Oficiální stránky KČT Kopřivnice » Čína 2008

Čína 2008


Zpět na titulní stránku, Promítání o Číně, Video, pozvánka na promítání

Popis zážitků z cesty po Číně od Jirky Sovadiny.

Pátek – 8.8.2008 – 14:36

Nazdar všem!!!! Olala! jak se vám líbí pár fotek na jako ochutnávka? Minule jsem zapomněl popsat náš zážitek ze Zhangye! Kurník jdeme po ulici a nejednou se šeří a šeří až přišlo úplné zatmění slunce, hvězdy svítily…aaaaaaach nebesa!

Naše cesta dal směřovala k jezeru Quinghai ve vnějším Tibetu, obrovskému slanému jezeru. Konečně přišel klid, málo lidí atd. Jezero bylo překrásné, dvakrát jsme podnikli jízdu na koňách, jůj skvělý zážitek. Byly to sice malé herky, ale běhali parádně! Též jsme vylezli do nedalekých kopců porostlých travou a pasoucími se jaky. Vůkol milí Tibetani, paráda. Následovalo město Xining, kde se již protloukáme sami tři – zatím bez problémů. Dnes jsme jeli do nedalekého tibetského kláštera (naštěstí nebyl oproti jiným uzavřen pro cizince v čase olympijském). Nádhera, přenesli jsme se o sto let zpět, místní mniši si zde libují ve výrobě soch z jačího másla, smrad hrozný......

No to je asi vše, za chvíli nasedáme na vlak a za necelých 20 hodin budem blíž k Pekingu, v Zhengzhou, kde strávíme poslední dny, mrknem do kláštera Saolin a pak do Pekingu a dom. Olympiáda nás zatím moc nepostihla krom neuvěřitelné propagandy v televizi, vlaječkách a nápisech na zdech. Naštěstí.

Tož to je asi mi milí čtenáři vše, zbytek si povíme osobně!!! Hojajaja hoj! Jiří


Pondělí – 4.8.2008 – 14:44

Nazdar všichni čtenáři!!!! Po dlouhé odmlce píši, zprávy z Číny. Stručně, není moc času, jen a víte, a ať se mě všichni doma nevyptáváte…

V Xianu jsme stihli shlédnout terakotovou armádu a pak vyjeli nočním vlakem na sever do provincie Gansu. Po probdělé noci ve vlaku, kde se nedalo takřka spát jsme dorazili do přestupní stanice, města Lanzhou. Přes nejznečistěnější město světa, nám, ale nepřislo. Byli jsme unaveni a bus nám jel až večer a byla neděle. Šli jsme do místního parku u žluté řeky a tam strávili skoro celý den poleháváním na lehátkách, popíjením zeleného čaje a loupáním slunečnice, idyla. Večer jsme s Kryštofem povečeřeli psa. Cha! Noční cesta byla super neb jsme jeli lůžkovým (!) busem – paráda, ležíte díváte se z okna na krajinu, která postupně přecházela v poušť. Jeli jsme na sever do Dunhuangu, kde jsme vlezli na duny pouště Gobi – paráda, duny vysoké jak Krkonoše, písek donekonečna, shlédli jakési prý strašně vzácné jeskyně plné buddhistických maleb, prošli se městem a poobědvali osla. Následovalo další město, kde končily hranice čínské říše, v poušti pod zasněženýma horama krásná stará pevnost, juch! Pak jsme s místníma vyhandlovali delší jízdu na velbloudech k nejzápadnějšímu výběžku čínské zdi. Nádhera. Ještě teď mám na zadku strup… Pak jsme jeli dál do města Zhangye, kde byl klid příjemné, největší čínský ležící Buddha, vyjeli do hor na menší trek k vodopádu. Teď jsme v Xiningu, jen na skok, neb pojedeme k prý krásnému jezeru Quinghai, snad tam pojezdíme na koňách. Pak do města Zhengzhou – už bez Martiny, neb musí letět dom – sem zvědav, jak se domluvíme a pak nějak do Pekingu a 13.8. dom! Jinak už přichází únava a těšení se dom, všude plno lidí, smrad, z jídla se mi už zvedá žaludek a sním o evropské stravě, kterou tady vůbec nekoupíte. Lidi jsou celkem vstřícní, nic ale nefunguje, zařídit něco na první pokus je téměř nemožné…no Čína.

papapapa mějte se J.


Úterý – 22.7.2008 – 5:30

Nazdar milí čtenáři z Čínské lidově demokratické republiky!!!!

