šli tady poprvé. I když krkolomná cestička k hradu byla dosti náročná, byli jsme spokojeni, že jsme po ní šli. Docházíme k hradu. Pan Hrček nám ukázal, kde byly hradby, obranné věže, než si je štramberští občané rozebrali na budování svých obydlí.

Docházíme do Jaroňkovy útulny. Zde je krásně teploučko ze sálajícího krbu. Pan Hrček ukazuje siluetu hradu, jak dříve vypadal, opět se dozvídáme nové věci o historii hradu, partyzánech, o Martě Gottwaldové, ženě bývalého komunistického prezidenta Klementa Gottwalda (prezident v letech 1948 až 1953), a další zajímavé historické zajímavosti.

Ve 12:30 beseda končí. Děkuji panu Hrčkovi i všem zájemcům, že se zúčastnili dnešního dne. Někteří z nás vylezou ještě na věž Trúbu, na oběd, nebo jen tak si posedět na pivo. A ve 14:30 jsme ve většině případů už doma.

Poznámka: Bylo nás jen 14, ale všichni jsme odcházeli spokojeni. Jak s trasou, tak s počasím, 11°C, pofukovalo, ale hlavně, že nepršelo. Tak taky s besedou. Skutečně jsme navštívili místa, kde většina nikdy nebyla, nebo byla a neznala historii. Nezbývá než dodat – škoda, že nepřišlo více zájemců, a taky, že nepřišel nikdo z učitelů a výchovných pracovníků – vždyť ti mohou později dětem a mládeži předávat své znalosti z historie. A taky můžou ukázat různé kouty málo známé v našem okolí. Není pravda, že byla malá informovanost. Informace o této akci visely v nástěnkách KČT Kopřivnice tři týdny. Osobně jsem je dal do Kopřivnických novin a Kabelové televize z Kopřivnice, byly dány i na internet. Osobně jsem zval některé známé. Informace dostali členové KČT od svých skupinářů. Osobně při promítání 4. 11. jsem pozval všechny přítomné na tuto akci, kterých bylo 34. Stojí vůbec za to takovou akci dělat? Na to si odpovězte sami.

Zapsal vedoucí akce J. Poruba

Tisk Tisk