Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Výstava Savanou, pouští a pralesem jižní Afriky

Výstava Savanou, pouští a pralesem jižní Afriky


Akce 2004

V pátek 5. listopadu se od 16 hodin uskutečnila v muzeu na Fojtství vernisáž výstavy „Savanou, pouští a pralesem jižní Afriky“ cestovatele Karla Pecla z Písku. Výstavu pořádal a finančně zajišťoval náš Klub českých turistů Kopřivnice spolu s Regionálním muzeem Fojtství, ve spolupráci s Prácheňským muzeem v Písku. Hlavní zásluha za uspořádání výstavy pak patří předsedovi oddílu turistů Josefu Porubovi, který celou akci zorganizoval.

Vernisáže se osobně zúčastnil také cestovatel RNDr. Karel Pecl, dále členové výboru KČT Kopřivnice a další pozvaní členové, hosté pozvaní Regionálním muzeem, a zástupci Kabelové televize Kopřivnice. Bohužel se nedostavili pozvaní zástupci města. Měl jsem tu čest být také představen panu doktoru Peclovi Pepíkem Porubou jako zprostředkovatel elektronické korespondence mezi nimi při přípravách výstavy.

Vernisáž výstavy zahájila ředitelka Regionálního muzea a Fojtství paní Hodslavská, která přivítala pana doktora Pecla a přítomné hosty. Uvedla, že výstava navazuje na tradici cestovatelských výstav v tomto objektu, např. cestovatelů Hanzelky a Zikmunda. Vyjádřila také určité obavy z nejisté budoucnosti tohoto objektu jakožto výstavního prostoru, jehož vlastníkem je americký majitel Tatry.

Slova se pak ujal hlavní organizátor akce pan Josef Poruba. Také on ve svém krátkém příspěvku přivítal mezi námi cestovatele a hosty z řad členů klubu i ostatní. Poděkoval všem, kteří mu s přípravou akce pomáhali. Pak již předal slovo panu Peclovi.

Doktor Pecl v úvodu svého projevu zalitoval, že výstava nemůže nabídnout rozsáhlejší a rozmanitější sbírky, neboť v jižní Africe, stejně jako už v mnoha jiných zemích, panují velmi přísné předpisy pro lov zvěře, sběr brouků, rostlin a jiných přírodnin. Využil však poměrně velké vystavovací místnosti k rozmístění rozsáhlého fotografického materiálu, knih, prospektů, map a katalogů. Vystavena byla také malá sbírka brouků, motýlů, mušlí, lastur a etnických předmětů domorodců. Všem nabídl prodej svých knih za velkoobchodní ceny, volně nabídl pohlednice se svým podpisem a razítkem výstavy. Krátce pověděl o trase expedice, kterou podnikl v roce 2000 se svými třemi přáteli zoology, a o navštívených zemích. Zmínil se také o cestách, které podnikl v jiných letech, pro eventuální přípravu dotazů na závěr akce.

Pak následoval slavnostní přípitek bílým a červeným vínem, které také zajistil a financoval Klub turistů. K zakousnutí byly k dispozici Štramberské uši. Účastníkům vernisáže byla dána možnost shlédnout výstavu. Poté byli všichni pozváni na promítání diapozitivů z cesty. Nedostatek sedacího nábytku jsme vyřešili přinesením židlí, a seskupením lavic blíže k promítání.

Videoprojekce trvala více než hodinu a půl. Byla velice obsáhlá, provázená velice vtipným komentářem pana Pecla, kterého chvílemi doplňoval víceméně také vtipnými postřehy a poznámkami náš šprýmař pan Mirek Juřík. Cesta pana Pecla a jeho tří přátel začala příletem do Johannesburgu v Jihoafrické republice. Poté si vypůjčili za poměrně levný peníz starší vůz VW Passat Combi, se kterým podnikli svou pětitýdenní cestu. Najeli s ním přes 16 000 km, a přestože měli několik poruch, které jim znepříjemňovaly život, vždy dojeli do cíle. Jeli podél pobřeží Indického oceánu, u Mysu Dobré naděje viděli hranici mezi Indickým a Atlantickým oceánem, která je viditelná i pouhým okem, neboť ji tvoří střet mezi teplým Mosambickým proudem v Indickém oceánu, a chladným Benguelským proudem v Atlantickém oceánu.