Posílám další pojednání o naší dovolené. Ve středu jsme s Martinou po 12H noční jízdě vlakem dorazili do hlavního města, co vám budu povídat lidí miliony, Číňanů jak much. Jeli jsme rovnou na letiště vyzvednout naše společníky Kryštofa a Zuzanu. Po dlouhém čekání jsme se šťastně setkali. Vyskytl se malý problém se ztracenými batohy, naštěstí byly brzo objeveny a druhý den dopraveny na náš hotel. V Pekingu jsme samozřejmě navštívili největší náměstí na světě Tchien an Men. Tchien an! Tchien an! (nebesa!, nebesa!). Bylo opravdu velké, lemované paláci stalinské architektury vše v hustém smogu. Neopomněli jsme se samozřejmě poklonit před bránou nebeského klidu odkud dodnes shlíží předseda Mao.

Druhý den jsme navštívili dřívější sídlo císařů – zakázané město – nádherný, obří komplex. Blemcali jsme po staré čtvrti, tzv. hutonzích, které odolávají demolicím a výstavbě obřích mrakodrapů nejroztodivnějších tvarů. Večer byl typický turistický, šli jsme na vyhledávané tržiště, kde se prodávají nejzrůdnější pokrmy. Ano, ochutnali jsme!! Pečeného štíra, hada, chobotnici a malou kuklu. Abych byl upřímný, rád jsem okusil, ale ke svačině bych si to příště nedal. Též jsme jedli v restauraci kde měli snad 10 jídel z kou-rou (pes), ale došel..... Jinak čínské jídlo je opravdu skvělé, stolování je událost a vždycky si skvěle pochutnáme. Viděli jsme též největší Pekingský lamaistický klášter, obří komplex zahrad a pavilonů – Letní palác na břehu jezera s ostrůvky, pavilonky, mosty.....Dosti bylo Pekingu.

Následující den jsme jeli autobusem na čínskou zeď. Chtěli jsme jít do turisty málo vyhledávané původní části, ale vláda rozhodla, že je zde během her olympijských jest zde nebezpečno a hrozí pád. Nakonec jsme viděli parádní část ze 16. století, 3km úsek táhnoucí se jako had po zalesněných horách od nevidím do nevidím. Trufli jsme si zde aji přespat, supr zážitek!!!! Další den dámy projevily zájem spatřiti pekingský olympijský stadión, všude vojáci, turisti, zátarasy, vlajky a v dáli změť železa nazývaná ptačí hnízdo. Večer jsme pak nasedli na vlak a po příšerné noci ve vlaku, kde se takřka nedalo spáti jsme se opět navrátili do Xianu, aby si Martina mohla vyzvednou prodloužené vízum. Už několik dní tady prší jako hrom, vymýšlíme program. Včerejší večer jsme si opravdu užili. Čínské přísloví praví, že kdo nejedl pekingskou kachnu, nejedl nejlepší pokrm na světě. Tož jsme si to dali. Nebesa!!!!! Och lahoda největší. Restaurant, ve kterém jsme stolovali se vymykal našemu běžnému průměru. Obsluhovalo nás snad 5 číšnic, koordinovaně nalévaly čaj, přinášely omáčky atd. No co by jste chtěli za 80 korun. Večer jsme zakončili v klubu s živou hudbou, místní rokeři opět nezklamali.

To je vše, dnes valíme na terakotovou armádu a naplánujem další výjezd na sever do hor k hranicím Tibetu.


Pondělí – 14.7.2008 – 17:27

Ni Chao! Tož posílám další část líčení o naší cestě po velké Číně!

Minulý týden jsme unavení horkým Xianem, rozhodli jsme se pro návštěvu nedalekých císařských lázní za městem, které sloužily panovníkovi k relaxu s konkubínama v chladných zimních měsících. No, vedro tam bylo stejné, ale areál obrovský se spoustou pavilonů v tradiční čínské architektuře. Dokonce jsme narazili na možnost podstoupit tradiční lázeň v termální vodě. Skvělý zážitek 40 minut ráchání v bazénu.. Na další tři dny jsme odjeli na sever do 350 km vzdáleného Jenanu. Ráno, cestou na nádraží jsme procházeli parkem zaplněným lidmi a sledovali desítky ranních aktivit Číňanů. Dědci pokuřovali a dopřávali čerstvý vzduch ptáčkům v klecích, babky háčkovaly, další lidi hráli badminton, tančili moderní i klasické tance, cvičili Taiči, nu neuvěřitelný mumraj.

