Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Chata na Ostrém – 28.9.2005

Chata na Ostrém – 28.9.2005


Akce roku 2005, Pozvánka, Turistické zajímavostiFotky

Ve středu 28 září, v den státního svátku české státnosti a svatého Václava, jsme se zúčastnili oslav 70. výročí otevření chaty na Ostrém. Po několika teplých a slunečných dnech předpověď počasí na tento den nebyla moc příznivá, mělo být zataženo s deštěm, a ochlazení o několik stupňů.

Ráno bylo bez deště, ale před příjezdem do obce Tyra u Třince se velice zatáhlo, a vypadalo to na déšť. Naštěstí zůstalo jen u hrozby, brzy se téměř vyjasnilo, a i teplota byla příznivá. Jelo nás celkem 39, tentokrát jsme měli s sebou hodně štramberských i příborských turistů. Bohužel s námi nejel původně přihlášený pan Libor Vlach, který se ráno pouze dokulhal omluvit k autobusu, že má zdravotní potíže.

Zastavili jsme na konci obce Tyra na parkovišti, a vydali se k chatě Ostrý. Zprvu jsme šli po asfaltové silnici, pak se trasy dělily. Někteří šli po žluté značce, po které to bylo asi 3 km, ale protože po této trase bylo dost prudké stoupání, většina šla dvojnásobně dlouhou trasu na vrchol po zelené. Zde bylo stoupání mírnější, i když i zde jsme se při vyjasňování počasí trochu zapotili. Šli jsme však velice volným tempem, měli jsme dost času. Slavnosti na chatě začínaly až v 11 hodin.

Došli jsme k místu Pod Kalužným, kde jsme si dali malou svačinku. Další trasa už byla jen mírně zvlněným terénem. K chatě jsme došli krátce před 11. hodinou. Na louce před ní postávalo nebo posedávalo na lavičkách nebo v trávě už asi kolem 300 turistů. Prohlédli jsme si chatu, někteří si dali malé občerstvení. Venku před chatou jsme dostali velice pěkné pamětní listy, k dostání byly i další suvenýry.

V 11 hodin začaly vlastní oslavy. Hlavní slovo měl místopředseda Klubu českých turistů Moravskoslezského kraje pan Honza Sládek. Poděkoval všem, kteří se na výstavbě nebo opravě chaty podíleli, ať už prací, penězi, nebo právní pomocí při restitucích, po kterých chata opět náleží Klubu českých turistů Třinec. Po proslovech všem účastníkům hrála hudební kapela z Třince lidové písničky. Nemohla začít jinou než Beskyde, Beskyde…

Chvíli jsme ještě setrvali u chaty, prohlédli si kroniky chaty uvnitř. Kolem poledne jsme se vydali na další trasu k chatě Kozinec. Cestou jsme tu a tam trhali ostružiny, bylo jich mnoho. Šli jsme stále z dosti prudkého kopce. Byla to stezka, po které se někteří ráno vydali nahoru k chatě, až v závěrečném úseku jsme odbočili k chatě Kozinec, a šli opět trochu do kopce. Chvílemi se nám vlevo otevíral nádherný výhled na protější kopec – Javorový.

Před 14. hodinou jsme došli k chatě Kozinec. Měli jsme ještě spoustu času, a tak jsme šli dovnitř na občerstvení. Dostali jsme jídelní lístky, na kterých byl velký výběr jídel, i s krásnými fotkami pochutin. Bohužel, jídla zde byla velice drahá, a tak si téměř všichni dali pouze nápoje – pivo, čaj, kávu, minerálku nebo horkou čokoládu.

Asi po hodině jsme se zvedli, a poseděli ještě venku před chatou. Počasí už bylo velice příjemné, babí léto. Pak jsme se vydali na cestu k autobusu, který nás měl čekat někde na začátku Oldřichovic. Stezka byla zpočátku velice úzká a poměrně krkolomná, místy jsme se prodírali hustým porostem. Až v závěru jsme se dostali na širší cestičku. Zastavili jsme se na jedné louce, odkud bylo vidět město Třinec, obec Oldřichovice pod námi, i hraniční hory, kde jsme poznali i Velkou Čantoryji s rozhlednou. Před 16. hodinou jsme dorazili k autobusu, který nás čekal na viditelném místě. Odjezd jsme měli mít v v 16:30, ale pokud bychom byli všichni, odjeli bychom dříve. Stále však několik účastníků chybělo. Porubovi zavolali do hospody v Oldřichovicích, kde byl oficiální cíl naší cesty. Když se konečně podařilo navázat spojení, zdálo se, že všichni zbývající účastníci jsou v hospodě. Rozjeli jsme se proto tam. Scházel však náš dlouholetý příznivec a účastník mnoha zájezdů Jirka Hubeňák. Po chvíli čekání jsme proto na místě zanechali čtyřčlennou hlídku, pro případ, že by sem Jirka dorazil, a vydali se zpět na naše stanoviště. Tam jsme čekali, a zvažovali situaci. Někdo se vydal Jirku hledat pěšky. Konečně po půl páté jsme zahlédli Jirku s jeho typickou taškou, jak se zvolna blíží po silnici. Posbírali jsme pak po cestě všechny ostatní, a jeli domů. V Kopřivnici jsme byli krátce před 18. hodinou.

Byl to vydařený výlet, také počasí se vydařilo, byl krásný podzimní den. Trasa, kterou jsme šli, měřila asi 13 km.

Zapsal Vladislav Kadlec

Tisk Tisk