Další pouť cestovatelů směřovala do Namibie, která byla jejich hlavním cílem. Projížděli kolem pobřeží, i četnými národními parky. Bohužel neměli příliš možností ke sběru živočichů a rostlin, neboť všechny pozemky byly oploceny, a v soukromých rukou. Překročení plotů je životu nebezpečné, neboť majitelé bez rozpaků používají střelné zbraně. K dispozici tedy měli (až na malé výjimky, kdy bylo možno zastihnout majitele a domluvit se s ním) pouze úzký pás půdy od silnice k plotu. Silnice byly většinou písčité nebo kamenité, anebo jen uježděný pruh země. Často je tvořily vyschlá koryta řek, kterými protéká voda jen pár dní v roce. Viděli jsme různé podoby namibijské pouště, kaňony Rybí a Pomerančové řeky, velkou Sloní řeku.

Pan Pecl doprovázel svůj výklad nahrávkami domorodé hudby, která nás všechny zaujala svou melodikou a hudebností. Podmanivá hudba černošského obyvatelstva, které má rytmus v krvi, dotvořila v přítmí místnosti tu správnou atmosféru dálek. Závěr projekce pan Pecl věnoval fotografiím afrických zvířat, a jejich autentickým zvukovým nahrávkám. Viděli a slyšeli jsme celou plejádu africké zvířeny, pouze lva se cestovatelům nepodařilo zachytit. Pan Pecl nás držel všechny v napětí otázkou, kterou položil už na začátku promítání, jak asi dělá žirafa. Řekl, že tato otázka, kterou kdysi dostal od malého posluchače, jej velmi trápila, a odpověď se nedočetl v žádné odborné literatuře. To prý byl také jeden z jeho z hlavních důvodů jeho cesty do Afriky. Odpověď mu nedokázali říci ani domorodci. Až úplně na závěr projekce nás pan Pecl požádal o ticho, a pustil nám zvuk žirafy. Nic jsme neslyšeli, ale to právě bylo ono. Žirafa prý jako jediný savec nevydává žádný zvuk. Kvůli tomu tedy pan Pecl podnikl tak náročnou cestu, trmácel se pouští, klestil si cestu pralesy, prosekával se křovím, snášel útrapy velkého vedra, bodavého hmyzu, kousání pijavic, ohrožení dravými zvířaty… Pan Pecl a jeho přátelé ale určitě nelitují. Cestovatelských zážitků, ale i různých sbírek a dokumentačního materiálu mají mnoho, viděli místa, kam se málokdo z nás podívá.

Promítání se nám všem velice líbilo, určitě bylo zlatým hřebem večera. Po projekci ještě pan Pecl uspořádal malou besedu, a odpovídal na naše dotazy. Vyprávěl, že navštívil také Maroko, Srí Lanku, Indonésii, Sumatru, Borneo, Austrálii, a další vzdálené končiny. Téměř všichni vydrželi až do konce poslouchat poutavé vyprávění cestovatele. Rozloučili jsme se až kolem půl osmé. Pan Pecl ještě téhož večera podnikl noční cestu domů.

Výstava by měla trvat až do konce roku, při větším zájmu i déle. Věříme, že kopřivnická veřejnost i turisté si najdou čas ke shlédnutí této výstavy. Vítané poučení i zpestření výuky mohou využít i školy v Kopřivnici a okolí. Je jen škoda, že součástí výstavy už nebude promítání diapozitivů, a hlavně fascinující vyprávění a přítomnost samotného cestovatele. I tak můžeme být vděční všem organizátorům výstavy, Prácheňskému muzeu v Písku a Regionálnímu muzeu v Kopřivnici za uspořádání této krásné výstavy.

Zapsal Vladislav Kadlec

Tisk Tisk