Vlak byl moderní, pohodlný luxusní. Opět jsme byli jako cizinci středem pozornosti, všichni čuměli na každý pohyb, furt mi brali knihu a špekulovali v jakém jazyku je psána, pako vedle mě mi furt osahávalo ruku a zkoumalo moje chlupy..... Po čtyřech hodinách jsme dojeli do Jenanu, stotisícového města kde skončil rok trvající tzv. dlouhý pochod, kdy komunisté unikli svému protivníkovi Čankajškovi a odkud do převzetí moci šířili komunismus.

První dny na neznámém místě jsou vždycky sklíčující, cizí prostředí, atd. Nejprve jsme se rozhodli najíst a po předložení účtu jsme zjistili, že nás chtějí podvést, neb ceny byly trojnásobné, ani hádka nepomohla. Po té jsme dlouho hledali hotel, nejlepší nabídka byla kobka 2×2 m s odporně špinavou postelí, ventilátorem a samozřejmě – televizí. Po optání, kde je koupelna, nám ředitelka tohoto interhotelu ukázala na lavor postavený na ulici a zrcadlo s přivázaným hřebenem......co by ste chtěli za 30kč!!!! Nebrali jsme, nejsme revolucionáři. Po dalším hledáním se nám bydlení nakonec (jak jinak) podařilo nalézt. Cizinců do Jenanu jezdí asi málo, protože jsme byli totální exoti, kdekoli jsme se zastavili seběhl se hlouček min. 10 lidí, kteří komentovali naše vlasy, kůži a bůhví co ještě, děcka pokřivovala Halo Halo, lidi nás zastavovali, fotili si nás, no prostě hrůza, někdy sem toho měl opravdu dost. Jeden večer jsme v ulici u hotelu zastavili, že si dáme pivo a hned si k nám přisedl ožralý Číňan, který se rozhodl, že nás pohostí, všude davy čumilů, furt chtěl vědět jak se anglicky řekne nazdraví, miluju tě, a jiné hovadiny…šak jsem si ho natočil na video, pak uvidíte co to bylo za pako.

Xian je daleko více „civilizovanější“ neb lidí tady víc chrchlali, plivali, všude smog, nejrůznější pachy. Dost na mě zapůsobila situace, když jsme v u řeky viděli chlápky stahovat z kůže psa. Děs, všechny moje frajerské touhy ochutnat psa či kočičku vzaly za své. Druhý den jsme navštívili komplex buddhistických chrámků a pavilonů nad městem, kde byl klid, příroda a milí lidé. Dokonce jsme byli místními mnichy pozváni na oběd – zeleninová polévka s rýžovými nudlemi a kynutým knedlíkem (!!). Pak následovala exkurze do komunistické minulosti. Muzea a domy kdysi obývané komunisty dnes nikoho nezajímají, v domcích byly skromné expozice, původní nábytek a všudypřítomné vitríny s propocenou dekou Maa, Čou En laje atd.

Tož tak, teď jsme zpátky v Xianu a zítra vyrážíme na 12h cestu vlakem do Pekingu pro Kryštofa a Zuzanu. Snad se mi podaří vidět Maovu mumiii a po Leninovi rozšířit sbírku. Mějte se pěkně, děkuju za vaše maily, nestačím na každý zvlášť odpovídal, snad pochopíte.


Středa – 9.7.2008 – 5:37

Už se to tu pomalu rozbíhá. Nevím čím začít. Příšerné vedro je společným znakem každého dne, potím se jak vepř, v noci se nedá spát, hrůzaděs. Doufám, že až opustíme Xian bude lépe.

V posledních dnech poznáváme památky města. Xian patří mezi hlavní historická města země, je 2000 let starý, byl výchozím bodem hedvábné stezky, sídlilo zde 12 dynastí, údajně tu je 35 tis. historických památek. Centrum obepínají obrovské hradby, které mají po obvodu 14 km a dají se objet na kole. Před dvěma dny jsme byli u pagody velké husy, která sloužila jako knihovna pro buddhistické spisy. Koldokola jsou rozsáhlé vodotrysky, kterých si Číňané za zvuků čínské hudby pořádně užívali. Navštívili jsme i několik místních buddhistických a taoistických chrámků, s krásnými zahradami, tradičními čínskými stavbami, kde byl oproti rušným ulicím božský klid. Zajímavá byla též mešita v muslimské čtvrti postavená v čínském slohu. Město se asi jako každé jiné mění před očima. Vše co je staré je špatné, proto se bourají staré čtvrti a místo nich se staví obrovské domy. Staré části města se obestaví zdí, lidé jsou vyhnáni, domy zbourány a tak to jede pořád dokola.

Další šílenou věcí jsou obchody a tržnice. Sehnat jakýkoli film není problém, nakoupil sem spoustu hudebních DVD, cena za jedno průměrně 18 kč…hruzaděs. Triko za 40 korun atd. atd.

Jídlo mi zatím stále chutná. (kep klep). Těším se na každý oběd a večeři. Nudle, vařené, smažené, palcky nebo ryže s omáčkama a masem, zeleninou tisíce chutí. Hodování jedna radost, po každém jídle sotva chodím. Boj s holemi jsem již zvládl!!!

Lidi jsou příjemní, smějou se vyptávají se a pořád čumí, protože Evropan je v Číně velká rarita. Martina ještě chodí do školy a učit malé děcka angličtinu, ale brzo vyrazíme na Jenanu (kultovní místo komunistické strany, kde skončil Maův Dlouhý pochod) a do Pekingu.

Včera jsme jsme byli se spolužáky od Martiny v místním klubu Music man, kde hrála živě kapela, parádní čínský bigbít, strašně jsem se řehtal a užíval si to hráli skvěle po všech stránkách…

 

 

 


Neděle – 6.7. 2008 – 3:44

Jsem pln dojmů, tak vám to všecko sdělím, než mě to později přestane bavit a udivovat.

Včera jsme po vybalení šli na jídlo. Kurník velké rozdíly mezi hlavní ulicí, kde je luxus, mramor, sklo atd. a ulicemi vedlejšími. Tam je ta pravá čína. Staří dědci, babky, mimina s prosřiženýma kalhotama na zadku, hráči karet, kostek, psi (čínské pinčle) nejroztodivnější obchůdky, prodavači laskomin…Asijská vůně/smrádek.

K jídlu: zašli jsme na místní specialitu, jídlo staré prý 3,5 tis. let. V restaurantu (malá místnost, kulaté stolky, začouzené stěny, orvané reklamy na pivo, na zemi vajgly, ubrousky etc.). Dostal jsem misku s něčím…vypadalo to jak chrchle. Kousky nějaké housky, průhledné nudle, pórek, vývar, nahoře beraní maso. Vedle nakládaný česnek, pálivá omáčka. Pak začal boj s hůlkama…Celé sem to ani nesnědl protože bych tam byl dodnes. Ale žádná hrůza, dobré to bylo. Vedle seděli místní a pokukovali, chlemtali to do sebe jak vepři, během nabírání jídla v kuse kuřili avšecko zapíjeli deckama kořaly, hužvy z masa pluvali na stůj. Pak nás podarovali miskou s nudlema, mrkví a řasama.

Pak jsme směřovali do centra podél starých hradeb, číňani hráli kostky, pospávali, hráli na čínské benžo…pastva pro oči. Centrum je supr moderní, nablýskané. Prošli jsme též kaligrafickou a muslimskou čtvrtí kde prodávají plátna, štetce, kaligrafie. Pak jsem okusil grilované hovězí masíčka na drátě – hmmmmm paráda. Všecko to je dost levné, např. pivo za 9kč, oběd za 30Kč, cigarety za 11 atd.........

Jsem tu exot, každý na mě čumí a směje se, prý obr. Být tu s Martinou je gut, všemu rozumí, skvěle se domluví, takže všechno poznám, ochutnám, dozvím se mnohem více, než kdybych nerozuměl ani slovo.

Tož tak to je pro dnešek všechno. Zase se ozvu a popíšu co bylo k jídlu, cha!

 


Sobota – 5.7. 2008 – 10:51

Nazdar kamarádi, tož jsem tady!!!! Kurník cesta sem trvala i s čekáním na letadla dvacet hodin…V Moskvě tři hodiny, rozkopané letiště, nebylo co dělat, pak sedmohodinový let s aeroflotem do Pekingu, který docela uběhnul. Seděl vedle mě čínan co furt mlaskal a grgal, pouštěli hrozný ruský film.....Do Pekingu jsme přiletěli se zpožděním, takže jsem měl co dělat abych stihnul přestup – nervy – klasika. Probojoval jsem se čínskými davy a nakonec v orientálním chaosu stihl najít odbavení. Pak jsem ale zjistil, že let byl odložen na neurčito. Vyletěli jsme po 3 hodinách. Pak jsme přistáli v Xianu. Kurnik sedmimilionové velkoměsto, moderní stavby, luxus. Historické a nové stavby se zakroucenýma střechama atd. Teď jsme konečně dorazili k Martině a spol. do bytu. První boj s čínským záchodem a sprchou a jdem na jakysi žvanec a pak s místními zahraničními studenty na pivo. Tož zatím asi tak. Mějte se, brzo se zas ozvu.

 

 

Z této akce se uskuteční i promítání s KČT Kopřivnice – podrobnosti zde

Tisk Tisk